Když se potká folklór s modernou – Deloraine a JenliSisters odehráli nezapomenutelný koncert

Jak již bylo zmíněno, tato kapela to k nám nemá zrovna nejblíž. Duo sester Mathilde a Héloïse De Jenlis, které tvoří kapelu JenliSisters, předvedlo velmi zajímavou podívanou, jakou jsem na koncertech dosud nezažil. Jejich hudba je podmanivá a chytlavá. Hlavní směr kapely se pohybuje na pomezí stylu CelticElectro, který je místy doplněn o prvky EDM. V jejich repertoáru najdeme i akustické skladby, které na jejich vystoupení v Praze nechyběly.

Během prvních dvou skladeb si toto duo dokázalo velmi rychle získat publikum – bylo vidět, jak jednotlivé písně fanoušky příjemně překvapily! Ani já bych nevěřil, jak zajímavá hudba může vzniknout kombinací elektroniky a klasických nástrojů. V jejich skladbách dominuje výrazná elektronická linka, kterou harfa a housle citlivě doplňují. Velmi oceňuji jejich práci s publikem – byla naprosto úžasná, a to i přesto, že pro mnoho návštěvníků šlo o dosud neznámou kapelu. Toto svěží duo výborně připravilo publikum na hlavní vystoupení večera – skupinu Deloraine.

Kdo by neznal moravskou partu Deloraine, která vždy předvede nezapomenutelné vystoupení? Ani pražská zastávka letošního turné nebyla výjimkou! Deloraine si pro své fanoušky připravili téměř dvouhodinový set, při němž nechyběla hromada mýtických bytostí a sličných děv – nejen na pódiu, ale i v řadách publika.

Již při třetí skladbě jsme se ocitli ve světě Zaklínače se skladbou Divoký hon, která je dle kapely nejdivočejší písní, jakou mají. A je pravda, že fanoušci se při ní velmi rychle rozehřáli! Na baru proto nechyběla zásoba medoviny – ta k pohanským koncertům prostě patří!

Při následující skladbě Horalové kapela vyburcovala publikum, aby utvořilo obrovský drakkar a společně „pádlovalo“. V další skladbě dali členové Deloraine fanouškům možnost trochu si vydechnout. Přibližně v polovině koncertu jsme se s kapelou přenesli na keltské slavnosti při skladbě Lughnasad – po celou dobu jsme na pódiu mohli vidět mnoho krásných tanečnic.

Ze světa Galů jsme se o několik písní později přiblížili ke konci světa se skladbou Ragnarök, při které bylo pódium doplněno o obrovského hada Jörmungandra, jenž se zlověstně vznášel nad scénou i publikem.

V závěrečné části koncertu jsme se opět vrátili do světa Andrzeje Sapkowského a jeho Zaklínače, který si získal srdce nejen fantasy fanoušků, ale i metalistů. Ke všem těmto světům má kapela velmi blízko a dokáže je svým způsobem citlivě zprostředkovat publiku.

Kdo tento skvělý koncert promeškal, má možnost vidět kapelu v Praze letos ještě jednou – 18. července v Gauči ve Stromovce.