Basinfirefest 2025, den třetí: nestárnoucí Doro Pesch či legendární Dark Tranquillity

Úvod dalšího festivalového dne obstarali melodic-gothičtí vypravěči Ador Dorath. Ve svém krátkém setu se kapela soustředila především na svoji poslední desku Ultimate Black. Úderné, rychlé riffy se snoubily s mohutným zvukem kláves a ostrým growlem zpěváka Ivoše Doseděla. Stejně jako na Czech Death Festu, i tentokrát byli Ador Dorath první kapelou dne, jejich tajemná tvorba už ovšem přilákala mnoho fanoušků blíže k pódiu, i když slunce už začalo celou louku opět nemilosrdně bičovat.

Žánrový obrat poté nastal s ukrajinskou symphonic-progressive metalovou formací Ignea. Kapela oděná v černých hávech v čele s pohlednou zpěvačkou Helle Bogdanovou střídající growl s čistým vokálem se uvedla skladbou Dunes ze své poslední desky The Dreams of Lands Unseen. Příjemně melodické pasáže střídaly houpavé riffy, přičemž tato kapela, hrající stále v původní sestavě, lehce zpomalila tempo nastolené Ador Dorath. Ve svém krátkém setu se muzikanti zaměřili zejména na novější tvorbu, během něj se areál zaplnil další masou fanoušků. Ignea se s nimi rozloučila songem Nomad´s Luck, rovněž z poslední desky.

O zpestření programu se postarala německá osmičlenná folkmetalová skvadra Corvus Corax. Na pódiu si kapela připravila obrovský gong, velkou pojízdnou niněru, vedle bicích měl frontman Castus Rabensang připraven arzenál píšťal. Kapela se během intra rychle zformovala na pódiu a spustila úvodní song Gjallarhorny. Chytlavá skočná hudba, podpořená též dvojicí dudáků, roztancovala mnohé fanoušky u pódia, veselé tempo kapely je už dostávalo pořádně do varu. Castus též používal píšťalu, která byla velká jako on, rovněž pojízdná niněra nezůstala nevyužitá. Corvus Corax též písněmi jako Beowulf is mín Nama nebo Ragnarök odkazovala na rozličná mýtická stvoření.

Poté si přišli na své příznivcí oldschoolového death metalu, který jim servírovala nizozemská legenda Sinister. Hned na začátek kapela vypálila song The Malicious, frontman Aad Klosterwaard poté všechny pozdravil. Na pódiu pořádně divočela i jeho manželka Alesa, která od loňského roku obstarává baskytaru. Sinister se zaměřili především na svoji desku The Carnage Ending z roku 2012 a fanouškům se dostalo přesně toho, co od nich čekali – syrový death metal nasáklý satanismem a okultismem, bez dlouhých projevů od jedné skladby ke druhé. Před pódiem též často zuřil circle pit. Svůj set pak zakončili titulní skladbou již zmíněné desky.

Pódium nyní převzala druhá německá kapela dne, symphonic metaloví Leaves´ Eyes s novými akvizicemi – kytaristou Florianem Ewertem, basistou Dominikem Prykielem a bubeníkem Nilsem Kreulem. Jejich na poslech velmi příjemná a skočná tvorba opět rozhýbávala mnohé příchozí před pódiem. Během jedné skladby se na pódiu objevilo i několik středověkých bojovníků vytvářejících formaci. Leaves´ Eyes přidali i několik skladeb z posledního alba Myths of Fate, rozloučili se songem Forged by Fire rovněž z tohoto.

Následoval svěží skandinávský vítr, konkrétně finská melodeathová stálice Omnium Gatherum. Z jejich hymnů, ve kterých se snoubily progresivní, táhle pasáže s rychlými blast beaty a brilantními kytarovými sóly kapelníka Markuse Vanhaly, i v panujícím vedru často mrazilo. Kapela svým setem pokryla velkou část své diskografie, samozřejmě nechyběly ani hitovky Frontiers nebo Reckoning. Zpěvák Jukka Pelkonen též často vybízel fanoušky k pohybu, ti se k divočení nenechali dlouho pobízet. Většina z nich ale byla zaposlouchána do té krásné metalové masy, kterou Omnium Gatherum utvářeli. Kapela svůj set zakončila skladbou New Dynamic.

Enklávu českých kapel rozšířila formace Henych 666 v čele s Vlastou Henychem. Jak bylo avizováno, kapela svůj set postavila na kultovním albu Institut Klinické Smrti blackmetalové legendy Törr z roku 1991. Kapela zde měla trojici industriálně laděných stojanů na mikrofony a koncert odstartovala hitovkou Kladivo na čarodějnice. Zejména starší část osazenstva během setu kapely zavzpomínala na dobu, kdy Törr přišel s takovými opusy jako V podzemí, Odkaz bestie nebo Seru krev. Poslední jmenovanou kapela věnovala loni zesnulému bývalému kytaristovi Danielu Švarcovi. Ke kapele se krátce přidal i kytarista Pavel Kohout, který se na již zmíněném albu též podílel. Henych 666 svůj set zakončili titulní skladbou alba Made In Hell, po kterém Vlasta celou kapelu představil.

Žánrový obrat o 180 stupňů poté připravili finští Steve ‚n‘ Seagulls. Tahle veselá parta finských „farmářů“ měla opět připraven set plný metalových klasik ve svém jedinečném folkovém podání. Akordeonista Till Hiltunen se pařil ve své typické kožešinové čepici, zatímco s kapelou přehrával takové songy jako The Trooper (Iron Maiden), Perfect Strangers (Deep Purple) nebo Over the Hills And Far Away (Nightwish). Při první jmenované dokonce fanoušci vytvořili lidský vláček. Tento set, který byl opět zpestřením programu, zakončili Steve ‚n‘ Seagulls svou verzí hitovky Thunderstruck od AC/DC. Při ní se dokonce kousek od pódia rozjel solidní circle pit.

Jedním z mnoha těch, kteří na festivalu zažili svoji premiéru, byla francouzská hardcorová pětice Rise of the Northstar. Ta ve své tvorbě kombinuje hardcore s rapem a zaměřuje se na japonskou anime kulturu. Kapela zde vysekla pořádně energický set, její muzika byla velmi chytlavá a celá pětice to vedle hraní na pódiu pořádně rozjížděla. V jejím setu převažovala poslední deska Showdown z předloňského roku. Zpěvák Victor Leroy často vybízel fanoušky ke skákání a circle pitu, ostatně k tomu muzika sama vybízela. Svůj set zakončili Rise of the Northstar starší peckou Again and Again z první desky Welcame.

Po této divočině bylo záhodno zase lehce zpomalit, a tak na scénu přišli gothic-doomoví Švédové Tiamat. Jejich táhlé skladby a dlouhá kytarová sóla vytvářely ponurou, až melancholickou atmosféru, kapela neopomněla některé nejnovější singly jako The Sleeping Beauty nebo Whatever That Hurts. Zpěvák Johan Edlund to i přes své zdravotní potíže zvládal parádně a vrchol pátečního programu se blížil.

Velká část fanoušků byla natěšena na metalovou královnu Doro Pesch, která nahradila původně avizovaného K.K. Downinga. Na pódiu se tyčila dvojice konstrukcí s reprobednami Marshall. Kapela se zformovala na pódiu a dlouholetý bubeník Johnny Dee oznámil nástup Doro, kterou všichni přivítali s bouřlivými ovacemi. Většina songů pocházela z její éry v kapele Warlock, kupříkladu Burning the Witches nebo Metal Racer. Při první jmenované si nechala od fanoušků pomoct s refrénem, při druhé se na její prosbu rozjel mohutný hromadný headbang. Kapela zahrála i své nejnovější singly Children of the Dawn a Warriors of the Sea. Druhou jmenovanou věnovala Doro všem bedňákům. Velmi dojemně zněla jedna z pomalejších skladeb Für Immer, zazněla i cover verze hitovky Breaking the Law od Judas Priest. Doro se poté se všemi rozloučila závěrečným songem All We Are.

Švédská melodeathová velmoc na Basin též vyslala jedny z nestorů tohoto žánru – Dark Tranquillity. Svůj druhý letošní český koncert začala kapela v čele s charismatickým Mikaelem Stannem songem The Last Imagination z loňské desky Endtime Signals. Podobně jako žánroví kolegové Omnium Gatherum, tak i Dark Tranquillity navodili parádní a tajemnou atmosféru svou směsicí melodických kytarových vyhrávek, řízných a rychlých riffů, mohutného zvuku kláves a dobré nálady, která z celé šestice vyzařovala. Mikael trefně poznamenal, že oproti minulému koncertu kapely zde konečně neprší, v setu nechyběla hitovka Atoma nebo starší skladba Therein z roku 1999. Kapela často děkovala fanouškům za to, že jí u nás vždy vytvoří parádní atmosféru a všichni byli pozvání na říjnový pražský koncert. Na závěr koncertu si Dark Tranquillity jako vždy nechali hitovku Misery´s Crown.

Posledním aktem pátečního dne byla opět pořádná dávka temnoty – finále tohoto dne totiž patřilo rakouským blackened-deathovým Belphegor. Tentokrát oproti dlouhodobým zvyklostem nahradili konstrukce ze zvířecích kostí a hnijícího masa stojany s řetězy, kalichem a dýkami, vprostřed pódia stál tříramenný kříž. Pódium se zahalilo mlhou, spustilo se tajemné intro a na stagi se objevil frontman Helmuth Lehner a jeho kolegové. Belphegor svoje kázání započali songy The Procession a Baphomet. Nedlouho poté následovaly opusy Stigma Diabolicum a Lucifer Incestus. Před druhou jmenovanou celá kapela poklekla, zatímco fanoušci skandovali její jméno. V rychlém sledu, plném blast beatů a Helmuthova démonického hlasu, se pokračovalo nadále až k finální skladbě Totentanz – Dance Macabre z poslední desky The Devils. Ta udělala parádní tečku za dlouhým, muzikou nabitým festivalovým dne.