Jedenáctý ročník Ostravy v plamenech letos přivítal rekordní počet návštěvníků

Početný dav fanoušků neodradila ani krajně nepříznivá předpověď počasí, velkou roli v návštěvnosti sehrálo i zastřešené pódium, které patří mezi velké přednosti tohoto festivalu. Role moderátora se letos opět ujal Pepa Michálek, kterého dobře známe z kapely Forrest Jump. Hned na úvod oznámil, že akce se jako vždy koná za podpory statutárního města Ostravy a Moravskoslezského kraje. Hned na úvod programu se nám představili australští JamArt, kteří hráli především progresivní instrumentální skladby. Ze začátku se na pódiu vedle tohoto tria pohybovala i pohledná tanečnice, zatímco kapela, včetně nového bubeníka Garetta Stanforda, hrála úderné i pomalejší instrumentálky. V celkovém zvuku dominovala především basa, frontman Dutchie Holland chválil fanoušky za podporu. Po tomto relativně pohodovém úvodu šla do akce švýcarská symphonic metalová pětice Deep Sun. Kapela v čele s pohlednou zpěvačkou Deborou Lavagnolo, jejíž hlavu zdobila koruna, se uvedla titulním songem své nové desky Storyteller. Její operní vokál v kombinací se svižným tempem skladeb a silnými kytarovými a basovými party už přilákal výrazně početnější masu příchozích blíže k pódiu. Ona sama se snažila všechny přítomné rozhýbat a k tomu na poslech příjemná tvorba Deep Sun přímo vybízela. Většinu setu ovšem tvořila předchozí deska Dreamland – Behind the Shades. Jednu ze skladeb kapela věnovala všem ženám, rozloučila se s námi skladbou Euphoria.

Jediným tuzemským zástupcem letošního ročníku byla heavymetalová parta Witch Hammer z nedalekého Jablunkova. Stojany na mikrofony vyzdobila kapela tematickými podobiznami oběšených čarodějnic a svůj set začala starším songem Dirty Rock & Roll. Witch Hammer tentokrát stavěli především na dvojici nejnovějších alb Absolutno a Absolutno II: Coinspirace. Nechyběly pecky jako Přízrak svědomí, Za vlastním stínem, Továrna na absolutno nebo svižnější Katův palác. Frontman Honza Šotkovský často hecoval fanoušky, po celý koncert se kapela prezentovala úderným, houpavým heavy metalem a mnozí příchozí s ní často zpívali texty. Honza zmínil též blížící se podzimní turné s legendárními Törr. Závěrečná skladba S.U.P. a představení celé kapely vystoupení Witch Hammer uzavřely. Svou návštěvou nás poté po čtyřech letech opět poctili norští industrial-blackoví mágové Chontaraz. Kapela nastoupila na pódium ozdobená svým obvyklým corpsepaintem. Chontaraz zde představili své nové album Phantom of Reality, ze kterého zahráli songy Prayer to the Masses nebo Kingpin. Mocně úderné basy, pestré samply a úderné tempo jejich skladeb hrály do karet všem přihlížejícím, kteří se chtěli pořádně hýbat, což následně zpěvák Frode Andre Kvarsnes vyzdvihl. Radost mu udělal zejména moshpit v prostorách před pódiem, z jehož přední části do několika směrů často vystřelovaly plameny. Z první desky Rondamauh se do setu vešla skladba Mindcrime. Dva šťastlivci si též odnesli kapelní trička, které jim Frode hodil. Chontaraz se tak, stejně jako při svém prvním koncertě zde, postarali o pořádné oživení atmosféry.

Zejména mužskou část publika zaujala brazilská deathmetalová čtveřice divoženek Nervosa. Spolu s novou akvizicí, baskytaristkou Emmelií Herwegh, rozjela svůj set plný rychlých a pořádně drtivých songů, které často rozpoutávaly divoký moshpit. Hned jako druhá přišla na řadu hitovka Death, skladbu Kill the Silence věnovala kytaristka Prika Amaral všem, kteří si zrovna procházejí těžkými časy. Připomněla též patnácté výročí vzniku kapely. Dámy spolu často rozjížděly společný headbang, čehož se chytli i mnozí fanoušci v předních řadách. Bez dlouhých proslovů Nervosa pálila jeden song za druhým, nechyběl ani nejnovější singl Smashing Heads. Na závěr si Nervosa nechala skladbu Endless Ambition. Následně jsme si zavzpomínali na nedávno zesnulého Ozzyho Osbourna, protože pódium nějakou dobu patřilo jeho bývalému kolegovi, kytaristovi Gusovi G. Ten si společně se zpěvákem Ronniem Romerem pro fanoušky připravil pestrý set složený především z převzatých skladeb. Gus dal svoji hitovku I Am the Fire, jejíž refrén s ním všichni před pódiem zpívali, Ronnie zase své skladby Chased By Shadows nebo Castaway on the Moon. Z repertoáru Rainbow zaznělo Kill the King, od Deep Purple pak čtyřiapadesát let starý hit Highway Star. Gus si sem tam hodil kytaru za hlavu a takto odehrál i některá svá sóla. V emocionálním projevu pak zavzpomínal na svoji spolupráci s Ozzym. Následovala jeho skladba Bark at the Moon a celé toto velkolepé představení skončilo nesmrtelnou skladbou War Pigs od Black Sabbath.

Notnou dávkou pozitivní energie a kvalitního power metalu nás dále zásobili němečtí Freedom Call. Rozjeli to starším songem Hammer of the Gods, načež následovala skladba Tears of Babylon. Při té se frontmanovi Chrisi Bayovi povedlo mnohé fanoušky rozeskákat. Ten následně všechny pozdravil s tím, že vypadají i znějí skvěle, a tento koncert nazval jednou velkou „happy metal party“. Úsměvy na všechny strany, svižný power metal, skvělá atmosféra… Co chtít víc? Nechyběl titulní song poslední desky Silver Romance nebo hitovka Union of the Strong. Do osmnáct let staré desky Dimensions kapela sáhla pro skladu Mr. Evil, při níž Chris pobíhal po pódiu v cylindru. Ke konci nadešel čas také pro powermetalovu hymnu Metal Is For Everyone a závěr obstaral hit Land of Light, který opět mnohé rozeskákal. Nyní přišla na řadu finská hardrocková monstra Lordi. Oproti jejich sólovým koncertům ostravská scéna nepřipomínala strašidelný dům, mezi skladbami také chyběly obvyklé hororové scény. To ovšem kapela kompenzovala výběrem svých hitovek a zejména vtipnými průpovídkami frontmana Mr. Lordiho. Klávesistku Hellu tentokrát dočasně nahradil borec s přezdívkou Nalle. Po intru v podobě kostelních zvonů koncert otevřel song Legends Are Made of Clichés z letošní desky Limited Deadition, která tvořila většinu setu. Při hitovce Who’s Your Daddy? ochlazoval Mr. Lordi fanoušky vzduchovou pistolí, před dalším novým songem Syntax Terror bavil mnohé českými nadávkami. Hned po sobě přišly na řadu známé skladby It Snows in Hell a Blood Red Sandman, při druhé jmenované Mr. Lordi rozhazoval po pódiu barevné konfety. Kytarista Kone poté dostal prostor pro své sólo. Na závěr setu si Lordi nechali své nejznámější songy, v jednom sledu zahráli Devil Is a Loser, Would You Love a Monsterman? a na památné vystoupení v soutěži Eurovision 2006 mnozí zavzpomínali s tehdejším průlomovým Hard Rock Hallelujah. Mr. Lordi při tom třímal v ruce sekeru, kterou měl i na Eurovizi a na zádech se mu rozvinula obří křídla.

Minulý rok to nevyšlo ze zdravotních důvodů, tentokrát se však heavymetalový velikán Udo Dirkschneider představil v Ostravě se svojí kapelou U.D.O. v plné síle. Po intru, kterým byla hitovka The Number of the Beast od Iron Maiden, kapela vypálila song Isolation Man z poslední desky Touchdown, krátce poté se vrátila v čase k desce Animal House se skladbou Break the Rules. Udovi to i jeho v třiasedmdesáti letech skvěle zpívalo, souhra jeho kolegů byla taktéž obdivuhodná. Jeho dlouholetý kolega z Accept basák Peter Baltes házel úsměvy na všechny strany, občas jsme si mohli vychutnat i zdvojená kytarová sóla. Pánové Dee Dammers a Andrey Smirnov poté postupně dostali možnost předvést fanouškům pořádnou porci svého kytarového umění. Při dalších skladbách jako Independence Day nebo One Heart, One Soul Udo otestoval i hlasitost zpěvu fanoušků. V úderném tempu pokračoval legendární frontman dále až k finální dvojici skladeb They Want War a Animal House. Při poslední jmenované se na pódiu taktéž objevil Mr. Lordi, který si ji s Udem zazpíval. Festival zakončila německá hardrocková legenda Dark Sky. Zpěvák Frank Breuninger se často snažil mluvit na fanoušky česky a šlo mu to náramně, často skandoval: „Chci vás slyšet!“ nebo „Chci vás vidět!“. Dark Sky se soustředili zejména na svoji nejnovější desku Signs of the Time, ze které vybrali vedle titulní skladby i pohodovou Forgiveness nebo Heroes on Ice. Při poslední jmenované si Frank oblékl dres českého národního hokejového týmu. Melodický hard rock doprovázený jeho častým hecováním tak byly příjemným zakončením jedenáctého ročníku Ostravy v plamenech.