Nile zaplavil brněnskou Melodku mohutnou deathmetalovou vlnou

Jak bylo již od začátku zřejmé, takové skvosty si nenechalo ujít poměrně dost fanoušků. Klub byl velice dobře zaplněn a kapely měly příjemně prostřeno pro servírování svých flákot. První nastoupili borci z Omophagia a svůj na první pohled slušný kravaťácký vzhled doplnili říznými riffy kytar a energickým projevem zpěváka Beniho. Zazněly skladby Nothing Social, Down We Fall, First Light, 646965, Evolve, Radicalized, a navodily tu správně chutnou smrtící atmosféru večera. Set utekl jak voda a nezbývá, než se těšit na další shledání s touto smečkou.

Do již příjemně naladěného publika se přihnal uragán jménem Vitriol. Živočišností, rozmanitostí a osobitostí tito pánové z Oregonu rozhodně nešetří. Během svého setu, kdy odehráli kousky jako např. Violence a Worthy Truth, Victim, The Party of the Neck či Pain Will Define Their Death ze stejnojmenného EP, ukázali svoji sílu a fakt, že si zaslouží další pozornost. Dva hlavní hlasy kapely – baskytarista Adam Roethlisberger a kytarista Kyle Rasmussen – se vzájemně výborně doplňovaly a prožitek z poslechu byl o to zajímavější. Tato dávka jedu nebyla smrtící, ale těžce návyková.

Floridské mlátiče Hate Eternal není třeba dlouze představovat. Tato trojice opět nezklamala a rozvášnění fans to dali patřičně znát. Celý sál hltal skladby Behold Judas, Catacombs, All Hope Destroyed, King of All Kings plus několik dalších, a vzduch rozvířil nejeden moshpit. Tóny kytarových sól se zařezávaly snad až do mozku, někteří fans nenašli sílu se zastavit a nechali průchod svým divokým pohybovým projevům po celou dobu koncertu. Death metal v podání Hate Eternal chutnal drsně, nekompromisně – a skvěle.

Když nastoupili Nile, od prvních tónů bylo všem jasné, s kým mají tu čest: s bandou z Jižní Karolíny, která se vyznačuje technickým death metalem s příchutí egyptské tematiky. Nile svým fans dopřáli pořádnou dávku brutality např. ve skladbách Blessed Dead, Sebek, Kafir, Destruction, Shadows a sedm dalších. Co se týká zvuku, byl perfektní. Síla hlasu Karla Sanderse byla ohromující a společně s Brianem Kingslandem pohladili svým zpěvem i řevem nejedno temné ouško. Co bylo ovšem ještě temnější – post bubeníka George Koliase. Během koncertu na něj nezasvitl jediný paprsek světla, zůstal tak fanouškům i ostatním zvědavcům záměrně zcela utajen. Ať už byl důvod jakýkoliv, na prožitku to nikomu neubralo a nedělní noc na Melodce oprávněně patřila velikánům Nile.