Jednou z nejvíce fascinujících osobností populární hudby zůstává nestárnoucí Rolling Stone Keith Richards. Po celou jeho dlouholetou kariéru ho provázejí zajímavé příhody, průšvihy, ale i inspirující události. Pojďme si nyní připomenout některé z nich.
Riff k Satisfaction a čtyřicet minut chrápání
Riff k nejslavnější písni Rolling Stones vymyslel Keith Richards v hotelu Jack Tar Harrison Hotel. Základ Satisfaction si před spaním nahrubo nahrával, dokud neusnul. Když si ráno nahrávku poslechl, byly na ní dvě minuty hry na akustickou kytaru, zvuk, jak mu trsátko vypadlo z unavené ruky, a čtyřicet minut chrápání, dokud nedošla páska.
Nejspíš mu ale neudělá radost, že hotel později koupila scientologická církev. Náboženská společnost nesoucí znaky sekty zde pořádá své akce.
Pár výstřelů zažene nezvané hosty
A chtěli byste se od Keitha naučit, jak „vyčistit“ hotelový pokoj od nezvaných hostů? Není to tak těžké. To se vytáhne zbraň a párkrát se vystřelí do podlahy.
Voodoo Lounge pojmenovala kočka
Podle čeho se jmenuje deska Rolling Stones Voodoo Lounge? Podle terasy Keithova domu, kterou kytarista takto pojmenoval po své adoptované kočce Voodoo, kterou si přivezl z Barbadosu.
K soudu jen v dokonale čistých kalhotách
Na soudní jednání kvůli drogám v roce 1976 dorazil Keith Richards o dvě a půl hodiny později a měl originální omluvu. Prý se mu včas nevrátily kalhoty z čistírny.
Trilobit Richardsův
Po Richardsovi se také jmenuje trilobit nazvaný Perirehaedulus richardsi. No řekněte…vypadá tenhle sexy chlap snad jako prehistorická zkamenělina?
Rocker knihovníkem?
Keith Richards je také nadšeným čtenářem, zajímají ho hlavně historické knihy. Doma jich nemálo vlastní a svého času prý toužil stát se knihovníkem. Dokážete si to představit?
Jeho vášeň mu také přivodila zranění. Ačkoli se zdá, že pokud jsou vaší zálibou knížky, nemůže se skutečně nic stát, opak je pravdou. Když se ve své domácí knihovně natahoval ze židle pro da Vinciho anatomii, uklouzl a sesypala se na něj spousta těžkých knih. Výsledkem byla tři zlomená žebra a odložené turné Rolling Stones.
Už v dětství zpíval pro královnu
Takový rockový bouřlivák, že chodil jako malý chlapec do pěveckého sboru? Věřte nevěřte, je to tak. Keith Richards zpíval dokonce v triu dětských sopránů mimo jiné ve Westminster Abbey pro královnu Alžbětu II.
Za války: bomba na místě postýlky
Během nacistického bombardování Londýna v roce 1944 byli Richardsova matka s maličkým Keithem evakuováni do bezpečí. Když se vrátili, zjistili, že právě na místo chlapcovy postýlky dopadla bomba.
Whisky? Díky, už ne, radši Jaderný odpad
Keith Richards také prozradil složení svého oblíbeného nápoje. Whisky, kterou byl známý dříve, už prý „jeho staré tělo nebralo“, pálenka „je zabiják“ a víno „je nejlepší pít k jídlu“. Proto si oblíbil koktejl z dvou dílů prémiové vodky, jednoho dílu pomerančové perlivé limonády a se spoustou ledu. Dal mu název Nuclear Waste, tedy Jaderný odpad.
Pirátův táta
Všeobecně se proslýchá, že se Keith Richards stal vzorem pro vizáž kapitána Jacka Sparrowa z filmu Piráti z Karibiku. V pokračování Piráti z Karibiku: Na konci světa si tedy zahrál Jackova otce, obávaného pirátského kapitána Edwarda Teaguea Sparrowa.
Pro Vuittona, pro životní prostředí
Módní dům Louis Vuitton použil v roce 2008 v reklamní kampani fotografií Keitha Richardse s jeho černou kytarou Gibson ES-355. Autorkou fotografie je slavná fotografka Annie Leibovitz, kterou proslavily mimo jiné fotografie Johna Lennona a jeho ženy Yoko Ono. Richards věnoval svůj zisk organizaci Climate Project, která se snaží upozorňovat na některé problémy životního prostředí.
Spojení se zesnulým tátou
Hojně přetřásaná byla historka, že Keith Richards prý „vyšňupal popel svého otce“. Pravda však nebyla takhle jednoduchá a skandální. Jak Richards vypráví ve své knize Life, uschovával popel svého zesnulého otce v urně po šest let, neboť ho nedokázal jen tak rozptýlit někde ve větru, bez hrobu, bez místa, kam by mohl přijít na něj zavzpomínat. Konečně zasadil pořádný anglický dub, pod kterým chtěl otcův popel rozptýlit, a tak aspoň získat „pevné“ místo jeho posledního odpočinku. Ale když doma otevřel víčko urny, trochu jemného poprašku otcova popela slétlo na stůl. Nedokázal ho jen tak zamést, a tak ho setřel prstem a z prstu ho nasál nosem. Vnímal to jako spojení se zesnulým tátou.
Text: Sylva Kaplanová, foto: Miloš Milosfoto Hlaváček
You must be logged in to post a comment.