Marek „Ashok“ Šmerda v rozhovoru: Dechovku bych si doma nepustil, ale neuráží mě

Marek "Ashok" Šmerda

Po online koncertě kapely Titanic vysílaném z bzeneckého studia Shaark byl naším hostem u mikrofonu kytarista Marek „Ashok“ Šmerda. Petr Dio se ho zeptal na pocity z právě proběhnuvšího vysílaného vystoupení, na novou desku Titanicu, ale třeba také na původ jeho neobyčejného „prostředního jména“.

Dnes jste odehráli online koncert ze Shaarku. Čí to byl nápad, uspořádat tento koncert?

S nápadem na koncert přišel Martin (bubeník Martin Škaroupka – pozn. red.). Nám se to zalíbilo, tak jsme to vyzkoušeli a myslím si, že se celá akce velmi vydařila.

Zahráli jste skladby z desky Ábel, která slaví 30. výročí od vydání. Dokážeš říct, která skladba ti dala nejvíc zabrat?

Zřejmě balada Stále tě chci, kterou jsme spolu hráli poprvé. Měl jsem s ní při přípravách hodně práce, ale byl bych rád, kdyby zůstala v playlistu.

Jak se ti hrálo, když jsi zvyklý na plné haly, sály, a teď jste hráli v podstatě „do zdi“? Jaký je to pocit, hrát takhle bez diváků, když vidíš proti sobě jen kamery?

Je to samozřejmě nová zkušenost a pevně věřím, že tohle není budoucnost živé hudby. Nicméně jako zkušenost to bylo zajímavé a jsem rád, že jsme to absolvovali.

Martin prozradil, že máte nové písničky na nové CD. Prozradíš nám pracovní název alba a kdo všechno se na tvorbě nové desky podílel?

Pracujeme na tom všichni průběžně, stále vznikají další skladby i dílčí nápady. Nad názvem CD jsme zatím nepřemýšleli, protože ještě není hotová ani textová forma, kterou bude mít na opět starosti náš dvorní textař Sláva Fric. (bývalý bubeník Titanicu – pozn. red.)

Jak to vůbec s tebou v hudbě všechno začalo? Pojďme úplně od základů. Kde vznikla tvoje přezdívka Ashok a kdo ji vymyslel?

Joo, tak to je hodně stará záležitost. Dali mi ji spolužáci už na střední škole a je to podle televizní série Vzdálené vrcholky hor. Ono to není dnes už moc známé, ale tehdy, na začátku 90. let, to byl docela populární seriál. Přezdívka mi od těch dob zůstala.

V kolika letech jsi začal hrát na kytaru a jaká byla tvá první kytara? Hraješ ještě na nějaký jiný hudební nástroj?

Začal jsem hrát docela pozdě, až v sedmnácti letech a první kytara byla Jolana Galaxis, takže stará dobrá klasika(smích). Ono se toho na začátku 90. let moc kvalitního za rozumný peníz sehnat nedalo.

Krom kytary bych mohl říct baskytaru, ale to až tak velký rozdíl v technice není, je to spíš o stylistice hry. Něco jsem kdysi zkoušel i s klávesami, ale v podstatě dá se říct, že při skládání vymýšlím všechny party na kytaru.

Tebe na kytaru učil Džoro (bývalý dlouholetý kytarista Titanicu Georgi Enchev – pozn. red.) Chodil jsi jenom k němu, nebo ještě jinam? A dával ti pořádně zabrat?

V polovině 90. let jsem měl učitelů více, ale Džoro patřil k těm nejvýraznějším. Myslím, že k sobě máme docela blízko, co se týká stylu hry. No a nešetřil mě, dával mi zabrat, a to je dobře! (smích)

Kdo je tvým kytarovým vzorem u nás a kdo v zahraničí?

Tak samozřejmě Džoro, toho nesmím opomenout. Pokud mám vybrat „rodilého“ Čecha, přichází v úvahu jen jedno jméno, člověk, který je tady pro všechny nedostižný – Miloš Makovský (Synkopy,Taxi).

Nedávno jsi natočil videoklip s kapelou X-Core. Kdo tě oslovil pro tuto spolupráci?

My se s klukama známe hodně let, ještě z mých bývalých působišť. Oslovili mě, že by rádi okořenili skladbu mým kytarovým sólem. Už nějakou dobu se věnuju i různým hostovačkám, ať už pro kapely u nás, nebo v zahraničí. Vždy tu skladbu potřebuji dopředu slyšet a musím vědět, o čem je text. Podle toho se rozhoduji, zda do spolupráce půjdu, či ne. Muzika X-Core se mi líbí a myslím, že skladba i sólo jsou povedené. Velice se mi libí i klip, takže celková spokojenost.

Uvažoval jsi někdy nad tím, že by sis založil vlastní projekt?

Určitě ano, ale podle mého názoru to má význam až v momentě, kdy se sejdou nápady, které muzikant nevyužije pro své domovské kapely.

Posloucháš i jiný žánr než metal, třeba dechovku?

Dechovku zrovna ne, tedy doma bych si to nepustil, ale to platí pro řadu jiných stylů. Pokud ale slyším někde kvalitně provedenou dechovou hudbu, určitě mě to neuráží a nemám s tím problém.

Co se mého posluchačského záběru týče, tak je myslím docela obsáhlý, od popu až po metal. Mám rád jakoukoliv kvalitní muziku a ani nezbytně nepotřebuji, aby obsahovala kytaru.

Tvoje oblíbené jídlo?

Mám hodně rád jídla z východu, ať už blízkého nebo dálného. Čili napřiklad falafel, thajská polévka, sushi nebo vyborné guacamole, které tuším pochází z Jižní Ameriky.

Tvůj oblíbený alkohol?

Asi pivo.

Tvůj oblíbený film?

Těch je spousta, ale pokud bych musel vybrat jen jeden, tedy takový, který si vždy rád pustím, tak to zřejmě bude Profesionál s Belmondem.

Jak trávíš volný čas? Věnuješ se třeba nějakým zimním sportům jako lyžování, běžky?

Ne, já na tyhle typy sportů nejsem. Jediné, co provozuju celoročně, je fitness/posilovna. Momentálně jsem díky situaci s Covid bohužel odkázán jen na domácí podmínky.

Co bys chtěl závěrem vzkázat všem svým fanouškům?

Vzkázal bych jim, ať se drží, že to společně zvládneme a že bude brzo líp. A taky aby nezapomněli na své oblíbené kapely a zkusili je v rámci svých možností v této nelehké době podpořit.

Máro, děkuji moc za rozhovor a doufám, že to všechno brzo skončí a uvidíme se na nějakém koncertě.

Ptal se a fotil: Petr Dio

Author