Nasty Ratz prodělali v posledních letech určitou personální proměnu a nyní přicházejí s novým albem. Jak se bude deska jmenovat a kdy vyjde?
Deska se bude jmenovat SECOND CHANCE. Datum vydání je rámcově stanoveno ke konci roku 2019.
Deska určitě bude mít také křest…kde a kdy se můžeme těšit?
Křest chystáme v lednu 2020. Bude to určitě velký a už teď ho připravujeme. Zatím máme kapely a datum. Další věci pečlivě zvažujeme.
V dnešní době říká hodně kapel, že je pro ně těžké vydat desku – z finančních důvodů. Jak to řešíte vy?
Je to těžké. I proto jsme se rozhodli využít kampaně na Startovači pro CZ a SK a IndieGoGo pro zbytek světa. Zatím to jde docela slušně a výsledek vypadá slibně. Tak snad se nám to podaří. Držte palce! Nebo nás můžete na Startovači také sami podpořit, pokud budete chtít, a vybrat si některou ze zajímavých odměn.
O glamrockových kapelách jako vy se někdy říká, že po textové stránce jedou v linii sex – drogy – chlast – holky – zase drogy – zase sex… Je tomu u vás taky tak? Nebo máte v textech pestřejší záběr?
Tak to bývalo na prvním albu. Na druhém je toho víc. Texty jsou temnější, než bych chtěl, ale osobně nejsem ten typ, co by nevěděl, jak se dostal tam, kde se probouzí apod. Chtěl jsem tedy skončit s tímhle klišé a psát o skutečnosti. Samozřejmě ty holky se tam taky občas objeví.
Glam rock není u nás příliš rozšířený, přesto se pár glam kapel najde. Znáte se s nimi například ze společných akcí, jste kamarádi?
Známe, ale teď nějak všechny zanikly, během jednoho roku. My za to určitě nemůžeme. Nemůžu říct, že jsme všichni se všemi kamarádi. Spoustu členů osobně neznáme. Ale nemyslím si, že by byla mezi muzikanty zlá krev. Třeba Sweet Leopard je fakt škoda. Michal mi pomáhal vybírat mojí první kytaru, když mi bylo 14 let. S Jeníkem se teď uvidím na svatbě naší společné kamarádky, a Pedro je Randyho švagr. S Lucasem z Liquid Jesus už máme taky nějakou tu párty za sebou. Jednou jsme dokonce jeli do Německa na Tigertailz společně. Celkově je super mít kámoše z žánru. Venku je to naprosto běžný. Všichni se znají a všichni si pomáhají. Tady je to spíš konkurenční boj. Přihlédneme-li k tomu, že já tohle dělám od své náctiletosti, kdy jsem byl kluk, co nevěděl, jak se chovat, jsem strašně rád za to, že mi plno kamarádů zůstalo. Ale jestli mám přece jen někoho jmenovat, kdo funguje a s kým to funguje – často hrajeme s Hairy Groupies, kteří jsou spolu s námi jedni z posledních přeživších a doufám, že můžu říct, že mezi sebou máme fajn vztahy.
Netajíte se zahraničními ambicemi. Po této stránce už ale máte nemálo za sebou…
Vždycky jsme hráli spíš venku. Ne proto, že bychom opovrhovali ČR, ale nějak se nám dostávalo lepších reakcí v zahraničí. Tady máme samozřejmě kamarády a rodiny, kteří nás podporují, jak to jde. Myslím, že je to i tím, že tady se dá hrát ve velkých městech, ale těch moc není. Vesnice jsou super, ale nejde hrát nekonečně pro pár desítek lidí za párek a pivo. Myslím si, že ČR je malá každé kapele, co zpívá anglicky a má větší ambice než garáž a láhev vodky.
Chystáte v dohledné době nějaký další zahraniční výjezd?
V říjnu zahajujeme dvanáctidenní šňůru po UK. Bude to naše první opravdovější turné. Hrát budeme skoro každý den. Bude to nová zkušenost a zážitek. Dopoledne chci spojit s výukou a učit svoje žáky odtamtud.
Páni! Jak to bude technicky probíhat?
Na to zatím hledám někoho, kdo mi s tím pomůže.
Kromě toho je ti Velká Británie zajisté blízká, protože jsi vystudoval angličtinu. A jak žáci berou netradičního pana učitele-rockera?
Je to tak. Myslím, že děti nemají předsudky. Spíš jim vadí, že jsem přísnější a záleží mi na tom, aby vše uměly správně. Smutné ovšem je, že v dnešní době rodiče věří tomu, co slyší od dětí, a myslí si, že je straším atd., jakmile nedostanou výbornou. Dneska jsou prostě důležitější čísla než vědomosti. Ale abych ti úplně odpověděl… Děti jsou naprosto v pohodě. A když si občas rýpne rodič nebo zastupitel… Co s tím? Já jsem tu od toho, abych je naučil anglicky… Ne abych dělal kašpárka dětem a podržtašku ostatním.
Ptala se: Sylva Kaplanová
Foto: Prokop Bělina
