Basinfirefest 2025, čtvrtek: nabitý line-up v čele s Exodus, Vader a Hatebreed

Zatímco mnozí fanoušci ještě odpočívali v kempu a okolí, na pódiu se připravovali hardcoroví borci Crippled Fingers. Už od úvodního songu, během kterého jejich úderné skladby lákaly další a další příchozí blíž k pódiu, zde bylo pořádně rušno. Zpěvák Aleš Riedl velmi brzy vyhecoval první statečné k headbangu a circle pitu, poté si i sám skočil mezi ně. Nechyběla tvorba z loňské desky Through the Pain, včetně singlu One in a Million. Kapela měla dle svých slov radost z tak početného množství fanoušků při takto brzké hodině, dala si s nimi i odpovídačku při skladbě Die Where You Stand. Rozdivočelí rockeři před pódiem vydrželi pařit až do konce setu, který Crippled Fingers zakončili peckou Bigger Than God.

Následovali italští Lunarsea se svým melodickým death metalem plným vesmírné tematiky. Kapela potěšila mnohé fanoušky takových kapel jako Omnium Gatherum nebo Dark Tranquillity, které byly na programu později. Rychlé blast beaty, ostrý growl frontmana Fabiana Romagnoliho, melodické kytarové vyhrávky a tajemné klávesové party vytvářely i v této hodině krásný a zároveň melancholický zážitek. Nejvíce skladeb Lunarsea zahráli ze své poslední desky, a to včetně závěrečné Polar Covalent Bond.

Nyní se dostali do ráže příznivci metalcoru, na pódiu totiž řádila metalcorová kometa posledních let – Stellvris. Hned zkraje setu kapela vypálila svůj nový singl Monster, který spolu s výzvou zpěvačky Nicol Hofmanové rozvířil před pódiem moshpit a krátce nato i wall of death. I ona si s fanoušky chvíli v této parádě zaběhala. Stellvris do nich dál valili svoji smršť úderných a houpavých riffů s ostrými breakdowny, jeden šťastlivec se dokonce dostal na chvilku i na pódium. Tempo lehce opadlo s poněkud popovější skladbou Starships, na závěr se ovšem jak kapela, tak i fans pořádně rozdivočili při song Echoes of the Past.

Po této jízdě byl opět čas na něco „jemnějšího“ a tak jsme dále měli tu čest s kapelou Pačess a rockovou legendou Bárou Basikovou. Spojení první české rockové dámy a blackmetalové kapely vykrystalizovalo v energickou a pestrou hudební produkci, společně nám tato formace přehrála téměř celé loňské album Katechismus. Bára vyjádřila lehkou obavu, že se sem možná úplně nehodí, vřelé přijetí a aplaus fanoušků před pódiem ji však utvrdily v opaku. Kapela též pozvala všechny na svoji podpisovku.

Muziku opět utvrdla švédská metalcore-djentová Aviana. Na pódium krom frontmana Joela Holmqvista kapela naběhla v černobílých maskách a své mohutné a hutné riffy prokládala pestrými samply. Joel se snažil rozpohybovat dav před pódiem, což se mu i přes úmorné vedro celkem slušně dařilo. Poděkoval všem za energii, které se kapele díky podpoře fanoušků dostávalo. Svůj set Aviana postavila především na své poslední desce Corporation z roku 2022, včetně závěru, kterým byla skladba Obsession.

Na řadě byla nyní ruská folkmetalová družina Arkona, jež loni nemohla dorazit z logistických důvodů. Letos však formaci vedené pohlednou divoženkou Mášou Arkhipovou nic nebránilo, a tak rozpoutala svůj set trojicí skladeb ze své poslední desky Kob´. Arkona se prezentovala především rychlými a skočnými songy, pauzy mezi nimi vyplňovala tajemná intermezza ze samplů. Máša nebyla zrovna výřečná, kapela jela v rychlém sledu jednu skladbu za druhou. Nad hlavami fanoušků v předních řadách se to chvílemi přímo hemžilo crowdsurfery, největší hitovka Goi, Rode, Goi! set uzavřela.

Až z Tuniska dorazila na Basin folk-progressive metalová čtveřice Myrath. Pódium v zadní části zdobila trojice plachet s motivem chrámových oken, hned ze začátku kapela spustila song Into the Light z loňské desky Karma. Z projevu kapely čišela dobrá nálada a optimismus, což je obecně tematika jejích skladeb. Zpěvák Zaher Zorgati naznačil, že v příštím roce nás Myrath opět navštíví v rámci svého turné. Během skladby Heroes nechal vyniknout chorály fanoušků, při následném songu Merciless Times si kapela přizvala na pódium pohlednou tanečnici, která orientální atmosféru dotvářela svým až éterickým tanečním projevem. Na závěr koncertu si pak Myrath nechali svůj nejznámější song Believer.

Teď už byl čas na pořádně těžkou váhu z deathmetalového ranku, a sice polské veterány Vader. Rozeznělo se intro v podobě bouře, na pódium naběhl frontman Piotr Wiwczarek a jeho čtyři kolegové, a plynule přešli do úvodního songu Wings. Po následném The One Made of Dreams Vader pozdravili fanoušky a Piotr ironicky poznamenal, že zahrají nějakou tu relaxační hudbu. Hned s další skladbou začala celá kapela pařit na pódiu a dál valila svůj řízný a vysokorychlostní death metal. Kapela sáhla i do své první desky The Ultimate Incantation, ze které vybrala song Dark Age. Přes headbangující metalisty vepředu se valily desítky dalších surfujících, což se kapele líbilo. Piotr hovořil k fanouškům polsky a sem tam prohodil nějakou tu českou nadávku, což mnohé pobavilo. V rychlém tempu se pokračovalo dál k poslední skladbě Lead Us.

Zpestřením programu mezi mnohými ráznějšími kapelami byli islandští Sólstafir. Jejich post-metal s melancholicky až depresivně laděnými riffy i vokály přímo vybízel k rozjímání a odpočinku. Mozek celého projektu Aðalbjörn Tryggvason ze začátku používal smyčec místo trsátka, což způsobilo zajímavé zabarvení zvuku jeho kytary. Několikrát se i prošel do těsné blízkosti fanoušků. Ve výčtu rozsáhlých eposů nechyběl krásný song Fjara nebo téměř desetiminutová Ótta. Aðalbjörn poděkoval všem, kteří na Sólstafir zůstali i přes bičující déšť, který padal po většinu koncertu. Kapela se s námi rozloučila písní Goddess of the Ages.

Teď už ale byl opět čas nakopnout motory, a to pořádně. Na pódiu se totiž připravovala americká hardcorová veličina Hatebreed.  V zadní části pódia shlížel na areál rohatý démon a po intru v podobě Balls to the Wall Hatebreed začali úderným songem I Will Be Heard. S kapelou vystoupil kytarista Matt Bachand, který nahrazuje zotavujícího se Wayneho Lozinaka, a také nový basák Carl Schwartz. Zpěvák Jamey Jasta neustále hecoval fanoušky, a dle vlastních slov je chtěl tak rozbouřit, že další den nikdo z nich nebude mluvit. Před pódiem to tedy pořádně vřelo jak v moshpitu, tak i mezi surfujícími, takže měl i početný zástup festivalové ochranky plné ruce práce. Nechyběly hitovky This Is Now, To the Threshold nebo In Ashes They Shall Reap. Při poslední jmenované též všichni u pódia na Jameyho přání skákali. Nechyběla wall of death a muzikanti též vyslali mezi fanoušky obrovský nafukovací míč s logem kapely a nápisem Ball of Death. Na závěr Jamey ocenil všechny pařící fanoušky s tím, že oni jsou budoucnost metalu, a potom všichni vrhli své síly do závěrečné pecky Destroy Everything.

Vydechnout nikoho nenechala rovněž americká thrashová legenda Exodus, v jejíž sestavě opět figuroval navrátivší se zpěvák Rob Dukes. Na pódium byly přistaveny dvoje konstrukce s reprobednami Marshall a po intru v podobě We Will Rock You to Exodus odpálili titulní peckou své debutové desky Bonded By Blood, na které postavili svůj set. Bez ohledu na to, že skoro všichni členové jsou již šedesátníci, z kapely sršela neskutečná energie, rychlost, říz a síla. Po skladbě Brain Dead Rob hecoval fanoušky k tomu, aby ukázali, co v nich je, načež se před pódiem rozjel mohutný circle pit. V rychlém sledu Exodus pálili jeden song za druhým. Rob zavtipkoval, že namísto „lesson in silence“, tedy lekce ticha, dá fanouškům „lesson in violence“, tedy lekci násilí. Stejnojmenný song následoval.  Na závěr si Exodus nechali opět song z první desky Strike of the Beast, během kterého rovněž proběhla wall of death.

Nyní již pódium patřilo moldavským metalcorovým velikánům Infected Rain. Svoji show obohatili o dvojici LED obrazovek a též několik vyvýšených plošin. Hned při úvodním songu The Realms of Chaos celá kapela na pódiu pořádně divočela. Když zpěvačka Lena Scissorhands s kytaristou Vladimem Ojogem roztočili své dredy, fotografům pod pódiem se zasekávaly závěrky. Lena, střídající growl s čistým vokálem, ocenila i rozpálené fanoušky před pódiem, kteří svým intenzivním pohybem v moshpitu rozhodně nešetřili. Relativně brzy přišla na řadu i trojice skladeb Pandemonium, Vivarium a The Answer Is You z nové desky TIME. Nechyběla wall of death a hromadné skákání. Projekce zobrazovala motivy jako lebky, hořící růže či logo kapely. Kapela si start své festivalové sezóny náležitě užívala, a její houpavé, rázné riffy a úderné breakdowny silně rozhýbávaly všechny před pódiem. Infected Rain svůj koncert zakončili starší hitovkou Sweet, Sweet Lies.

Vše již potemnělo, včetně festivalové atmosféry, a to byl ten správný impulz pro impozantní blackmetalový závěr v režii švédských neznabohů Marduk. Před pódiem se jen hemžilo příznivci black metalu. Se spuštěním intra stage potemněla a skoro celá mizela v husté mlze, zatímco frontman Mortuus a jeho kolegové přicházeli. Své satanistické kázání spustili skladbou Werwolf, brzy poté přišla na řadu i dvojice songů Shovel Beats Spectre a Marching Bones z dosud poslední desky Memento Mori. V tomto démonickém setu bez dlouhých proslovů Marduk typicky pral do masy fanoušků jeden opus za druhým, ke konci muzikanti sáhli i do své rané tvorby. V setlistu totiž nechyběl kupříkladu song The Black… z debutové desky Dark Endless nebo titulní Those of the Unlight ze druhé desky. Celá kapela poté zmizela v mlze, brzy se ovšem Mortuus vrátil zpět a oznámil finální skladbu celého dne – Panzer Division Marduk.

Text: Mates Šimek, foto: Magda Šotolová