Nestárnoucí britské legendy Deep Purple zahrály v Ostravar aréně

Přesně v 19:00 přišla na pódium kanadská hard rocková čtveřice Monster Truck. Poněkud nezvyk oproti většině kapel jejich žánru byla přítomnost klávesisty – Brandona Blisse. Monster Truck postavili svůj 40 minutový set rovnoměrně na všech třech svých albech, včetně loňské novinky True Rockers. Celé to zakončili jedním ze svých nejznámějších songů – The Lion. Poté se krátce rozloučili a přenechali plac technikům, kteří připravili vše potřebné pro příchozí hardrockové veterány.

Krátce před začátkem koncertu se na projekci za pódiem objevil obří ledovec, ve kterém byly vytesány podobizny všech aktuálních členů Deep Purple, podobně jako na obalu jejich alba Deep Purple (In Rock) z roku 1970, kde je místo ledovce skála. Při rozsvěcení světel už stálo všech pět borců i se svými nástroji na pódiu a začali pěkně rychle – vypalovačkou Highway Star, ve které si kytarista Steve Morse i varhaník Don Airey zahráli velmi rychlá sóla. Na LED stěně za pódiem se mezitím míhaly záběry z automobilových závodů.

Tento rychlý nástup lehce zpomalila následující pecka Pictures of Home. Při třetím songu Bloodsucker ukázal zpěvák Ian Gillan, že i ve svých 74 letech dokáže zazpívat pořádné výšky. Tohoto trendu se držel i při skladbě Demon’s Eye, během které se na projekci místy skvělo obří ohnivé oko démona. Pátým dílkem skládanky byla zkrácená verze Sometimes I Feel Like Screaming, kde si refrén zazpívali Steve i baskytarista Roger Glover. Na tu navázal Steve poklidným sólem, které otevírá song Uncommon Man. Ten je věnovaný dlouholetému varhaníkovi Jonu Lordovi, který zemřel v roce 2012. Na konci songu se na projekci objevil jeho portrét.

Následovala velmi rychlá věc Lazy, kdy Ian Gillan přišel s vánoční čepicí na hlavě a zahrál si i na foukací harmoniku. Po ní následovala novinka ze předloňského alba InFinity – Time for Bedlam. Don Airey si potom dal dlouhé solo, kde využil všech pět svých keyboardů a velký panel s nejrůznějšími zvukovými efekty. Zahrál též část Vltavy od Bedřicha Smetany, za což sklidil velký potlesk, a plynule přešel do hitovky Perfect Strangers. Předposlední skladbou před přídavkem byla Space Truckin‘, jeden z nejtvrdších songů, který tato hardrocková legenda vydala. A na závěr před pauzou to nemohlo být nic jiného než Smoke on the Water. Během té se na projekci ukázalo švýcarské město Montreux a zdejší hořící casino, o jehož požáru v roce 1971 tento song vypovídá. Na projekci ho střídaly i novinové články o požáru a o tom, že Frank Zappa, který se tam v tu chvíli též nacházel, vyvázl bez zranění. Refrén nechávala kapela zpívat fanoušky a celou arénou zněl pořádný chorál.

Prvním přídavkem byla skladba Hush, kterou Deep Purple převzali od amerického zpěváka Joe Southa. A samé finále obstarala skladba Black Night, jejíž melodii si kapela „zazpívala“ z fanoušky. Za dlouhého aplausu se kapela loučila a pomalu se odebrala do útrob zákulisí.

I přesto, že celé kapele je dohromady více než 350 let, je na nich pořád vidět velká radost z hraní a že se skvěle baví. Není tedy divu, že se ještě – aspoň podle svých slov – nechystají odejít do hudebního důchodu, i když název tohoto turné by tomu mohl napovídat. Koncert jako takový byl skvělý a setlist se skládal především ze starých známých věcí –zejména z alba Machine Head, které patří mezi nejúspěšnější zářezy. Přejme tedy Deep Purple pevné zdraví a aby se k nám ještě jednou, dvakrát, třikrát…vrátili.

Text: Mates Šimek, foto: Miloš (Milosfoto) Hlaváček