Jihlavský Magmafest byl ve znamení rockové a metalové hudby, ale také deště

Již úderem 11. hodiny dopolední začala svůj set první kapela s názvem Rocksana – čtyřčlenná partička pověstná svým mládím, ještě zdaleka neplnoletým. Kapela odehrála čtyřicetiminutový set, amfiteátr se pomalu plnil, i když počasí moc nepřálo – neustále se nad areálem shlukovaly mraky a jedna přeháňka střídala druhou.

Po krátké přestávce nastoupila na pódium kapela s názvem Sendwitch, tříčlenná banda z Poděbrad. Jejich set byl velmi energický a diváci si to náramně užili. Poté následovali stále populárnější Trautenberk – máme-li parafrázovat název jejich aktuálního alba, v Jihlavě rozhodně nebylo Ticho nad pekáčem. Diváci se na ně již od samého začátku těšili a muzikanti dokázali rozproudit dav. Kapela zahrála osvědčené songy jako Selka, Hajnej, Himlhergotdonrvetr… Fanoušci na tuhle bandu z Klatov pařili jak zběsilí, moc si to užívali, a muzikanti na pódiu jakbysmet – zejména zpěvák Luboš Valeček běhal po pódiu jako maratonský vytrvalec. Kapela se rozloučila za bouřlivého aplausu – a jaká byla nálada v kotli, taková nastala i na nebi: konečně vysvitlo sluníčko.

Další na programu byla již známá a zavedená kapela Alkehol. Při prvních tónech si hned získala publikum, a i já jsem si to užíval. Pánové z Alkeholu jsou totiž i lidsky super týpci, kteří umějí na pódiu opravdu pobavit. Došlo na známé hity jako Na slamníku, Pijeme s láskou a neodmyslitelné Buráky. A následoval ostrý střih – jako další na pódium nastoupili Hand Grenade. „Ruční granát“ to rozjel ve velkém – je to totiž kapela plná mladých muzikantů, plná energie a hlavně plná metalcoru. Byla to nejspíš nejtvrdší kapela na festivalu a měla fakt koule. Za sebe mohu říci, že mě jejich vystoupení opravdu nadchlo.

Jako další zahráli neméně známí slovenští Horkýže Slíže. Zpěvák za zvuků intra nastoupil na pódium v dinosauřím kostýmu, čímž odpovídá současnému trendu převleků, které vídáme na festivalech tak často v hledišti. Horkýže Slíže začali písní Mám v p*** na lehátku – a již od té chvíle čišela z kapely velká energie a fanoušci se náramně bavili, dokonce rozjeli velké pogo. A z mého chlapského pohledu dlužno podotknout, že tahle kapela má hezkou baskytaristku. Po krátké pauze přišli na pódium Walda Gang a spustili obvyklé hity jako Čert ví či Pověste ho vejš. Ale jako kdyby jim to někdo nepřál – při jejich setu začalo dosti pršet.

Dalšími účinkujícími byla parta kolem frontmana Aleše Brichty, která si říká Aleš Brichta Project. Aleš má, jak všichni víme, dlouhodobější zdravotní potíže, ale jeho zpěv příliš neztratil ze svého kouzla. Kapela zahrála známé fláky jako Peklo už čeká, Poslední legionář, Dívka s perlami ve vlasech, Ztráty a nálezy či Nechte vlajky vlát. Po skončení setu sklidili velký aplaus od fanoušků.

Krucipüsk v posledních letech pozměnil sestavu, co se ale výrazně nezměnilo (a je to dobře), je jeho muzika, která si vždy uměla najít své publikum, a nejinak tomu bylo i na Magmafestu. A na závěr festivalu vystoupila maskovaná úderka jménem Dymytry. Celý set opět propršel, ale skláním se před těmi, kdo vydrželi až do konce v kotli. Kapela zahrála opět své obvyklé hity jako Plameňáci (při kterých mimochodem plameny šlehaly opravdu ostošest, až od nich šlo horko), v půlce setu spustil „drum Terminátor“ Miloš Meier svoje dechberoucí sólo na bicí. Také tato kapela sklidila opravdu obrovský ohlas publika. Magmafest je prostě nadupaný dobrou rockovou a metalovou muzikou, jen škoda nepříznivého počasí.

Zapsala Sylva Kaplanová dle podkladů Petra Klepetka, foto: Petr Klepetko