Turné s názvem MTV Headbangers Ball 2019 zahrnovalo i zastávku ve zlínském Masters of Rock Café, kam se tento koncert přesunul z původně avizované Haly Datart. V sobotu 30. listopadu zde bylo pořádně rušno.
Britské trio Dyscarnate se postaralo o úvod ve velkém stylu
Tento večer odstartovalo v půl sedmé britské deathmetalové trio Dyscarnate. Kytarista Tom Whitty se se svým parťákem Alem Llewellynem prostřídávali ve vokálech, oba používali mistrně zvládnutý growling. Svůj čtyřicetiminutový koncert zkomponovali z posledních dvou alb And So It Came To Pass a With All Their Might. Zejména Tom často vybízel fanoušky k headbangingu, ke kterému je hudba těchto britských řezníků jako stvořená. Začalo se tedy pořádně zostra.
Fleshgod Apocalypse nastavili velmi rychlé tempo, při vokálech asistovala i zpěvačka
Zatímco se připravovalo pódium pro Fleshgod Apocalypse, kdy byly mj. přinesy jejich krásně vyzdobené mikrofonové stojany připomínající zlaté sloupky z jakéhosi kostela, hrála v pozadí klidná klavírní hudba, což tak trochu nasvědčovalo tomu, že hned ze začátku se spustí zřejmě neznámější song této italské symphonic death metalové šestice – The Violation! Dveře do zákulisí se pomalu otevíraly, zatímco se členové kapely po jednom formovali na pódiu, každý s ikonickým corpsepaintem a v na prvním pohled strašidelném oděvu. Growling kytaristy Francesca Paoliho a baskytaristy Paola Rossiho prokládala čistými, až operními vokály zpěvačka Veronica Bordacchini, což perfektně doplňoval klavírista Francesco Ferrini. Kapela sáhla ve svém setu především k rychlejším skladbám, hlavně k těm z letos vydaného alba Veleno.
Whitechapel lehce zpomalili
Muzika amerických deathcoristů Whitechapel byla chvílemi o poznání pomalejší a hudebně o dost hlubší, než tomu bylo v případě výše zmíněných Italů. K tomu napomáhala i přítomnost trojice kytaristů, jejichž nástroje byly všechny sedmistrunné. Řízné deathcoreové pasáže byly prokládány klidnějšími momenty, načež se opět tempo výrazně zrychlilo a především v předních řadách zuřil intenzivní headbanging. Whitechapel postavili svůj set primárně na svém novém počinu The Valley, který vyšel letos. Na úplný závěr si však připravili svoji největší pecku The Saw Is the Law.
Kataklysm zvou na největší český metalový festival
Během příprav pódia pro velké finále v podobě kanadských Kataklysm byla odhalena mohutná bicí sestava úžasně rychlého bubeníka Oliho Beaudoina. Hned zkraje spustil frontman Mauricio Iacono se svoji družinou pecku Soul Destroyer z předchozího alba Of Ghosts & Gods. Po čtvrtém songu Black Sheep, jenž už podle názvu dává jasně najevo životní filozofii většiny z nás, kdož jsme se dali na dráhu metalisty, pozval Mauricio všechny zde přítomné na jejich koncert na příštím ročníku festivalu Masters of Rock, kam se po šesti letech vrátí.
Příští rok se můžeme těšit na nové album této kanadské mlátičky
Frontman Kataklysm rovněž ocenil kanadskou vlajku jednoho fanouška v první řadě, kterou mu s potěšením podepsal, a krátce potom spustil kytarista Jean-François Dagenais první tóny klipovky Guillotine. Dále do svého setu zakomponovali též titulní skladbu z alba Prevail, poté vypalovačku Narcissist, z alba Shadows & Dust (ke kterému a též k Serenity In Fire jeli před dvěma lety turné, které bylo v režii pouze těchto desek) pak rovněž titulní song. A celé to uzavřela velmi oblíbená Elevate, kterou Kataklysm několik let nehráli. Před touto též Mauricio připomněl, že zrovna nedávno Kataklysm dokončili práce na novém albu, které bude jejich čtrnáctým zářezem. Na Masters of Rock 2020 se tedy můžeme těšit na to, že nám tento deathmetalový fenomén představí svoji novou tvorbu.
Kataklysm jsou stále na koni
Kataklysm, Whitechapel, Fleshgod Apocalypse a Dyscarnate předvedli parádní tvrdě metalové sety, což si zástupy fanoušků pořádně užívaly a frontmani všech kapel je často ani nemuseli pobízet k moshpitu a podobným radovánkám. Vyzdvihnout musíme hlavně set samotných headlinerů, kteří se blíží třiceti letům existence, ale jejich hudba má stále neskutečnou sílu a pořád mají velkou chuť do produkce nové tvorby.
Text: Mates Šimek, foto: Honza Švanda