Rozhovor: Metalové srdce bije pod názvem Archfall

Ahoj. Začneme asi dosť „neobvyklou“ otázkou. Čo znamená Archfall?
Je to zkratka našich jmen: Honza, Michal, Denny, Marťas, Vláďa a Marťas. Lidi si již na to zvykli a zní to docela dobře v uších. (smích).

Dobre. Prezradíte nám aspoň, ako dlho hrajete? Kto prišiel s myšlienkou založiť skupinu? A ako ste sa vlastne dali dokopy? Predstavíte sa nám?
Kapela vznikla asi 10 let zpátky pod jiným názvem a samozřejmě s jiným obsazením. V průběhu let se několikrát měnili členové napříč posty v kapele, nicméně jádro (Denny-kytara a zpěv, Michal-klávesy a Vláďa-basa a backvokál) zůstalo zachované dodnes.
Současná sestava se ustálila v roce 2017, kdy po návratu bubeníka ze zahraničí doplnil naši šestici Honza na postu zpěváka. Kromě toho nesmíme zapomenout ještě na Marťase-kytara a Marťase-bicí. Abychom si je nepletli, bubeníkovi říkáme Mario – zahraje znělku Super Maria i cinkáním na popelník v hospodě.

Kto je autorom textu a hudby, tou tvorivou hlavou? Alebo je to vaše spoločné dielo?
Hudební tvorbu má na starosti v drtivé většině zakladatel kapely Denny a texty tvoří zejména jeho brácha Vláďa. V rámci zkoušek následně rozvíjíme nebo doplňujeme jejich nápady, až postupně takto vystavíme celou písničku.
V Archfall zároveň všichni máme určitou roli a skvěle nám to nastavení funguje. Například Michal je náš vrchní elektrikář a zvukař, Honza zase hlavní dopravce aparatury na akce, Marťas zachraňuje princezny (samozřejmě ty ze Super Maria) a druhý Marťas řeší věci související s organizací akcí a sociální sítě.

Aké máte hudobné idoly a vzory? Ovplyvňujú vás i pri tvorbe?
V tomto nejsme nějak zásadně vyhranění ani jednotní. Každý máme jiný seznam oblíbených kapel a rádi si poslechneme i hudbu toho druhého. Naše tvorba je samozřejmě ovlivněna či inspirována i jinými hudebníky. Přesto si myslíme, že máme svůj styl hudby, kterým se odlišujeme od jiných kapel.

S akou skupinou by ste si chceli zahrať na spoločnom pódiu?
Nad tím jsme asi nikdy nepřemýšleli. S někým se nám spolupracuje lépe, a s někým ještě lépe. Pomineme-li tedy hvězdy světového formátu, rádi si zahrajeme s kýmkoliv, samozřejmě tak aby to dávalo žánrově smysl. Nejdůležitější je, aby se to líbilo lidem.

Vaša tvorba je v anglickom jazyku. Uvažovali ste o spestrení songom v češtine?
Toto téma jsme měli na stole již několikrát za naše působení, a vždy jsme jej zavrhli. Je pravda, že český jazyk je krásný, ale z hlediska hudební tvorby se angličtina lépe tvaruje a obsah písní pak může zaujmout i zahraniční fanoušky.
Angličtina na kvalitě neubírá, a to obzvlášť v dnešní době, kdy v anglickém jazyce sledujete filmy, hrajete počítačové hry, čtete anglický návod na dovezeném zboží nebo mačkáte na ovladači tlačítko, které nenazvete jinak než „Play“. Třeba se tohle téma zase někdy otevře, ale neočekáváme, žebychom tento přístup měnili.

Prejdeme ku vašim koncertom. Všimla som si, ako si to na pódiu užívate a pôsobite veľmi uvolnene. Je i napriek tomu niečo, čo vás pred, po alebo v priebehu vystúpenia stresuje?
Nejvíc asi, že selže technika a nebudeme moct odehrát koncert, jinak stres nemáme. Naopak. Naplno si užíváme každou akci, protože v dnešní době člověk nikdy neví, kdy mu zase dají náhubek a zavřou kluby.

Prezradíte nám nejaké vtipné zážitky z koncertov alebo života v skupine?
Těch je spousta, ale jedna story stojí za zmínku. Před koncertem klasicky vždy dolaďujeme nástroje, aby vše znělo jak mělo. Jednou jsme však nedopatřením naladili kytary a basu ve frekvenci 441 Hz. Standardem je však 440 Hz a my jsme se celý koncert divili, proč nám to neladí. Holt i mistr tesař se někdy utne.

V „Nároďáku“ hráte už druhý krát, nebyť koronaviru, bolo by to potretie. Ako sa vám tu hrá?
Nároďák je úžasné místo. Parádní organizace, zvuk, a hlavně přístup Ctibora a Miloše, kteří to mají pod svojí taktovkou.
Většinou jsme byli zvyklí si akce organizovat sami a víme velice dobře, kolik času a úsilí to obnáší. Do Nároďáku stačí přijít, zapojit aparaturu a rozbalit to na pódiu. Co víc si hudebníci můžou přát?

Doba je momentálne pre kapely dost neistá. Ako s tým bojujete a aké máte plány do budúcna?
Hudba se na žádný vir neohlíží a provází nás každým dnem. Při cestě autem, v nákupních centrech, z bluetooth repráčků teenagerů, kteří s tím vysírají starší lidi na ulici… Hudba je prostě všudypřítomná.
I přes současnou složitější dobu aktuálně pracujeme na desce, abychom ji dostali co nejdříve do vašich uší i mimo živá vystoupení. Nejcennějším platidlem pro jakéhokoliv umělce je pak potlesk fanoušků, a proto doufáme, že se postupem času vše vrátí do normálu a hudební kluby budou praskat ve švech.
Do té doby bychom rádi využili moderních technologií k tomu, abychom k vám naší hudbu dostali. Kromě připravované desky však máme rozdělané i další písničky, takže práce je pořád víc než dost. Nebudeme však předbíhat. Vše se včas dozvíte.

Teda si ani ja neodpustím ešte jednu otázku… Kedy už bude cédo?
Nemáme stanoven pevný termín vydání, ale vždy, když můžeme, tak na ní makáme. Přece jenom jsme lidi jako všichni ostatní, s fůrou povinností na zádech. Sami se neskutečně těšíme na to, až bude venku, a doufáme, že to bude brzy.

Ďakujem Vám moc za príjemný rozhovor. Prajem Vám, nech vám to i naďalej takto dokonale šlape a ste plný energie, a ráda vás zasa niekde uvidím.

Ptala se a fotila: Veronika Špundová