Angelo Onje Casadei: Hudebník, který miluje Moravu

Angelo Onje Casadei / foto: Petr Dio
Rockfest v Pohořelicích letos odstartoval speciální zahraniční host. Byl jím zpěvák a kytarista původem z Itálie, Angelo Onje Casadei, jež svou tvorbou a hrou na španělskou kytaru překvapil české publikum. Rozhovor s ním o tom, jak se dostal k hudbě a jak si užívá života v České republice, vedl Petr Dio.

Kdy jsi začal s hrou na kytaru?
Jsem samouk. Začal jsem hrát ve dvaceti letech.

Hráli tvoji sourozenci nebo rodiče také na nějaký hudební nástroj?
Můj bratr je zpěvákem, je šikovný a živí se tím profesionálně.

Chtěl bys tu příští rok s bratrem třeba vystupovat? Jak se ti tu líbí?
Bylo by to mým snem, zahrát si s ním. Vše, co jsem se naučil o hudbě, znám od něj.

Hraje tvůj bratr na nějaký nástroj?
Ne, jen zpívá.

Kdo tě kontaktoval s dotazem, zdali si tu nechceš zahrát?
Pomohl mi kamarád a pořadatel akce Jiří „Sklenda“ Sklenář skrz Harley klub. Splnil mi mé přání. Od té doby, co jsem přes třemi lety Českou republiku navštívil, jsem si přál zahrát si na jednom z jejích pódií. Dříve jsem neměl štěstí. Neznal jsem tu nikoho a neměl ty správné kontakty.

Jsi tedy taky motorkář?
Ano. Je to pár let, co jsem se přidal do rodiny Harley Davidson a je to nyní mou velkou vášní.

S Jiřím Sklenářem ses poznal tady v Česku, v rodné Itálii nebo někde na cestách?
Poznal jsem ho tady v Česku. Byl jsem v Jáchymově s naším klubem, tam jsme se seznámili a dali jsme se do řeči. No a tady jsme se domluvili, že bych tu na festivalu odehrál koncert.

Jsi v České republice jen na tento víkend, nebo tu zůstáváš déle?
Žiju tu tři roky. Bydlím v malé vesničce poblíž Brna a naprosto miluji Moravu.

Jsem také motorkář a jsem fanouškem Valentina Rossiho. Jsi také jeho obdivovatelem?
Ano, jsem. Ale raději jsem měl Marca Simoncelliho, který se narodil poblíž místa, kde jsem se narodil já.

Znáš Velkou cenu Brna? Navštívil jsi ji? Mrzí tě, že se již nekoná?
Velmi mne mrzí, že se Velká cena už neodehrává. Před kamarády jsem se chlubil, že jsem z Brna a máme tu vlastní Grand Prix.

Máš doma nějaké potomky, kteří by se také věnovali hudbě jako ty a měli hudební nadání?
Mám osmiměsíčního syna. Je velmi slibným bubeníkem.

Takže tvůj syn nebude motorkářem, ale muzikantem?
Myslím, že bude obojí. Jak hudebník, tak motorkář.

Děkuji ti moc za rozhovor. Přeji ti, aby ti syn dělal radost a byl z něj jednou dobrý hudebník i motorkář. Doufám, že se v budoucnu znovu setkáme.
Děkuji také. Děkuji všem, kteří se podílejí na tomto skvělém festivalu; děkuji personálu, který je velmi přátelský, a moc si toho vážím, že jsem tu mohl být. Je tu skvělý zvuk a atmosféra.

Texta foto: Petr Dio

Author