Jiří „George“ Rain (Sebastien, Citron) v rozhovoru: S kapelou jsme jedna velká rodina

Jiří „George“ Rain, Sebastien

Přinášíme vám první ze dvou dílů exkluzivního rozhovoru s multitalentovaným umělcem Jirkou Rainem, který stojí v čele kapely Sebastien a působí v legendární kapele Citron. Musím se přiznat, že jsem se na tento rozhovor velmi těšila. Nejen proto, že se s Jirkou už nějaký ten pátek známe, ale věděla jsem, že rozhovor s ním ve mně, jako pokaždé, zanechá pocit radosti, optimismu a pozitivní nálady. Doufám, že mi po přečtení rozhovoru dáte za pravdu!
V první části jsme společně probrali od A do Z současnou novou tvorbu kapely a na závěr rozhovoru nám Jirka i lehce nastínil, jaké plány s kapelou do budoucna chystají.

Vaše nejnovější dítko, CD Integrity, je pro vás zlomové, jelikož album je komplet celé v češtině. Kdy jste si řekli, že přesedláte na mateřský jazyk? Neztrácíte tím onu „světovost“?

Hmm, dobrá otázka. My totiž pořád přemýšlíme nad tím, jestli neudělat i anglickou verzi Integrity a celkově se do budoucna angličtině úplně nezavíráme.
Celé to byla taková zajímavá shoda a souhra náhod, protože nová deska byla připravená ještě před covidem, ale zároveň se nám čeština teď hodí, jelikož bychom za současných podmínek do zahraničí vyjet vůbec nemohli, takže je víc reálné desku představit u nás než venku.
Celá naše cesta za češtinou má poměrně zajímavou anabázi. První EP Sebastien z roku 2008 se původně mělo jmenovat Pláč bílých růží a mělo vyjít normálně česky, texty jsme na to měli připravené, ale pak jsme se domluvili s Rolandem Grapowem (ex-Helloween) a od té české verze jsme upustili. I když např. na konci písničky Fields of Chlum je český recitativ. Pak na třetí desce máme skladbu V síti štěstí jako český bonus, a ta třeba skvěle fungovala v Německu, kde jsme ji hráli jako takovou raritu. A i když lidé nerozuměli, o čem zpívám, stejně bylo vidět, jak je ta skladba dojímá. V mateřštině se totiž emoce přenesou nějakým záhadným způsobem jinak.
Tak jsem si říkal, fajn, proč to nezkusit, ale pořád jsem nevěděl, kudy do toho. Po nějaké době jsem se potkal s mým kamarádem, který si říká „Katon“. Bavili jsme se o tom, že slyšel naši písničku Fight for Love a hrozně se mu zalíbila, tak zkusil napsat český text – tedy text na Nechtěnou. Hodili jsme text na papír a šli zkusit nazpívat demo verzi do studia. Když jsem ji poprvé slyšel, říkal jsem si: „Ono to prostě půjde, nezní to tak blbě, jak jsem se původně bál“. (smích)
Jako svůj první český text jsem napsal Tornádo, také moje manželka nám nějaké texty napsala, i Pavel (klávesista Sebastien) přispěl – a začalo to růst. Řekli jsme si, že do toho půjdeme a uvidíme, jak bude znít celé album. A z výsledku máme opravdu velikou radost.

Jak už jsi zmínil, jeden z prvních náznaků češtiny přišel s písní V síti štěstí, která vyšla na albu Act of Creation. K jejímu vzniku se pojí velmi krásný příběh…

Skladba V síti štěstí je hodně zajímavá, protože vznikla jako svatební dar manželce našeho tehdejšího kytaristy Ondry. Proto také byla napsána česky, aby jeho vyvolená Hanka rozuměla, o čem se zpívá a mělo to TEN efekt. Šel jsem Ondrovi za svědka a nikdo o písničce kromě nás dvou nevěděl. Po obřadu, když už probíhala svatební hostina, jsme se na chvilku vytratili, vzali kytaru a šli písničku zazpívat nevěstě ke stolu. Hanka si celou dobu prý říkala: „To jsou blbci, teď budu brečet a zkazím si líčení“. (smích)
Byl to neskutečně krásný a emotivní moment i proto, že do té písničky Ondra vtiskl to, co ke své milé cítí. Hlavně z toho důvodu je ta písnička tak silná. Natočili jsme k ní i videoklip, kde jsou přímo fotky ze samotné svatby, z hostiny, takže je to pro Ondru – ale i pro nás – velmi osobní záležitost.

Samotný název Integrity na mě působí poněkud záhadným dojmem. Jak si mám jeho význam vyložit?

Název má vícero významů a vícero rovin. Na obalu máme dvě postavy, které znázorňují mužský a ženský princip, jejich vnitřní prázdnotu dnešní doby, ale i jakési roztřesení, že člověk málem neví, kdo vlastně je, a věci vnitřního rázu, které se zdály úplně jasné, se najednou rozostřují a člověk si klade otázku: Kdo jsem já? Osobně si třeba myslím, že větší problém než s uprchlíky nebo různými jinými problémy, které do nás média tlačí dnes a denně, vidím v tom, zjistit, kdo jsme opravdu my, jaké jsou naše kořeny, chápat souvislosti, ve kterých se nacházíme, a trošku se zaměřit na to, co od života chci a co tady po sobě zanechám jako poselství ze svého života. To je jedna rovina, ukotvení sama sebe ve světě.
Pak to může být význam hudební, protože naše muzika integruje mnoho různých žánrů. Já jsem na metalu moc nevyrůstal, jsem spíš jasný Beatlesák a ta melodika, využití kláves nebo různých jiných zvláštních nástrojů, to jsou věci, které mě vždy inspirovaly. Kluci z kapely jsou také z různých hudebních zázemí, takže díky tomu naše muzika zní tak, jak zní.
A dalším významem, neméně podstatným, je integrita té naší party/kapely – chodíme si vzájemně za svědky na svatby, děti říkají ostatním členům strejdo, prostě spolu fungujeme jako rodina. Za tu dobu, co se hudbě věnuji, se kolem mě se vystřídalo plno muzikantů, ale teď mám pocit, že za ty dlouhé roky je to ta pravá parta. Takže i z toho důvodu se dějí „integrity“ i na nás, mezi námi.

Skladba Nechtěná, která novému albu vévodí, bezesporu nese velký hitový potenciál. Za touto písní je však více než jen skvělý text a hudba. Nechtěná se stala jakousi hymnou pro děti bez domova. A skrze tuto skladbu jste se rozhodli spojit síly s Nadačním fondem Veroniky Kašákové, která si mimo jiné i ve videoklipu zmiňované skladby zahrála. Proč jste se rozhodli pro spolupráci právě s touto nadací?

Ono je to celé hrozně zajímavé, protože ta písnička k sobě začala táhnout správné lidi ve správný čas – a to doslova. Všechno to šlo tak nějak samospádem, když jsme fotili nové promo fotky s fotografem Jardou Urbanem, který fotí např. obálky pro časopis Reflex a mimo jiné je i kamarád Veroniky. Poté, co písničku slyšel, se rozhodl ji Veronice poslat s tím, že by ji to mohlo zajímat. Tak jsme se sešli a zjistili jsme, že chceme společně propagovat tu samou věc, tzn. podílet se na dobré věci a někomu pomoci. Určitě bych rád zmínil i to, že Veronika strávila celé dětství v dětských domovech a její nadace pomáhá právě dětem, které z dětských domovů vyjdou do reálného dospělého světa, ale nemají to zázemí z rodiny a velmi často se v tom světě ztrácí a neví kudy jít. A s tímhle jim právě Veronika pomáhá, protože si sama touto cestou prošla. V samotném videoklipu i účinkuje, kde nás jakoby natáčí a na konci má krátkou promluvu, kde shrnuje základní myšlenky našeho spojení a poselství dobra a pomoci.
Další člověk, kterého to přitáhlo, byl režisér Marek Dobeš, který se podílel na filmech Kajínek nebo Choking Hazard a dělal videoklipy třeba pro Rage. Právě Marek nám celý klip režíroval. Měli jsme tam i kruhovou scénu, na které kdysi Kabáti natáčeli klip Burlaci, nové logo nám pro změnu kreslil grafik Olympicu. Takže jsou to všechno taková zajímavá spojení, která se začala dít, a myslím si, že je to dobře. Protože když jde o dobrou věc, spojí se ti správní lidé v ten správný čas.
Další člověk, s kterým teď jednáme ve spolupráci vzhledem k tomuhle tématu, je můj známý, hrabě Děpold Czernin, jehož pra-pra-pra-pra-pra-pra-pra-pra-prababička přivezla do Čech Pražské Jezulátko, nejznámější sošku Ježíška. Děpold vede spolek s názvem Náš Ježíšek, kde se zaměřuje na naše tradiční české Vánoce a tradiční koledy, které se děti učí a zpívají je. Takže v tomhle duchu bychom chtěli i s Veronikou dále v budoucnu navázat na spolupráci.

Ono je to až neuvěřitelné, jak se všechno kolem ve světě, ale i se zmíněnou spoluprací okolo Nechtěné takhle krásně propojuje. Což opět odkazuje na váš název a smysl názvu Integrity.

My jsme vlastně nazvali desku Integrity, aniž bychom věděli, jak to vlastně celé bude. Třeba text písničky Vstávej začíná „Pod maskami vídám skoupé tváře“, a to jsem psal v době, kdy nikdo ještě žádné masky nebo roušky nenosil. Nebo poslední písnička Zatmění, která je o morové ráně v polovině 14. stol, a taky popisuje pandemický stav. Takže je fakt zajímavé, že z toho éteru, kde čerpáš inspiraci, se to všechno pak spojí s texty a následně i v realitu. Děje se toho ve světě pořád tolik. Loňský rok, který byl pro hudební byznys úplně šílený, byl naopak pro Sebastien úplně nejlepší. Získali jsme práva na všechny naše starší nahrávky, vydali jsme výběrovou desku, pak přišlo nové album v češtině, jeli jsme Monster Meeting jako největší koncertní akci v Česku, spojení všech těch věcí a lidí, o kterých jsem mluvil…to všechno se tak zajímavě začalo pojit dohromady, což mě nakoplo tak, že už mám čtyřicet nových písniček a teď točím demoverze. (smích) Takže jedeme dál ve stejném tempu, pracujeme na dalších věcech, ale víc zatím neprozradím.

Právě s otázkou českého alba mě napadá i otázka skládání. Přechod z anglického na český text je vcelku razantní změna. Kapely, které se takto „přeorientují“, mívají se skládáním v rodném jazyce mnohem větší problém. Jak to cítíš Ty? A která skladba z nového alba Ti dala nejvíce zabrat?

Je to pravda, protože ta melodika v češtině je mnohem těžší, jelikož máme míň samohlásek, ale i dlouhých tónů. Takže jsem musel udělat dost velký kompromis, ale pořád jsem chtěl, aby zůstala zachována melodie a její frázování a abychom nemuseli kazit melodii kvůli textu, ale aby se text podřídil melodii.
A největší problém jsem měl s písničkou Antiprorok. V pracovní verzi se skladba jmenovala Thor (podle té Marvelovky) a pořád jsme přemýšleli, jak ji tedy dodělat, protože se mi pořád žádný z návrhů nelíbil. Tak jsem k tomu napsal text, který se jmenoval Prorok. Byl takový biblický, o tom, že stojíš sama proti světu, a celkově je ten text takový „hodný“. Zkusil jsem ho zazpívat Gabči, manželce, a ta mi na to řekla: „To je sr****, takhle to zpívat nemůžeš, na takovou tvrdou skladbu takhle měkký text“. (smích) Tak jsme spolu šli do hospody na pivo s papírem a tužkou – a Gabča mi ten večer napsala nový text Antiproroka, takže to je celé její výtvor.
Občas jsem se s tím pral, ale byl jsem rád, že mi jednak pomohla Gabča, ale taky Pavel, náš klávesák, který si napsal dvě písničky, jež vyšly jako bonus na našem 3D albu a jsou vážně super! Třeba skladba Odkaz bojovníka, o té říkal, že na ní pracoval snad dva roky! Je to vlastně anabáze válečných konfliktů od středověku až po nějakou vzdálenou budoucnost. V písničce je i hlas Masaryka nebo Kennedyho a má asi devět minut, ale je úžasná! Nejdřív jsem mu nadával, co to nahrál za dlouhou písničku, že se to učit nebudu (smích), ale nakonec jsem usoudil, že je to jedna z mých nejoblíbenějších skladeb z alba. Takže s texty byl trochu zádrhel, ale zároveň výzva, protože jsme chtěli něco předat a myslím si, že se to povedlo.
Už teď se ale těším na další desku, protože budeme zkušenější a budeme vědět, jak se s češtinou poprat. Zároveň se možná vrátíme k angličtině, v rámci nějaké anglické varianty alba. Navíc už taky nejsme nejmladší, máme rodiny, děti a nemůžeme si dovolit vyrazit na čtrnáct dní někde koncertovat po Evropě a utrácet statisíce. Navíc v téhle době to ani nejde, takže i to přispívá k tomu, zůstat spíše tady u nás. Navíc teď, když už mluvíme rodným jazykem, můžeme více zapůsobit na ty naše české fanoušky. Já osobně jsem velmi hrdý na texty na albu Act of Creation, ale tady u nás většina lidí vůbec netuší, o čem tam zpívám. Myslím si, že teď na Integrity se daleko víc řeší texty, z čehož mám právě radost.

Velmi mě zaujal obal novinky. Poslední dvě alba vždy nesla vaše logo v různých podobách, ale tentokrát jste zvolili dvě postavy, muže a ženu stojící uprostřed pusté krajiny, jejichž význam jsi mi popsal výše, ale jaký důvod vás vedl k této změně?

Když jsem přišel s návrhem našeho symbolu na desku Act of Creation, tak mi přišlo, že je to na tu dobu celkem cool, protože v podobném rázu se pohybovali i Amaranthe. Něco trochu sci-fi, ale moderní. Chtěl jsem, aby to vypadalo jako plakát z nějakého sci-fi filmu, což se, myslím si, povedlo, ale mám pocit, že posléze začalo jít tímhle směrem strašně moc kapel, takže jsme od toho upustili. A s tím souvisí i celý vývoj kapely – měli jsme éru víc gothic, kdy jsme nosili černé kabáty a lakovali si nehty na černo, pak jsme se hodili víc do civilu. Po čase jsme se zas trochu vrátili k designovým věcem a v poslední době mi zase přišlo, že je toho všude plno, tak jsem si řekl, že je třeba zase trochu změnit image. To samé platí i pro naši grafiku – jakmile vidím, že je toho všude plno, chci jít někam jinam, dělat to nějak jinak. To je ten hlavní důvod – obtékat ty trendy a být svůj. Zároveň jsem chtěl, aby naše obaly desek byly vždy jednou světlé a jednou tmavé, takže když je srovnáš všechny vedle sebe, utvoří šachovnici.

Na jaře jste byli součástí velkolepého projektu Monster Meeting, který bohužel musel být kvůli koronaviru přerušen. Přesto účast na této akci vám přinesla jen samé pozitivní ohlasy! Váš setlist se skládal čistě jen z českých skladeb, takže fanoušci měli možnost zažít živou premiéru nových písní už na jaře. Měli jste obavy, jak vás lidé s českými skladbami přijmou?

Do Monster Meetingu jsme nastoupili, až když jsme měli aspoň část desky udělanou a nějaké ty singly venku, protože právě tam jsme chtěli vyzkoušet naši českou tvorbu. A bylo to něco úžasného – lidi, kapely, technici, zázemí, no prostě super! Letos by mělo turné pokračovat a naše účast s ním. Minimálně na šesti akcích se ukážeme, ale v tuto chvíli nevíme, jestli něco vůbec proběhne, protože aktuální situace není úplně nejlepší.
Mám opravdu radost, že jsme se mohli této akce zúčastnit, protože to byl vážně zázrak! A reakce byly jen pozitivní, protože lidi vycítili tu energii našich písniček. Bylo to krásně vidět, když jsem první refrén zazpíval ještě sám a u druhého si ho už lidé zpívali s námi. Takže to propojení s fanoušky je díky našemu rodnému jazyku mnohem silnější. Vlastně celý koncept Monster Meetingu je postaven na formátu českých kapel zpívajících česky takže jsme se skvěle naladili do tohoto schématu. Kdybychom jeli turné třeba s Masterplan a přišli tam s českou tvorbou, tak by to nemělo takovou logiku jako s Monster Meetingem. Takže tohle pro nás bylo ideální spojení. Martin (zpěvák z kapely Traktor) se totálně zamiloval do naší skladby Amy, kterou jsme spolu s písní Dorian zařazovali jako bonus. Na posledním koncertě v Brně jsem Martinovi jeho oblíbenou Amy věnoval a on celou dobu pak pařil na boku pódia. (smích) Atmosféra byla prostě boží, s klukama jsme pořád v kontaktu a těšíme se, až se spolu zas uvidíme na koncertě.

Když jsi na závěr zmínil, že jsi s kapelami v kontaktu, napadá mě otázka, jestli není ve hře nějaká spolupráce? Ať už s Dymytry, Traktorem nebo dokonce s oběma!

Hele, dočkej času, všechno se včas dozvíš! (smích) Nabízí se nám v současnosti spoustu možností, a to nejen s těmito lidmi. Jsou to možnosti, které jsou pro mě tak trochu neuvěřitelné, ale těch vizí máme spoustu a nechal bych to takhle otevřené, abychom si pak spolu mohli znovu zavolat a všechno hezky rozebrat. (smích) Nicméně věřím, že to bude dobré. Mám vymyšlený koncept pro naši novou desku, který bude tedy hodně zajímavý, ale neboj se, všechno včas dáme vědět.

Ptala se: Ema Moravcová, foto: Honza Švanda

Author