O chvíli později se však již „peklo otevřelo“, jak na svém Facebooku napsal přítomný kytarista Arakainu Jiří Urban. A zrovna v jeho řípadě jde o osobu nejpovolanější – právě Slayer byli jedněmi z těch, kdo Arakainu svého času pomyslně ukazovali cestu, kudy se v muzice dát. Ale zpátky k onomu výroku. Lépe to snad ani vyjádřit nejde – velké rockové a metalové kapely s sebou sice často vozí pyrotechnické efekty, ale Slayer po této stránce předvedli něco, co ještě neviděli ani mnozí ostřílení návštěvníci koncertů. Jestliže u jiných občas srší jiskry a občas vyšlehnou plameny, tady hořela celá scéna snad nepřetržitě.
Vizuální stránka věci byla tedy vyšroubovaná na maximum, ale ani ta nemohla přebít to, čím jsou Slayer již 38 let známí – jsou skuteční králové světového thrash metalu. V patřičném tempu sypali jednu skladbu za druhou, na kdovíjaké proslovy mezi písněmi je moc neužilo, a tak v programu nikde nepadal řetěz. A to ani tehdy, když kapela moudře proložila setlist trochu volnějšími skladbami. Setlist zahrnoval průřez jednotlivými alby a nevynechal samozřejmě největší klasiky jako Raining Blood, Seasons in the Abyss či War Ensemble. Protože právě kytarovými sóly sycen jest thrashmetal, je třeba zmínit heroický výkon dvojice kytaristů Kerryho Kinga a Garyho Holta. A Paul Bostaph také tloukl do bicích ve formě nejvyšší.
A jestliže jsme zmínili účast fanoušků z řad českých hudebníků, sluší se dodat, že si tohle inferno nenechal ujít ani bubeník Martin Pelc z kapely Škwor, frontman Dogy Roman „Izzi“ Izaiáš či kapela, která má ke Slayer velmi blízko a dokonce si v roce 2010 zahrála na stejném pódiu v rámci line-upu Sonisphere Festivalu na letišti v Milovicích – kompletní osazenstvo Debustrolu v čele s Martinem Kolinssem.
