Festival Heathen Strike Over Brno V přilákal na tisíc metalových fanoušků

V rozlehlém dvoupatrovém komplexu na fanoušky čekaly téměř tři desítky kapel, které se střídaly na dvojici pódií. To spodní, pojmenované Forest Stage, se nacházelo v těsné blízkosti rozlehlé jídelny a baru nabízejícího pivní speciály. Dění na horním pódiu, pojmenovaném Wasteland Stage, bylo možno sledovat i z balónu, o pitný režim návštěvníků se zde starala příjemná obsluha trojice barů. Téměř všechny kapely (včetně hlavních hvězd) chodily po vystoupení mezi fanoušky, což bylo sympatické gesto. Fanoušci tuto skutečnost využívali k focení se svými oblíbenci.

Páteční program odstartovali tuzemští deathmetaloví Vanguard a dvojice folkmetalových souborů Wolfarian a Lyrre. Obě formace měly v nástrojovém složení zastoupenou i niněru, která dokreslovala folkový nádech jejich tvorby. Black metal zastoupili rakouští Theotoxin, vyzdobení poměrně strašidelným corpse paintem, českým blackmetalovým zástupcem byli Inferno. Ti vystoupili typicky kompletně zahalení, stejně tak i stage byla při jejich setu téměř celá schovaná v mlze, což umocňovalo jejich velmi rychlý a temný, pekelný set.

Pořádnou tancovačku rozpoutali folkmetaloví Deloraine. Osmičlenná sestava oděná v pohanských kostýmech vystupovala na pódiu vyzdobeném spoustou přírodních rekvizit.  Její řízné písně přiměly mnoho fanoušků ke skupinovému veslování, kapela si pochvalovala také tanec fanoušků v kruzích, ke kterému byli všichni vyzváni. Zkrátka, takto chytlavá muzika k pohybu jen a jen sváděla.

Příjemným zpestřením programu byla dvojčata Harp Twins, dvě pohledné blondýnky hrající na harfy známé převzaté, ale i vlastní skladby. Harp Twins doplnila další dvojčata, a sice bubeníci, kteří si říkají Wolfgang Twins. Zahráli spolu například skladby Fear of the Dark, Highway to Hell, Paint it Black nebo i znělku ze seriálu Hra o trůny.

Hlavním tahákem první dne festivalu byla orchestrální symphonic metalová družina Haggard. Kapela v čele s kytaristou a zpěvákem Asisem Nasserim, kterou jsme zde přivítali po dlouhých letech, čítala jedenáct členů. Mezi nástroji jsme na pódiu mohli zaznamenat i tři violy, cello a klarinet. Jednalo se o hudebně opravdu pestrý a majestátní zážitek podpořený parádním ozvučením.

Předposledním pátečním účinkujícím byla německá blackmetalová formace Horn a závěr obstarala švédská vikingská folkmetalová výprava Manegarm. Tu zprvu provázely technické problémy, nakonec se však vše dalo do pořádku. Manegarm na závěr svého setu vyprovodili poslední statečné svojí nejznámější skladbou Odin Owns Ye All.

Sobotní program startoval už v půl třetí odpoledne, prvními tóny přilákala první desítky příchozích folkmetalová družina Ewenay. Jejich kombinace svižné hudby, growlingu, čistého vokálu a houslí prakticky od začátku vytvářela před pódiem velmi živou atmosféru.

Pohanská blackmetalová čtveřice Dark Seal otevřela dění na horním pódiu svými progresivními a mohutnými skladbami. Poté jsme zabrousili do vod melodického metalu společně s kapelou Tezaura, která mimo jiné uvedla premiéru svého nového singlu Those Eyes.

Hned na to přišlo post-blackové poselství od rakouské formace Karg v čele s frontmanem V. Wahntraumem (Harakiri for the Sky), následované pořádnou tancovačkou při setu polské folkmetalové Rúniky. Svůj druhý set zde odehrála rumunská black/folková čtveřice Bucovina, která hrála především materiál ze své poslední desky Suntem aici. Řádnou dávku až nakažlivě pozitivní energie a příjemného melodického metalu nám naordinovala Alia Tempora, též prostřednictvím své nové desky Prismatica. Výrazně pekelnou atmosféru pak vytvořila ryze dámská blackmetalová sestava Asagraum, jež měla pódium poseté lidskými lebkami.

Festival se chýlil do svého finále. Německá blackmetalová formace Kanonenfieber proměnila pódium v bojiště první světové války. Oděni v dobových uniformách a vyzbrojeni plamenomety ztvárnili svým valivým blackmetalem hrůzy tohoto čtyřletého válečného běsnění. Mnoho fanoušků tomu všemu přihlíželo v kapelním merchandisu a dle jejich ohlasů lze Kanonenfieber označit za jeden z vrcholů festivalu.

Hodina pokročila a ke slovu se dostali post-blackoví mistři Harakiri for the Sky. Jejich sáhodlouhé progresivní a hudebně velmi rozmanité skladby, ve kterých kombinují tajemná kytarová sóla s táhlými a pestrými melodickými pasážemi, vytahovaly poslední zbytky energie z fanoušků v sále i na balkóně, kde se tísnila hlava na hlavě. Samotné finále obstarala norská blackmetalová ikona Taake. Koncert byl sice zpožděn kvůli menším problémům s ozvučením, poté se však po intru vynořil frontman Hoest a blackmetalový exorcismus uzavírající tento festival mohl vypuknout v plné síle. A to byla tečka za tímto nadmíru vydařeným festivalem, na který budou fanoušci i kapely ještě dlouho vzpomínat.

Text: Mates Šimek, foto: Jan Mikolášek