V likérce Rudolf Jelinek bylo v pátek na pódiu růžovo i temno

Jak jsme se všichni dověděli den před začátkem festivalu ze stránek Pragokoncertu a Masters of Rock, kapela To the Rats and Wolves musela zrušit svou účast ze zdravotních důvodů. Jako záskok byla narychlo povolána brněnská kapela Alia Tempora. Jedná se o mladé originální uskupení, které vyvrací zažitou představu, že barvou metalu je pouze černá – frontmanka Markéta Morávková má růžové vlasy, vystoupila v bílém a fanoušky nazývá „jednorožci„. Alia Tempora tedy kombinují pop s metalem; fantazijní svět, pro metal obvyklý, u nich má podobu duhového světa jednorožců a promyšlený je i takový detail jako stojan na mikrofon, který se zbarvil do duhova. Přijetí ze strany fanoušků bylo vcelku kladné, v půl dvanácté však bylo na ploše ještě málo lidí.

O něco lepší to bylo při vystoupení Sibiřanů Rhemorha, kdy zpěvák hromoval svým drsným hlasem ještě více než bouře samotná, která se od Vizovic zatím držela dál. Pastva pro oči a uši – to bylo vystoupení Twilight Force, kteří na pódiu přijímají role středověkých šlechticů či elfů. Set Twilight Force přinesl na Ronnie James Dio Stage zase trochu power/speedmetalu, který by jinak chyběl.

Hardline byli zajisté natěšení, až českým fanouškům vynahradí loňskou nepřítomnost – kvůli zrušení leteckého spoje se k nám nestačili dopravit. A druhou šanci zvládli opravdu s velkou ctí. Hutný, melodický, kompaktní hardrock je jejich doménou. V obsazení kapely zaujme basistka Anna Portalupi – jednak žen hrajících na baskytaru není mnoho a jednak se velmi dobře dívalo na její hráčské nasazení na pódiu.
Podvečer zažil jeden z vrcholů druhého festivalového dne. Pódium obsadili Battle Beast. Jejich melodický a zároveň velmi rytmický, „taneční“ metal je korunován velkým hlasem výrazné dámy – Noora Louhimo má obrovský rozsah a zcela charakteristickou nakřáplou barvu hlasu. Kotel i vlastně celý zaplněný areál byl tou dobou jedno klubko energie, kterou před sebou hnala charismatická blondýna. Kapela „vystřílela“ své největší pecky nezvykle brzy, Familiar Hell byla snad dokonce druhá píseň v pořadí. Ale i druhá část koncertu byla zábavná – pánové mj. na pódium přivezli speciální kláveso-bicí, na kterých hned začal úřadovat klávesista Janne Brjörkroth.

Amaranthe mají sice se svými předchůdci v line-upu společný fakt, že míchají metal s popovými či tanečními rytmy, sázejí ale na úplně jiné karty. Kapela má dokonce tři sólové hlasy – čistý mužský zpěv Nils Molin a ženský „popový“ zpěv Elize Ryd, jejichž harmonii koření growling/screaming Henrika Englunda. Toto spojení je základní devizou Amaranthe. A vychází jim to, o čemž i ve Vizovicích svědčil hustě zaplněný areál. Kapela se fanouškům odměnila i některými ze svých největších hitů (Nexus, Drop Dead Cynical, True, Call My Name).

A jestliže Amaranthe potěšili ty, koho baví prostupování „měkčích“ žánrů do metalu, Dimmu Borgir přijeli protáhnout přítomné temnotou. Jak jinak, jestliže jsou jednou z nejuznávanějších kapel blackmetalové scény. Tvrdá a zároveň něčím tajemná hudba se symfonickými samply přitahuje překvapivě hodně fanoušků. Se svým typickým černobílým líčením a světelným parkem připravili Dimmu Borgir největšímu metalovému festivalu ve střední Evropě i působivou vizuální podívanou. Někteří příznivci jiných metalových odnoží možná vyklidili pole, ale ten, kdo má tuto hudbu rád, si přišel na své. Pro některé to byl podle ohlasů vrchol letošního Masters of Rock.

Headlinerem dne byl německý projekt metalové opery Avantasia s nejnovějším dílem Moonglow. Avantasia kromě sólového vokálu svého tvůrce Tobiase Sammeta pravidelně dává prostor mnoha slavným pěveckým hostům. Na pódiu se tak postupně představili Jorn Lande, Bob Cattley, Eric Martin či Adrienne Cowan, finále Sign of the Cross pak zpívali všichni společně. Ale na závěr se opět řádilo – na pódium nastoupili totiž Equilibrium. Kdo si pamatoval, jak to tito Němci rozjeli před dvěma lety, dočkal se tentokrát něčeho podobného. Závěrem nám prosím dovolte prosbu o dřívější čas pro tuto kapelu, právě z důvodu ubývajících sil mezi jednou a druhou hodinou večerní a odjezdu některých návštěvníků. Chápeme však, že pořadatel či kapela měli zajisté pádný důvod, proč to letos nebylo možné, a určitě jsme rádi, že Equilibrium vůbec přijeli.