Markéta Morávková, Alia Tempora: Naše hudba odráží naše emoce

Brněnské uskupení Alia Tempora se na nové desce Dragonfly Effect ukázalo v novém, svižnějším světle. A přestože kapela je v podstatě mladou krví na poli metalovém, jejich odvážný krok s kombinací metalu, dubstepu a popu jim přinesl značný úspěch a přiliv fanoušků. Oficiálně existují od roku 2011 a své první album poté vydali v roce 2015 s názvem Digital Cube. Už v té době začali vystrkovat své růžky a bylo o nich slyšet v souvislosti s kytaristou Delain, Timem Somersem. Častokrát jsou přirovnáváni k Amaranthe, se kterými se dokonce objevili na společném turné, a inspiraci pro skládání hledají i ve filmech. O tom, jaké bylo turné před uzavřením hranic, jaké jsou plány pro kapelu do budoucna anebo jaké to je připravit se narychlo na vystoupení na našem největším metalovém festivalu Masters of Rock, jsem vyzpovídala sympatickou růžovovlasou jednorožčí dámu za mikrofonem Markie Morávkovou.

RockSound zdraví celou kapelu Alia Tempora a hlavně tebe, Markie! Pro začátek bych ti ráda poděkovala za čas, který nám věnuješ i v této komplikované době. Na začátku roku jste vyrazili na turné po Evropě, které se kvůli současné celosvětové situaci muselo přerušit. Musí to být tedy poněkud frustrující, nebýt v kontaktu s fanoušky a zrušit veškeré vaše plány. Jak to zvládáte?

Ahoj, moc děkuji a zdravím redakci!
Musím říct, že jsme v tomhle ohledu měli velké štěstí, protože evropské turné pro nás bylo poslední ze tří etap Dragonfly Effect Tour, kdy turné po UK a Mexiku proběhlo ještě na konci minulého roku, a do západní Evropy jsme vyrazili ještě v době, kdy se o koronaviru mluvilo jen jako o lokální situaci v Číně. Až ke konci turné situace hrozně rychle vyeskalovala, takže jsme museli zrušit poslední koncert v Německu a spěchat domů, než zavřou hranice. Nicméně ostatní plánovaná turné jako Německo, Jižní Ameriku a Východní Asii jsme museli přesunout na rok 2021 a 2022. Fanoušci nám chybí vlastně pořád, i když nehrajeme třeba jen měsíc, takže to je teď samozřejmě smutné období.

Loni jste vystoupili na festivalu Masters of Rock, kde se na vás přišel podívat nemalý dav fanoušků a kde jste navíc točili videoklip k písni Loser Like Me. Jak jste se připravovali na takové vystoupení? Bylo by určitě fajn si něco takového zopakovat.

Masters of Rock pro nás vždy byl legendární festival, kde bychom si rádi zahráli, takže pro nás byla velká čest, když si nás pořadatel pozval. Přípravy byly svým způsobem taky legendární, protože jsme byli pozváni jako záskok za německé To the Rats and Wolves tři dny před akcí. Zároveň jsme zrovna zaučovali nového baskytaristu, pro kterého to byl vůbec první koncert s námi, a musím říct, že se s tím popral na výbornou. Natáčení klipu „Loser Like Me“ jsme vlastně vůbec neplánovali, ale díky vstřícnosti pořadatelského a natáčecího týmu jsme získali úžasné záběry přímo z jejich kamer.

Na vaší poslední desce Dragonfly Effect jste ukázali svou novou, vyspělejší část. Mně osobně se líbí kombinace, kterou jste zde použili – metal, dubstep a prvky popu. Co vás vedlo k použití zrovna těchto prvků? Vypadají totiž jako zdánlivě neslučitelné, ale vám se to podařilo.

Naše hudba odráží emoce, které chceme sdílet s fanoušky na koncertech. Stejně jako oni se chceme bavit, tančit, smát se a blbnout. Klasický metal má v tomto směru poměrně omezené možnosti, alespoň tak jsme to cítili my, a protože i náš hudební vkus je hodně rozmanitý, projevuje se to i v naší tvorbě. Zkrátka se nechceme limitovat hranicemi žánrů, když hudba jako taková má tolik co nabídnout. Byli jsme si ale vědomi toho, že je to zvláště v metalu poměrně odvážný krok, do kterého se zatím v takové míře žádná kapela nepustila, a proto vydávání alba doprovázela kromě radostného očekávání i značná nervozita. O to víc nám pozitivně šokované a nadšené reakce fanoušků vyrazily dech.

V minulosti jste se ukázali i na společném turné se Seveřany Amaranthe. Vím, že ty osobně, Markie, je velmi obdivuješ a jsou pro tebe inspirací. Chtěla bys s nimi spolupracovat i třeba na společném projektu? Koneckonců i Amaranthe ve své hudbě kombinují moderní prvky s metalem.

Amaranthe jsou pro mě velká srdcovka, a to jak jako hudebníci, tak i přátelé. Nedám na ně dopustit. Odjet s nimi turné byl úžasný zážitek a věříme, že se fanoušci v budoucnu nějaké spolupráce dočkají! Mimochodem, zrovna teď pracujeme na drobném srandovním projektu, který má našim fanouškům ukrátit dlouhé chvíle v karanténě.

Co posloucháš doma v soukromí? Máš nějaké kapely, které tě hodně v životě ovlivnily?

Právě můj hudební vkus je něco, co by se v metalovém magazínu objevit nemělo! Po téhle otázce mi vždycky záhadně zmizí pár stovek fanoušků na Instagramu Moje dětská láska byl Michael Jackson, zároveň jsem poslouchala Nataliu Oreiro, později například Nightwish, Within Temptation a Manowar (jejich logo jsem si dokonce jednu dobu chtěla nechat vytetovat), chvilku potom zase Avril Lavigne a teď v mém playlistu vládne Katy Perry, Alan Walker a Taylor Swift. Ale speciálně pro Vaše čtenáře musím zmínit i například Delain, Amaranthe, Lacuna Coil, Eluveitie a podobné…

Jaké jsou plány pro kapelu do budoucna.

Předně bychom rádi odjeli všechna přesunutá turné, nejlépe během jednoho měsíce. Ne, v rámci jednoho roku mi to bude stačit…
Naším hlavním plánem je teď propagovat nové album Dragonfly Effect, zároveň máme spoustu nesestříhaného materiálu z našich turné, které bychom rádi postupně vydali. Dokonce ještě v Mexiku u pyramid Teotihuacán jsme natáčeli materiál na videoklip k písni Por Siempre, který trpělivě čeká, až na něj přijde řada…

Často teď sleduji jak kapelní, tak tvůj Instagram, kde poslední dobou přidáváš spoustu zábavných příspěvků. Nemohla jsem si tedy nevšimnout, že karanténa v tobě probudila jistý druh kreativity. Navíc se tak snažíš udržet komunikaci s fanoušky. Je něco, co by jim chtěla na závěr v této době vzkázat?

V této době, víc než kdykoliv jindy, bych ráda sdílela důležitou myšlenku, kterou se snažíme našim fanouškům předat i v Dragonfly Effect. Často se v životě setkáváme s překážkami a těžkostmi, které vnímáme jen jako zbytečné balvany v naší cestě. Až čas nám ukáže, jak důležité tyto balvany byly pro náš osobní rozvoj a jak velký vliv měly na to, kým jsme dnes. Bohužel často nemůžeme změnit nebo rozhodovat o tom, co se nám v životě děje, máme ale plnou moc nad tím, jak se k tomu postavíme a do jaké míry se tím necháme ovlivnit.

Děkuji ti za tvé slova a těším se na nový materiál, který pro nás chystáte. Ať se daří!

Ptala se: Šárka Vlachová, foto: Honza Švanda