Slipknot v Praze: zvuk slabší, výkon kapely a nadšení fanoušků na sto procent

Oproti předchozímu koncertu v Praze mají Slipknot v sestavě změnu – kapelu opustil Chris Fehn. Nový perkusionista v kapele již působí, ale zatím nebyl představen.
Předkapela Code Orange se může pochlubit loňskou nominací na cenu Grammy za nejlepší metalové vystoupení, ale všichni přítomní čekali stejně především na své oblíbence. Hned od začátku bylo jasné, o co tady půjde – píseň People = Shit je už podle názvu definicí slipknotovského, temnějšího vnímání světa. Jak už je u této kapely zvykem, vystupuje v maskách, které mění s každou novou deskou. V Praze se tedy opět představili v nových, které jsme před třemi lety ještě neviděli.

Fanoušci od první chvíle dávali kapele najevo, jak moc se těšili a kolik pro ně znamená. Jestliže kapela na pódiu odváděla sto procent, nemenší nadšení panovalo i pod pódiem. Jediným značně velkým mínusem byl zvuk, který byl opravdu silně podprůměrný na tak velkou kapelu. Hudební produkce z pódia se slévala v jednu velkou kouli, ve které posluchač těžko rozeznával jednotlivé nástroje, nejlépe na tom byli možná ti, kdo si koupili lístek na tribuny po straně pódia. Zvuk se mírně srovnal při čtvrté písni Unsainted – jediné novince z chystaného alba We Are Not Your Kind, která v Praze zazněla.

Vizuální stránka je další důležitou složkou koncertů Slipknot, a i v Praze si dali američtí divoši záležet. Členitá, důmyslně propracovaná scéna tvořila základ pro show podle představ kapely. Slipknot jsou známí svým bubnováním na sudy a barely, které v Praze stály sdružené na dvou místech a u kterých střídavě řádili oba bubeníci a v podstatě i každý z kapely, kdo šel kolem. Na vyvýšené platformě pak byly umístěny bicí, mixážní pulty a klávesy, na přední stěnu se promítaly animace. Při takovém počtu členů kapely, jako mají Slipknot, se na pódiu řádilo ve velkém, že fanoušek občas nevěděl, kam těkat očima dřív. Nesměly chybět ani obligátní pyrotechnické efekty a kouř – to vše dohromady utvořilo podívanou tak výbušnou, jako je jejich muzika.

Uprostřed toho velmi dobře fungujícího chaosu existoval jako pomyslný pevný bod zpěvák Corey Taylor. I když byl klidný spíše svým soustředěním, jinak řádil stejně jako zbytek smečky, a možná ještě hůř. Nadšeně děkoval fanouškům, kteří si to toho večera opravdu zasloužili. Neustále skákali, tančili, tleskali, zpívali, dávali kapele najevo svou oddanost. V kotli věčně jel moshpit a circle pit, klidně na několika místech najednou. I ti, kdo měli lístky na sezení, stejně v průběhu koncertu vstali a s plným nasazením podporovali své favority. Emotivní moment nastal pak při přídavku Spit It Out, kdy frontman Corey Taylor „dirigoval“ masu fans pod sebou. A mnohým přítomným nejspíš neuniklo, že si tento koncert nenechali ujít někteří čeští muzikanti, kteří jsou ve své tvorbě také oddaní tvrdým žánrům. Pozorný fanoušek tak mohl v hledišti potkat například Zdeňka Kuba a Jiřího Urbana (oba Arakain), Jiřího Urbana ml., Artura (R2R) a Gorgyho (všichni Dymytry), nebo Martina Pelce (Škwor).