Lochotínský amfiteátr ležel Dee Sniderovi u nohou

Třetí a zároveň poslední festivalový den odstartovali poměrně noví Elvellon z Německa. Kdo má rád kapely jako Nightwish, Sirenia nebo Delain (a přivstal si), byl jistě potěšen. A to nejenom po hudební, ale též vizuální stránce, jelikož na zpěvačce s drsným příjmením, ale krásným vokálem Nele Messerschmidt, šlo jen oči nechat. A v podobném duchu pokračovalo parné nedělní poledne i nadále – italští powermetaloví Frozen Crown mají ve svém středu ženské zastoupení v podobě mladé zpěvačky Glade Etro a kytaristky jménem Talia Bellazecca. I když jsou aktivní teprve třetím rokem a na kontě mají první dvě alba, jejich power/speedmetalový projev byl na poslech velice příjemný a jistě o nich ještě mnoho uslyšíme.

Třetí kapelou nedělního dne byli Švédové Civil War, v jejichž řadách působí tři bývalí členové Sabatonu. Ti ale na tuto svoji minulost dávno zapomněli, aby se mohli naplno věnovat svému novému projektu. Stejně jako u předchozích dvou skupin, i zde jsme měli tu čest s čistým melodickým power metalem, tentokrát však v plně mužském obsazení. Čtvrtým do party byli pravidelní účastníci Metalfestu i Masters of Rock – mezinárodní uskupení Almanac, jehož duší je běloruský kytarista Victor Smolski, který v minulosti hrál v legendárních Rage. I když nedávno došlo k intenzivní obměně sestavy, nijak se to na kvalitě této symphonic power metalové party neprojevilo. Krom příjemného zvuku kláves tu máme kombinaci mužského i ženského vokálu. V předních řadách začínalo být velmi plno a zpěvák Patrick Sühl nakonec potěšil oznámením, že Almanac pracují na svém třetím studiovém albu.

Následně přišla radikální změna, když na pódium vtrhli legendární američtí Death Angel a svým řízným thrash metalem dovedli zde přihlížející vyhecovat k takovému kotli, až se zvedala mračnu prachu ze země. Velmi rychlými songy nabitý setlist byl okořeněn několika songy z nové desky Humanicide, která vyšla teprve před několika málo dny. Souhra obou kytaristů Roba Cavestany a Guse Pepy byla fenomenální. Vzduch byl ještě těžší, když se mnoho zde přítomných oddávalo crowdsurfingu, a příslušníci ochranky zde měli plné ruce práce. Vše se naštěstí obešlo bez zranění.

Po této divočině sklidili obří aplaus hasiči, kteří z pódia „zaplavili“ vodou plochu v kotli, což uvítalo také mnoho zde přítomných. Nutno podotknout, že během odpoledne byla možnost se pod proudem příjemně studené vody osvěžit téměř vždy při přestávce mezi kapelami, za což jim patří velký dík. Následujících 70 minut patřilo finským gotikům The 69 Eyes. Ti lehce zklidnili atmosféru po předchozím „masakru thrash metalovou pilou“. Během této doby stihli 15 songů, přičemž většinu tvořily alba Blessed Be, Devils a Angels.

A to uz přišel čas na poslední tři kapely – první z nich byli rovněž tradičně se vracející Korpiklaani z Finska. Jejich živá folkmetalová produkce až nakažlivě vybízí k tanci, a i tentokrát se jim povedlo mnoho přihlížejících pořádně rozeskotačit. To s sebou přineslo i mnoho surfujících, kteří se často táhli v dlouhých „štrůdlech“, takže i my v prvních řadách jsme měli co dělat. Naštěstí většina z nich byly dámy lehké jako pírko, takže mužská část osazenstva si nemohla stěžovat. Zpěvák Jonne Järvelä neustále pobíhal sem a tam, a kam se podíval, tam bylo veselo. Celý setlist sestával ze 23 songů, a hned 9 z nich bylo z nového alba Kulkija, které vyšlo minulý rok. Vedle toho se samozřejmě vyjímaly neopomenutelné klasiky jako Vodka, Happy Little Boozer nebo Wooden Pints.

Po této veselici přišel ten nejzkušenější, nejdivočejší a legendární Dee Snider, který po ukončení působení s glam metalovou legendou Twisted Sister stále nemá dost. I když má již několik let šest křížku na krku, na jeho hlasovém projevu, energii a vystupování to není vůbec vidět. Stejně jako předloni ve Vizovicích, i tentokrát bavil publikum vtipnými průpovídkami, mj. „jestli se někomu bude chtít na záchod, ať si to nechá na bubenické sólo“, či „ti, kteří s ním zpívají, jsou jeho přátelé, a zbytek je… Assholes?“ Nedávno vydal nové album „For the Love of Metal“ a zásobě měl samozřejmě i několik hitů Twisted Sister. Při songu „I Wanna Rock!“ si podmanil celý Lochotín, když vyzval všechny sedící na lavicích, i ty, co byli úplně nahoře a sledovali dění z velké dálky aby vstali a zpívali s ním. To bylo velmi emotivní a atmosféra byla zkrátka nádherně šílená. Stejně tak tomu bylo i při kultovní We‘re Not Gonna Take It nebo když si na závěr střihli nesmrtelnou Highway To Hell od AC/DC. Tento bouřlivák zdaleka nepatří do starého železa a určitě ještě od něj několik metalových počinů můžeme čekat.

Letošní Metalfest uzavřeli oblíbení melodic deathmetalisté Arch Enemy ze Švédska v čele s divokou modrovlasou Alissou White-Gluz. Tentokrát si nepřipravili obří ohnivou show jako minulý rok na Masters of Rock, když plameny šlehaly tak intenzivně, že i členové ochranky se skláněli k zábranám kvůli obrovskému žánru. Intenzivní zážitek to ale byl tak jako tak – Alissa lítala po pódiu z jedné strany na druhou, kytaristé Michael Amott a Jeff Loomis předváděli velmi složitá kytarová sóla, a valná většina songů pocházela z posledních dvou alb „War Eternal“ a „Will To Power“. Nesmrtelné songy z dob zpěvačky Angely Gossow, která je nicméně stále v kontaktu s kapelou, nesměly chybět, takže Nemesis, We Will Rise nebo Under Black Flags We March zazněly též. A to bylo vše – první z velkých letošních festivalů byl tímto uzavřen. Uteklo to jako voda, ale bezpochyby byl letos celý line-up jako víno, o čemž svědčilo i to, že bylo vyprodáno. Takže příští rok zase na viděnou v plzeňském amfiteátru Lochotín, a s většinou návštěvníků se jistě potkáme na Masters of Rock, který tu máme za pár dní!

Pořádajícímu Pragokoncertu se 10. ročník opravdu povedl.

Text: Mates Šimek, foto: Honza Švanda