Rock for People, den čtvrtý: velkolepý závěr v režii Muse

Ženský element byl tento den zastoupen hned několika formacemi. První z nich, mexická skupina The Warning, předvedla na Fat Lady dynamickou show. Sympatické trio sester Villarreal Velézových divákům představilo hlavně songy z jejich posledního alba Error. Na hlavní scéně je pak vystřídaly další muzikantky – britské duo Nova Twins (na turné doplněné bubeníkem Jakeem Woodwardem). Punkové divoženky, jejichž hudební styl kombinuje punk, rapp a nu metal, sestavily setlist hlavně z loňského alba Supernova a svou výbušnou show zcela strhly fanoušky pod pódiem.
Za poslední dámou jsme si zašli na stage Petra Svobody na vystoupení australských rockerů RedHook. Jejich fotogenická a nespoutaná frontwomanka Emmy Mack předvedla řádně divokou show a neváhala se zapojit do circle pitu, který kroužil pod pódiem.

Poctivým britským metalcorem pohostila diváky pod YouTube scénou kapela Bury Tomorrow. Energie sršela hlavně z frontmana Daniela Winter-Batese, kterému stačilo jen pár gest rukou, aby rozpohyboval davy fanoušků pod pódiem, nechyběl moshpit ani crowdsurfeři.

Pořádnou dávku energie do publika na Fat Lady rozdalo také britské trio The Hara. Ti právě brázdili Evropu jako hosté na turné kapely Sum 41, když je pořadatelé oslovili s nabídkou zaskočit v nedělním programu za zdravotně indisponované Incubus. Nabídka, která se neodmítá, řekla bych… Stejně to viděli i The Hara, a když zjistili, že se shodou okolností budou mít šanci představit na hlavním pódiu, jejich nadšení neznalo mezí. Nemohli svému štěstí uvěřit a frontman Josh Taylor jen nevěřícně opakoval: „Včera jsme hráli v klubech pro pár lidí a dneska stojíme na hlavním pódiu Rock for People!“ Publikum s ním toto nadšení sdílelo a koncert měl neuvěřitelný náboj a energii, která kulminovala v okamžiku, kdy Josh skočil do diváků a zasurfoval si nad jejich hlavami. A já si The Hara připsala na seznam kapel, které bych na RfP ráda potkala znovu.

Překvapením celého festivalu se pro mne stala americká formace Nothing More. Jejich hudba, odrážející široké spektrum hudebních inspirací (od alternativního rocku přes hardcore až po nu metal), se ukázala být tou správně vyváženou směsí melodických rockových pasáží a agresivních coreových úletů, která mne v tichém úžasu doslova přibila pod pódiem. Frontman Jonny Hawkins, který „co ušetří za trička, vyhodí za barvy a mýdlo“ (viz fotogalerie), dokonale rozdivočel davy fanoušků, takže nebyla nouze o crowdsurfery. Celé vystoupení mělo úžasnou dynamiku a energii. Show Nothing More si ráda užiji kdykoliv znovu. Pokud mohu prosit, tuhle bandu pozvěte i příště, jo? Díky!

A po Nothing But Thieves, kteří na hlavní scéně předvedli slušnou, byť malinko „usedlou“ show, bylo vše připravené na velké finále.

Vystoupení headlinerů Muse, na které všichni nedočkavě čekali, bylo odstartováno intrem písně Will of the People a vzplanutím obřího symbolu vytvořeného z písmen W, O, T a P, který spolu s maskami nastupujících muzikantů odkazoval na vizuál stvořený pro jejich poslední album Will of the People, opakovaný a akcentovaný ve všech klipech k tomuto albu. Kapela, která těží z výjimečné hlasové dispozice frontmana a všestranně nadaného hudebníka Matta Bellamyho a instrumentální zručnosti všech ostatních členů, přivezla do Hradce Králové show světových parametrů. Scénu nasvěcovaly snad stovky světel, nechyběly ani četné pyroefekty. Všem nám však spadla čelist úžasem, když se na konci písně Won’t Stand Down na pozadí scény „zhmotnila“ ona zlověstná obří zrcadlová maska z videoklipů. Okamžitě na sebe strhla veškerou pozornost publika a až do konce vystoupení dokreslovala náladu na pódiu – natáčela se do stran, laserovýma očima propalovala vše živé ve svém okolí nebo se jen zlověstně leskla v záři světel. Všechny nás fascinovala a bylo opravdu těžké od ní odtrhnout oči. Popmpézní a jedinečnou show, jejíchž sto minut uteklo naneštěstí až příliš rychle, zakončil, stejně jako celý festival, pestrý ohňostroj.