Vím o tobě, že máš rád sport – jak pasivně, tak i aktivně. Pomáhá ti běhání srovnat si hlavu a na chvíli vypnout, nebo je to tvůj životní styl? Snažíš se žít nějak zdravěji?
Běhám hlavně pro sebe, ne pro mapy a čísla na sítě. Vím, za kolik dokážu zaběhnout kilometr, a věř, že to vůbec není špatný. Můj životní styl to určitě není. Spíš se u toho odreaguji. A hlavně poslechnu tunu nové i staré hudby, protože doma na to nemám moc času a děti to zatím moc nedávají – myslím tu mou hudbu – ale věřím v lepší časy. (smích). Jíst zdravěji…ty vole, miluju mekáč, strávil jsem u grilu mládí, a pak na manažerské pozici. Dobrá škola do života. Prostě mi to dá hodně dřiny, abych nevypadal jak valící se sud, jestli chápeš.
Díky za malé odhalení sama sebe, ale nejde jinak, než se zeptat na tvoje třetí dítě, a to je právě Fajtfest. Letos to bude už podvanácté. Když se poohlédneš zpět, udělal bys něco jinak?
Udělal bych plno věcí jinak, jako ve svém osobním životě, ale jsem spokojený a hrdý na náš Fajtfest tým, kam jsme to momentálně společně dotáhli. Ale jsem i nespokojený, ještě bych chtěl víc!
Já bohužel začal navštěvovat Fajtfest až od třetího ročníku, ale ten posun je neskutečný. Čím myslíš, že to je? Lidmi, místem, nebo právě tou rodinnou atmosférou?
Od třetího? To jsi ještě zažil hájenku místo stage. Já bych to v té době ještě ani festem nenazýval, asi až od nadcházejícího ročníku, kdy se postavila stage a přijeli vysnění The Switch. Společně s Despem (druhý zakladatel festu) to táhneme od začátku, 2015 se k nám přidal můj bratr Milan a 2016 Kori, který se bohužel po loňském ročníku rozhodl skončit. To jsou hlavní postavy včetně mě, které mají největší zásluhu na tom, jak festival dokázal vyrůst. Momentálně přišli do širšího týmu noví členové, a s těmi přichází nové oživení a nápady. Ale v týmu máme i několik kluků, co třeba úplně neposlouchají tuhle hudbu, ale milují tu atmosféru na festivalu a štěstí těch návštěvníků v očích. To je i pro mě nejvíc. Je to jako droga jménem Fajtfest.
Určitě v tom hraje velkou roli místo, protože neznám jiný festival na světě, který je na kopci s rozhlednou v zádech. Přesně o tom se vyjadřují Obey the Brave, a ti mají projetý celý svět.
Nevím co je přesně definice rodinné atmosféry? Podle mě tohle je všude, kde mají určitý vyhraněný styl hudby. Třeba punk a black metal, tam asi rodinná atmosféra nebude, ale jsou takové festivaly.
Samozřejmě k netradičnímu místu musíš mít dobrý line-up, to je základ, protože jen kvůli sluníčku, dobrému jídlu a atmosféře na festival nikdo nepřijede. Line up vždy rozhodne, a samozřejmě počasí, s tím jsme si také užili svoje.
You must be logged in to post a comment.