Masters of Rock, den čtvrtý, část 2.: velkolepý návrat mongolských The Hu, strhující závěr v režii Powerwolf

Svoji další bitvu zde svedli powermetaloví Warkings. Pódium se proměnilo v bitevní pole, kterému vévodily zástavy s templářským a dračím symbolem, byly zde i kůly s nabodnutými lebkami. Během intra přišel na pódium člen kapelního týmu oděný jako otrok, třímající kladivo a lucernu, a vznesl dotaz k fanouškům, zda jsou připraveni na tuto královskou eskadru. Po dlouhém aplausu přišli Sparťan, Křižák, Viking i Tribun a ihned se pustili do písně The Last Battle z letošního alba Armageddon. Jeho titulní skladba přišla na řadu hned vzápětí, přidala se i pohledná čarodějka Morgana le Fay, která mnohé zaujala svým hlubokým growlem. Zpěvák Tribun (Georg Neuhauser) také otestoval hlasy fanoušků, které často označoval jako válečníky a štítonošky z Bohemie. Mnozí sborově zpívali refrény, kupříkladu ve skladbách Spartacus nebo Hephaistos. Během druhé jmenované se na pódiu rozhořely ohně, v plamenech se ocitla i bicí sestava. Rychlé a chytlavé tempo, charismatické vystupování kapely a unikátní pódiová scéna zkrátka bavily. Během písně Genghis Khan vybral Tribun jednu fanynku, kterou poté poslal na „traktorové duši“ přes fanoušky a zpět, zmíněný technik zase kropil některé v předních řadách vodní pistolí, což v tom pařáku přišlo vhod. Mnozí si zaskákali během skladby Maximus, během písně Sparta zase vytvořili lidskou veslici. V závěru koncertu Tribun připomněl koncert Warkings příští rok v únoru ve Zlíně a se zapálenými meči v rukou oznámil poslední song Gladiator.

Festival spěl do svého závěru, čekaly nás poslední tři kapely. První z nich byl tradiční účastník – finská folkmetalová stálice Korpiklaani. Svůj koncert začala tahle veselá banda titulním songem nové desky Rankarumpu, frontman Jonne Järvelä přitom hrál na buben. Následovala hitovka A Man With a Plan, starší známá věc Happy Little Boozer nebo jejich verze tradiční finské Ievan Polkky. Do pohybu se dalo mnoho crowdsurfujících fanoušků. Jezdili v několika řadách, tudíž příslušníci ochranky museli zmobilizovat všechny své síly a také fanoušci v předních řadách si v těchto chvílích pořádně mákli a zapotili se. Dokonce tak moc, že jim byla poskytnuta voda, až na pár drobných zranění se naštěstí nic vážného nikomu nestalo. Korpiklaani pokračovali dál především svou nejnovější tvorbou, zahráli i coververzi skladby Gotta Go Home od Boney M. Během známého songu Metsamies si bubeník Samuli Mikkonen dal krátké sólo. Korpiklaani svůj koncert zakončili dvojicí neméně známých hitovek Wooden Pints a Vodka.

Po dvou letech se na Masters of Rock opět představila mongolská folkmetalová senzace The Hu. Osmičlennou sestavu vedli frontman Nyamjantsan Galsanjamts a duo Galbadrakh Tsendbaatar a Enkhsaikhan Batjargal, hrající na morin khuur, tradiční mongolský strunný nástroj. Všichni tři často využívali svůj hluboký hrdelní zpěv, Nyamjantsan též často hecoval fanoušky. Po intru v podobě bouře a vytí vlků kapela začala skladbami Lost a The Same. Nyamjantsan poté pronesl: „Dobré odpoledne, válečníci!“, při následné skladbě The Gereg hrál na zvláštní ústní nástroj tumur hhuur, později i na flétnu. Během songu Grey Hun si i mnozí fans zaskákali. Téměř všechny skladby zněly úderně a houpavě a dobře se na ně pařilo, od toho fanoušky neodradil ani krátký déšť. The Hu překvapili i autentickým coverem skladby The Trooper od Iron Maiden. Jak spěl koncert k závěru, přišly na řadu i hitovku Yuve Yuve Yu a Wolf Totem. Kapela se s námi rozloučila známým songem This Is Mongol a nyní nás čekalo velké vlčí finále.

Červená opona s logem kapely zakrývala pódium během finálních připrav. Po doznění intra sjel z vysokého podstavce dolů zpěvák Attila Dorn, po obvodu pódia jsme mohli vidět sestavu gotických oken, které s projekcí doplňovaly záběry na obří LED stěně za pódiem. Ta mnohdy zobrazovala obrovského vlkodlaka s detaily souvisejícími s tematikou skladeb. Na pódium poté přišli bubeník Roel van Helden a varhaník Falk Maria Schlegel se zapálenými pochodněmi, oba měli své nástroje umístěné na vyvýšené plošině vzadu. Velmi hlasitý výbuch pyrotechniky a mohutné ohnivé sloupce vystřelující z přední i zadní části pódia odstartovaly úvodní song Bless ´em With the Blade z nové desky Wake Up the Wicked. Zpěvné refrény, majestátní zvuk varhan, skvělá kytarová souhra bratří Greywolfů a Attilovo charisma vzkřísily ve všech přihlížejících poslední zbytky sil. Powerwolf se hned poté těšili z obrovského aplausu, Attila popřál všem skvělou zábavu. Falk přišel s kouřícím kadidlem, což značilo chytlavou skladbu Incense & Iron, při které si všichni zaskákali. Staršímu songu Army of the Night předcházel dotaz směrem k fanouškům, zda jsou připraveni stát se jejich armádou. Falk poté začal skákat z vyvýšené plošiny dolů, až ho Attila musel umravnit. Chybět nemohla hitovka Amen & Attack, při které si Attila dal s fanoušky odpovídačku a Falk si přivezl na pódium obří varhany, z jejichž píšťal vystřelovaly další plameny. Oba aktéři si spolu potom zatancovali, to předznamenalo píseň Dancing with the Dead.

Attila otestoval hlasivky fanoušků při zpěvu melodie hitovky Armata Strigoi a před skladbou 1589, odkazující na mýtus o vlkodlakovi Peteru Stumpovi, byl na pódium přivezen dřevěný kůl, u kterého byl Falk „upálen“. Attilův dotaz, zda jsou všichni připraveni vypustit své démony, značil singl Demons Are Girl’s Best Friend, refrény kapela opět přenechala publiku. Pódium následně potemnělo, přišlo šestero mnichů s pochodněmi a Attila vyjel na podstavci znovu nahoru. Odtud zahájil monumentální opus Stossgebet, při kterém téměř celou stage zahalily plameny. Mnozí si zaskákali při skladbě Blood for Blood (Faoladh), načež opět pódium potemnělo a Powerwolf se odebrali z pódia. Po několikanásobném vyvolávání se ovšem vrátili zpět, Falk třímal vlajku s logem kapely a spustila se hitovka Sanctified With Dynamite. Následovala neméně známá starší We Drink Your Blood, při které se opět skákalo. Attila v krátkém projevu poděkoval všem za skvělou atmosféru s tím, že metal je náboženství nás všech a Powerwolf zakončili festival jako obvykle skladbou Werewolves of Armenia.

Text: Mates Šimek, foto: Honza Švanda.