The Legends Rock Fest: na novém místě a především konečně zase všichni spolu

U některých dlouholetých fanoušků možná trochu panovaly obavy, jak zafunguje přesun The Legends Rock Festu do nového areálu – především proto, že v původním areálu toho velmi mnoho prožili a přilehlá Masarykova věž samostatnosti byla určitým symbolem, který pomyslně dohlížel z výšky na zdárný průběh celé akce. Výsledek však předčil očekávání. Areál Zahrada je velmi příjemným místem s travnatými plochami a spoustou stínu – kde jinde na podobných akcích můžete na většině plochy areálu posedět pod stromy? „Duch festivalu“ sem byl přenesen pomocí tradiční výzdoby – červenožluté grafiky, bannerů se jmény vítězných kapel diváckého hlasování a pomocí sochařských prvků (orli u vstupu, názvy všech akcí, které se zde konají, rockový „paroháč“ jako symbol The Legends Rock Festu). Po celou dobu zde fungovala spousta výčepních míst a stánků s občerstvením včetně oblíbeného nonstop stánku. A především – v areálu se sešlo několik tisícovek nadšených fanoušků, kteří si konečně mohli užít svůj oblíbený festival, zařádit si, zaskákat si, setkat se s přáteli, které dlouho neviděli, a načerpat energii po dlouhé, psychicky náročné době.

Letos nově nabídl festival možnost odbavení u vstupu již ve čtvrtek navečer, což určitě pomohlo tomu, že se v pátek při očekávaném největším náporu netvořily tak dlouhé fronty jako v minulých letech. Každý návštěvník dostal kromě náramku také víčko pro hlasování o nejoblíbenější kapelu a festivalové noviny s programem a dalšími důležitými informacemi. Provoz festivalu se odehrával podle všech předepsaných hygienických opatření, na což byli návštěvníci upozorňováni přímo u vstupu.

Hudební program pak odstartoval s kapelou Deviant, poté dav pod pódiem zhoustl při vystoupení Forrest Jump. Žánrové oživení nabídli XIII. století, při jejichž setu jsme mohli pozorovat v publiku zajímavě vystylované gothic rockové postavičky. Ovšem to, že kapela byla položena na punkových základech, alespoň trochu nezapře přinejmenším závěrečný hit Elizabeth, který v refrénu pěkně šlape. A punk dostal svůj prostor hned následně – na pódium se chystali možná nejviditelnější pankáči v celé republice, kapela Visací zámek. Barevná partička zahrála mimo jiné známé skladby jako Známka punku, Vlasta či Traktor – a klasický verš o „kriminalitě mládeže“ si prozpěvovali snad všichni.

Po punkové přímočarosti však následovala metalová prokomponovanost – ano, na pódium nastoupil Arakain. Obě kapely hrají shodně 39 let a obě mají základnu dlouholetých fanoušků. Arakain sestavil svůj festivalový setlist také převážně ze známých písní jako Pán bouře, Kyborg nebo Paganini. Honza Toužimský náležitě využíval dlouhého mola, které k hořickému pódiu tradičně patří, a také uzavřel s fanoušky dohodu – po třech minutách hraní a zpěvu bude následovat třicet sekund intenzivního potlesku.

Při jejich setu slunce pomalu zapadalo, takže Doga pak mohla namířit své úvodní lasery již do tmy. Následovala hodina dobré rockové zábavy, již s kapelou spoluvytvářeli i fanoušci – právě Doga má spoustu nadšených příznivců, kteří zpívají každé slovo a umějí dát najevo, jak moc si koncert užívají. Zazněly známé písně jako Od soumraku do úsvitu, Poslové předků, či dokonce skoro-balada Dej mi duši svou. Vše doplňoval frontman Izzi vtipnými hláškami.

A pak už byl čas na závěrečnou kapelu prvního festivalového dne – Welicoruss. Česko-ruská formace přilákala dokonce i některé muzikanty, kteří již měli svůj set odehraný a nyní se přišli podívat. Není divu, kostýmovaní Welicoruss s facepaintem přitahují pozornost, a stejně tak jejich tvorba, která je označována jako symphonic black metal. Pod pódiem každopádně i přes pokročilou hodinu vydržel dav fanoušků, kteří si jejich originální vystoupení užívali až do konce.

Festival spolupracuje již déle s Nadačním fondem Daruj vlasy. Ten vykonává záslužnou činnost – pomáhá zajistit paruky pro onkologicky nemocné děti a ženy, aby se v těžkém období spojeném se ztrátou vlasů cítily psychicky lépe. V rámci The Legends Rock Festu se opět našlo několik odvážných, kteří se v čase mezi koncerty Seven a Komunálu nechali ostříhat přímo na pódiu před povzbuzujícím davem a následně vlasy věnovali zmíněnému nadačnímu fondu. Moc děkujeme!!!

Pořádný nápor příznivců pod pódiem se obvykle očekává u kapely Komunál – a nejinak tomu bylo i letos. Oddaní fanoušci podobně jako u Dogy výrazně spoluvytváří atmosféru koncertu, mimo jiné i tím, jak „pomáhají“ kapele zpěvem v refrénech. Došlo i na písně z aktuálního alba Naše věc.

Zábava pokračovala při setu kapely Trautenberk, která si kromě muziky hodně zakládá i na legraci, což je znát už jen z názvu aktuálního singlu Vzpoura kanců. Humor ve stylu krkonošských pohádek, blázniviny jako bubeník Jirka Hodl chvíli hrající schovaný pod krabicí i wall of death. Takové bylo vystoupení Trautenberku, jedné z kapel, které v letošním line-upu hodně táhly.

Walda Gang nejsou tak častými hosty hořického festivalu, o to nadšeněji očekávané bylo jejich vystoupení. Početná, dokonce osmičlenná banda si klade za cíl především, aby bylo veselo, a přesně to svým příznivcům dopřáli. Řádění fanoušků pod pódiem a jejich nadšené zpívání nebralo konce.

Úspěšný koncert vystřídalo vyhlášení divácké soutěže o nejoblíbenější kapelu. Na třetím místě skončil Komunál, druhé místo obsadila Doga a zvítězil již počtvrté Traktor. Zároveň z pódia promluvil hlavní pořadatel festivalu Zdeněk Lhota, který představil realizační tým a poděkoval fanouškům za přízeň, především v této náročné a nestálé době.

Traktor vystoupil hned následně, a to s programem sestaveným z písní, které kapela nyní hraje na turné Monster Meeting s Dymytry. Zazněly tedy klasiky jako Defenestrace, Neber si rockera, Bludičky nebo novější skladbu Transfúze. I tady došlo na zpívající dav a naprostou fanouškovskou oddanost. Jak prozradil zpěvák Martin Kapek, na podzim můžeme očekávat nové album a v lednu pak výroční koncert ke dvaceti letům kapely v Ostravar aréně.

Závěr celého festivalu pak patřil rap/metalové kapele X-Core. Ta nabízí stylově trochu něco jiného, než čeho jsme zde byli svědky po většinu hracího času obou dnů, většina fanoušků však zůstala a pařila pod pódiem až téměř do jedné hodiny v noci, v mosh-pitu i každý po svém.