Accept na významné státní výročí odehráli v Praze skvělý koncert

Tento koncert dvou věhlasných metalových veličin odstartoval dlouholetý kytarista Motörhead Phil Campbell se svojí skupinou Phil Campbell & The Bastards Sons, kde hraje se svými třemi syny a frontmanem Joelem Petersem. Úvod obstaralo intro v podobě skladby Highway Star od Deep Purple, hned nato startovala titulní skladba desky We’re the Bastards. Phil se krátce poté zeptal, zda jsou zde přítomni nějací fanoušci Motörhead. Odpovědí mu byl hromadný souhlasný aplaus, který spustil song Going to Brazil z jejich repertoáru. Energický set, ve kterém se střídaly skladby z obou ér tohoto veterána, pokračoval jeho prvotním singlem Schizophrenia, později hitovkou Strike the Match. Během představování kapely došlo k humorné situaci, kdy na pokyn kapely směrem k baskytaristovi Tylovi Campbellovi fanoušci se vztyčeným prostředníkem skandovali: „Fuck you, Tyla Campbell!“ Z díla Motörhead nemohla chybět kultovní vypalovačka Ace of Spades, svůj hodinový set kapela zakončila rovněž známou peckou Killed by Death.

Pódium pro Accept dostalo opět novou tvář, zadní část lemovaly konstrukce s plachtami zobrazujícími obrovské motory a ozubená kola. Sál potemněl, spustilo se intro a za hromadného aplausu si to celá šestičlenná formace nakráčela na pódium. Začalo to v rytmu nového alba Humanoid dvojicí songů The Reckoning a Humanoid. Hned ze začátku bylo vidět, v jaké parádní formě se kapela momentálně nachází. Opět ji táhl charismatický kytarista a poslední původní člen Wolf Hoffmann, který neustále s úsměvem gestikuloval směrem k fanouškům a se svými kolegy v tandemu se hýbal do rytmu. Zpěvák, nestárnoucí sedmdesátník Mark Tornillo, stále zpívá jako dobře nabroušená motorová pila a hned zkraje rozdivočel fanoušky při hitovkách jako Restless and Wild nebo London Leatherboys. Mark poté pozdravil fanoušky a vyžádal si aplaus pro Phila Campbella.

Další novou skladbu o oblíbeném alkoholu Straight Up Jack vystřídala dvojice hitovek Midnight Mover a Breaker, a později i krátká přehlídka skladeb z počátku 80. let, ve kterých se celá trojice kytaristů vyřádila během svých sól. V průběhu songu Shadow Soldiers mával Mark nad fanoušky vlajkou s logem kapely, poté následovala dvojice nesmrtelných hitovek Princess of a Dawn a Metal Heart. A jak už bývá zvykem, otestoval Wolf Hoffmann v průběhu obou těchto hitů sborové zpěvy fanoušků. V průběhu refrénu, když celý sál řval z plných plic „Metal Heart“, naskakovala husí kůže. Po další známé pecce Pandemic, kterou kapela pořádně natáhla, na malou chvíli sál potemněl. Najednou vyšel Mark ze zákulisí a vhodil do kotle nafukovacího žraloka, což byla předzvěst patrně nejrychlejší skladby Accept s názvem Fast as a Shark. Posledním dílkem do skládanky toho nejlepšího z jejich tvorby nemohl být jiný song než Balls To the Wall, Accept se s námi rozloučili za tónů závěrečné skladby I’m A Rebel.