Pro Pain v Jablunkově v Southocku nadchli, Made By Zero přesvědčili

Pro Pain

Když jsem slyšel, že Pro Pain jsou poblíž v jablunkovském Rock Café Southock, uvažoval jsem, zda na ně vyrazit. Nakonec za mě rozhodl Metalshop – vyhrál jsem v soutěži dva volné vstupy. Toho by byl hřích nevyužít.

Made By Zero: upoutali na první dobrou

Bohužel nastala jedna změna. V rámci tohoto koncertního večera nemohli vystoupit švýcarští metalcoristé Henriette B. Naštěstí v našich končinách se hraje taky vynikající metalcore. A tak volba náhradníka padla na perfektní uherskohradištkou bandu Made By Zero. Přítomní nejdřív trochu sondovali, co jsou zač. Mě ale upoutali na první dobrou – až tak, že jsem si na chvilku kacířsky pomyslel, že Pro Pain budou mít co dělat, aby je předčili. Jejich set je u konce – a já si jdu pro CD. Už vím, co mi bude v autě docela často hrát.

DarkRise se svým brutal death metalem

Jako druzí se nám na pódiu představili DarkRise ze Švýcarska se svým brutal death metalem. I když mám tenhle styl rád, dnes jsem hodně namlsán vynikajícím metalcorem a ještě víc se těším na klasický Hard Core New York. Snad příště si jejich přímočarý death užiju víc než dnes.

Žádné zbytečné kecy, jenom pořádný nářez – a najednou konec

A konečně je to tady, pořádný HCNY v podání harcovníků Pro Pain. Gary Meskil to rozbalil bez zbytečných keců, jak to má ve zvyku. Přestože obklopen opět novými tvářemi, šlapalo jim to jako správně namazaný stroj. Když jsem je viděl poprvé v roce 1995 v ostravské Hale Tatran, bylo tam necelých 300 lidí. Doteď mám videokazetu z toho koncertu, kterou mi na dnešní akci Gary podepsal.
Ale dost vzpomínek. Teď už je pod pódiem pořádně živo, pogo jede na plné obrátky a občas se rozjede pořádný mlýn. Jedna pecka střídá druhou, zahráli i mou nejoblíbenější Make War (not love). Fanoušek si pod takovou palbou ani pořádně neuvědomuje, jak dlouho už jejich set trvá. Bylo to vynikající: žádné zbytečné kecy, jenom pořádný nářez – najednou konec.

Žijeme jen jednou

Hodina a půl je za námi a já uvažuji, jestli hned jet domů, protože druhý den se práce neptá, nebo počkat na podpisy. Počkali jsme, a i když jsem se s kapelou neviděl, „hlavní“ podpis mám. Doma jsem v půl druhé ráno a za dvě a půl hodiny vstávám. To bude zase super směna – ale žijeme jen jednou. Ještě jednou díky Metalshopu za lístky a klubu Southock za výborný zvuk a zážitek.

Text: Aleš Steffek, Sylva Kaplanová, foto: Aleš Steffek

Author