Metallica, Praha 2019, James Hetfield

Metallica předvedla úchvatnou energickou show před takřka 70 000 lidmi

Metallica předvedla energickou show před takřka 70 000 lidmi: Hlavně být při tom!

Jeden z největších koncertů posledních let se odehrál tuto neděli na pražském letišti Letňany. To hostilo legendární Metallicu, která za dva roky oslaví 40 let od založení. Koncert byl vyprodaný a cestu sem si našlo na 70 000 metalových fanoušků. Tohle velké číslo s sebou samozřejmě neslo i několik problémů, zejména kapacitních, a k tomu ještě navíc přispívalo chvílemi až úmorné vedro.

Vstřícnost Dopravního podniku hlavního města Prahy

Dopravní podnik hlavního města Prahy vyšel fanouškům tvrdé hudby vstříc, když posílilo linku C pražského metra, na stanici Letňany byly ukazatele, kudy se příchozí mají vydat. Vstup na akci byl umožněn již tři hodiny před začátkem, tedy ve 14:15, aby se co nejvíce lidí stihlo dostat včas dovnitř. Na celém place bylo k dispozici mnoho různých stánků s občerstvením, i pivních výčepů zde bylo bohatě, i když frontám se při takovém počtu lidí vyhnout prostě asi nelze. Metallica navíc přivezla sérii designových kelímků.

Aby James mohl zpívat, odkud se mu zachce

Majestátnímu pódiu vévodila obří LED stěna skládající se z pěti vysokých panelů, které drželo šest podpůrných věží. Po stranách byla písmena M a A ve stylu počátečního a koncového písmena loga Metallicy, v přední části pódia bylo umístěno několik plamenometů. Ty se nacházely i na třech věžích, které se tyčily několik desítek metrů před pódiem. Mezi tím byly napnuté dráty, po nichž jezdila dvojice kamer, jež snímaly jak dění na pódiu, tak fanoušky. Celé pódium bylo prodloužené do obou stran, kde stály i stojany s mikrofony, aby frontman James Hetfield mohl zpívat, odkud se mu zachce.

Předkapely působily velmi profesionálně

Vše začalo na minutu přesně v 17:15, kdy na pódium nenápadně přišlo hardcore-punkové/stoner rockové trio Bokassa, které pochází z Norska. Na úvod to byl velmi hlasitý masakr, podpořený velmi hutnou kytarovou hrou frontmana Jorna Kaarstada. Na to, že hrají teprve šestým rokem, bylo jejich vystoupení velmi profesiální. Svůj set namixovali z obou svých alb „Divide & Conquer“ a „Crimson Riders“.

Poté, co se Bokassa odebrala do zákulisí, následovala delší přestavba pódia pro švédské heavy metalové uskupení Ghost, které se ve své tvorbě zabývá satanismem, temnotou a nejrůznějším zlem. V pozadí se tyčila konstrukce posetá gotickými motivy, v jejímž středu byla vytvarovaná podobizna zpěváka Tobiase Forgeho, který si říká „Papa Emeritus“. Nyní vystupuje pod pseudonymem „Cardinal Copia“. Ostatní členové drží svá jména v tajnosti. Celé toto uskupení čítalo osm členů, mohli jsme zde vidět i tři kytaristy najednou. Během songu „Miasma“ se krátce přidal i devátý, známý jako „Papa Nihil“, který hrál na saxofon a vzhledem připomínal papeže. Ghost minulý rok vydali čtvrté album „Prequelle“, které tvořilo většinu setlistu. Při některých nových písních se poprvé ozvaly menší plamenomety.

A šlo se na to

Po dlouhém loučení se Ghost rovněž stáhli do zákulisí a na pódium naklusalo mnoho techniků, aby vše připravili pro Metallicu. Koncert začal se čtvrthodinovým zpožděním, ale „akademickou čtvrthodinku“ známe jistě všichni dobře. Do provozu byla uvedena celá obří LED stěna, na níž proběhla krátká animace zobrazující jakéhosi chlapce, který prochází hřbitovem. Nad pódiem se nafoukly dva velké balony s logem nového alba Metalliky, které po prvním songu explodovaly a uvolnily oblak černého dýmu a jisker. Za hlasitého aplausu a bubenického intra k úvodní pecce Hardwired se na pódiu objevili James, Kirk, Robert i Lars – a šlo se na to!

James Hetfield: I am totally blown away!

Druhým v pořadí byl song The Memory Remains z alba ReLoad, o kterém se často objevují velmi rozporuplné výpovědi, nicméně do arzenálu Metallicy prostě patří. Po tomto úvodu James Hetfield pozdravil Prahu a následně avizoval, že zahrají něco z nové desky, něco z pomyslného středu jejich kariéry a taky několik starších věcí. A jak řekl, tak se taky stalo. Tou první starší byla Ride the Lightning ze stejnojmenné desky z roku 1984, která patří ze stěžejním počinům této party z Los Angeles, a tu vystřídala rovněž z osmdesátých let pecka Harvester of Sorrow. Notoricky známá The Unforgiven, (která se na pozdějších albech dočkala i svých pokračovatelů The Unforgiven II a The Unforgiven III), byla pátým dílkem skládanky. James přitom střídal svojí elektrickou kytaru za akustickou a na LED produkci běžela velmi ponurá scéna zachycujícího chlapce a později i starce, který se plahočí nehostinnou pustinou a opuštěnými budovami. Druhým songem z nové desky, který zde Metallica zahrála, byla rychlá Here Comes Revenge. Obecně nová deska skýtá několik rychlých a úderných věcí, jako kdyby se pánové chtěli vrátit do svých raných začátků. Při této probíhal na projekci velmi zvláštní klip, ve kterém se jakási bestie toulala lesem a v dílně si začala vyrábět zbraň. Následně přišla do domu, ve kterém ožila všechna zvířata. Každý si to mohl interpretovat podle svého gusta. Koncert byl za svou první třetinou, a James se zmínil o tom, jak je rád za celou rodinu svých fanoušků po celém světě a že si váží toho, jak i po 38 letech existence Metallicy zachovávají fanoušci této metalové legendě přízeň. Citujme jeho slova – „I am totally blown away!“

Za úderů kladiv

Třetí nová věc do party byla „Moth Into Flame“. Při této se spustily plamenomety na věžích, které držely LED stěnu, stejně tak i ty v přední částí pódia a na věžích naproti pódiu. Před Jamesem jezdil po celou píseň plamen ze strany na stranu. Pro změnu následovala opět klasika, a to v podobě Sad But True z desky Black Album, která je většině fanoušků notoricky známá a Metallica ji hraje téměř při každém turné. Na projekci běžely mimo jiné záběry úderů řady kladiv. Lars Ulrich se také přesunul i s bicími do přední části pódia. Z desky „Death Magnetic“ z roku 2008, která čekala na svého pokračovatele dlouhých 8 let, uzavřela první polovinu koncertu dlouhá skladba „The Day That Never Comes“.

Jóžin z bažin…z Los Angeles

A pak se začaly dít věci. James chtěl začít další song, když vtom kytarista Kirk Hammet kamsi zmizel. Když se objevil, přišel do přední části pódia, a hned za ním baskytarista Robert Trujillo, který si přinesl stojan s textem a oblékl kabát podobný tomu, který nosil český písničkář Ivan Mládek. To už vše nasvědčovalo tomu, že hodlají zopakovat to, co minule v O2 aréněJóžin z bažin. Z publika byl ze všech stran slyšet smích, což ještě zesílilo potom, co měl Robert menší problémy s textem v češtině. Po této taškařici se na projekci objevil i portrét Ivana Mládka s jeho neméně známým kolegou Ivo Pešákem, kteří této písni před lety společně dali vizuální i interpretační podobu.

Smutné situace i Master! Master!

Robert si následně dal basové sólo, při němž na projekci byl promítnut krátký záběr na prvního basáka Metallicy Cliffa Burtona, který roku 1986 tragicky zahynul. A hned po něm si to své zahrál i Kirk. Byl tam i náznak písně ManUNkind a instrumentálky Orion. Desátým songem byla Frantic z alba St. Anger. Na projekci svítila zaťatá pěst, stejná jako je na obalu, a tu postupně svazovaly provazy. A opět tu byl velmi známý kousek – One, vyprávějící o vojákovi, který byl zraněn minou ve válce a na smrtelné posteli prosí Boha o pomoc, zatímco pomalu umírá. Před začátkem o sobě opět daly vědět veškeré plamenomety a vybuchlo mnoho pyrotechniky. Na projekci tematicky běžely záběry zachycující průvod vojáků, kteří pochodovali do bitvy, a armádní techniku. Později se to vše proměnilo v chodící mrtvoly a záběry na ploty z ostnatého drátu. Vskutku smutná situace zachycující válečné hrůzy, na které se nesmí zapomínat. A byl čas na opravdovou klasiku – Master of Puppets. Titulní song nejúspěšnější desky Metallicy. Byl to až elektrizující pocit, když si celé letiště zakřičelo: „Master! Master!“. James nechal i většinu refrénu na fanoušcích.

Osedlat si blesk, najít a zničit

Poslední třetinu koncerty uvedly dvě věci z Ride the Lightning. První z nich byla pomalejší For Whom the Bell Tolls aneb Komu zvoní hrana. V pozadí probíhaly závěry bijících zvonů, které se postupně rozpadaly, a letících hejn vran, o kterých se říká, že symbolizují smrt a jejich přítomnost nevěstí nic dobrého. Druhým songem z druhé desky byla velmi rychlá Creeping Death. Při této klasice vytvořilo mnoho světlometů hustou síť světelných paprsků, které se různě protínaly a posunovaly, což samo o sobě působilo velmi majestátně. Projekce zachycovala mimo jiné záběry na rudé hory a výbuchy atomových bomb. Poslední skladbou před „jistým“ přídavkem byla Seek & Destroy z prvního počinu s názvem Kill ‘em All z roku 1983. Ono známé „Seek and Destroy“ si rovněž zařvalo celé letiště. James má mimochodem ve zvyku před tímto songem často připomenout Cliffa Burtona. Poté následovala krátká pauza, během které se na projekci rozsvítil zbytek loga Metallicy, jehož okraje tvořily konstrukce ve tvaru krajních písmen. Logo zmizelo a uprostřed začala problikávat vlajka České republiky, rovněž s logem kapely, která tam vydržela po celý první přidaný song Spit Out the Bone, jenž byl čtvrtým a zároveň posledním z nové desky, který jsme tento den slyšeli.

Pražské trsátko

Jako předposlední přišel jeden z nejznámějších songů MetallikyNothing Else Matters. Ten začal nenápadným vybrnkáváním Kirka Hammeta, který pak plynule přešel do úvodních tónů. James si zde zahrál i sólo, což jinak z valné většiny obstarává právě Kirk. Na konci se projekce zaměřila na Jamesovu ruku, který v ní ukázal své trsátko, kde byla z jedné strany česká vlajka a ze strany druhé datum dne koncertu a nápis „Prague“. Celý tento grandiózní večer uzavřela rovněž velmi dobře známá Enter Sandman. Na konci se spustil ze všech věží mohutný ohňostroj a celá kapela se pak velmi dlouho se všemi loučila, zatímco na projekci probíhaly mimo jiné záběry ze stavění pódia a přípravy celého areálu. V pozadí hrála Nothing Else Matters v podání kapely Apocalyptica.

Šek pro projekt Obědy pro děti

Metallica opět ukázala, že je světovým fenoménem. I když část fanoušků nemá novější tvorbu tolik v lásce jako tu starší, stále můžou být spokojeni, protože jejich oblíbenci vždy nabídnou průřez z takřka celé diskografie a atmosféru navíc dokreslují světelná a ohnivá show. Na všech čtyřech členech je vidět, jak je hraní baví a naplno si to užívají. To dává jasně najevo, že tady s námi ještě nějaký ten rok budou, a třeba se i dočkáme dalšího alba. A někdy v příštích letech je tu rádi uvidíme znovu.

Koncert měl i charitativní rozměrMetallica darovala projektu Obědy pro děti šek v hodnotě téměř 1,8 mil. Kč, což činí 72.000 obědů pro školáky, jejichž rodiče si nemohou dovolit platit svým dětem školní stravování. Je to skoro čtyřikrát více než v loňském roce. Z každé prodané vstupenky putovalo ve prospěch projektu 25 Kč. Za to musíme Metallice a pořádající agentuře Live Nation poděkovat.

Málo vody

Na závěr bych si dovolil zmínit nějaká ta negativa, která mnohým nepřišla k chuti. Tím stěžejním byl nedostatek vody. Při velkých koncertech v Letňanech, na Sinobo Stadionu, O2 Aréně a dalších velkých místech bývá zvykem, že v mezičase mezi kapelami chodí členové zdravotní služby s kelímky čisté vody, což je při takových teplotách, které panovaly včera, takřka nutností. A to jak před pódiem, tak i ve vzdálenějších sektorech. A minimálně v sektoru „Stání B“ tento servis chyběl, což mohlo mít za následek i to, že několik lidí omdlévalo a záchranáři museli přiběhnout s nosítky. Pitná voda se sice dala koupit ve stáncích, kterých bylo opravdu hodně. Ale už při začátku show Metallicy bylo v tomto sektoru tak plno, že se prakticky nedalo hnout z místa, a kdyby si měl každý návštevník každou chvíli chodit pro vodu, vypadalo by to jako v mraveništi a na svá místa už by se mnozí nedokázali procpat. Tím druhým nedostatkem byla pro mnohé projekce na LED stěně, která byla při setech Bokassy a kapely Ghost průhledná a prakticky nic na ní pořádně nebylo vidět. To už ale jen k estetice, jinak krom problému s pitnou vodou nemám prakticky co vytknout. Zvuk byl (aspoň tedy v zadním sektoru) velmi dobrý a vše bylo krásně slyšet. Hrací časy byly dodrženy a technické týmy odvedly velmi dobrou práci.

Sedmdesátitisícová kapacita – není to už trochu moc?

Co říci na úplný závěr? Za sebe si myslím, že pokud se u nás má konat koncert kapely takových rozměrů, jako jsou Metallica, Judas Priest, Iron Maiden a jím podobných (včetně těch popových), mělo by to být právě v Letňanech, kde je kapacita opravdu velká. Dle oficiálních informací navštívilo koncert přes 70 000 příznivců Metalliky. Otázkou ovšem je, zda při tak velkém počtu diváků neztrácí pro mnohé koncertní zážitek na kvalitě – z velké části plochy bylo prostě nemožné vidět jednotlivé členy kapely na pódiu a celý koncert je tak vnímán zpovzdálí. Lze ale pochopit, že pro fanoušky je nejdůležitější nezůstat sedět doma a „být při tom“.

Text: Mates Šimek, foto: Miloš Hlaváček

Napsat komentář