Tonda Rauer, Harlej: Muzika je zábava, práce a mé všechno

Ahoj Toníku. Moje první otázka zní, jak těžké to má muzikant, když nemůže hrát, a co dělá v dnešní době? Jak trávíš čas?
Ahoj. Já to měl těžké. Muzika je v podstatě můj život. Je to zábava, práce a mé všechno, hudbou vlastně trávím veškerý svůj čas. Bylo to velmi krušné, protože jsem se neměl jak zabavit. Postupem času jsem to však začal řešit a pracoval na nových věcech, na nových písních. Vzniklo několik demo nahrávek.

V září to byly tři roky, kdy zemřel tvůj velký kamarád Vláďa Šafránek. Podle mne šlo o nenahraditelného a výborného muzikanta. Říká se, že každý je nahraditelný, ale Vláďa byl velmi jedinečný. Pokračuje jeho talent v jeho dětech?
Vláďa má dceru. Nikde nezpívá ani nehraje, ale má hezký hlas. Tuším, že nyní se věnuje malování a tetuje. Hlavně sebe a své kamarády, takže se svým způsobem „potatila“. Je to v podstatě podobný živel, jako byl Vláďa.

Když jsi nahrál vzpomínkové album s Brian, objevila se tam skladba „Jsi to jediný“. Připadá mi, že ji Vláďa věnoval své dceři?
Ano, tu věnoval své dceři. Ta skladba je speciálně nahraná, jsou tam nechané refrény čistě s Vláďovým hlasem. Text refrénu „Jsi to jediný, co mám…“ byl Vláďovým nápadem. Zbytek slok dopsal Tomáš Miřátský, se kterým dlouhodobě spolupracujeme.

To album mám sám moc rád a často ho poslouchám. Takže za mně dobrá práce!
Díky moc!

Máš ještě někde schované v šuplíku nějaké dílo, které by mohlo vyjít třeba jako singl?
S Vláďou jsme udělali víc demo nahrávek, ale už tam není nic, co by bylo použitelné. Jsou sice věci, které Vláďa nazpíval nebo udělal ještě s někým jiným, dokonce existuje i několik koncertních nahrávek, ale nepředpokládám, že něco z toho kdy vyjde.

Myslím, že za sebe i fanoušky mohu za toto album poděkovat. A kolik kytar má nyní Tonda doma?
Jedním slovem: hodně! Asi bych musel dlouho počítat, ale myslím, že jich je kolem čtrnácti, patnácti. Myslím, že je spousta kytaristů, kteří mají kytar ještě víc než já. Určitě o hodně víc, ale jako kytarista jich potřebuješ hodně, protože každá z nich je něčím specifická, má jiný zvuk. A v podstatě, když skládáš píseň, hodí tě do jiné nálady, takže i já kytary střídám a posune mne to zase jinam.

Nedávno sis dával na své sociální sítě ocenění za hudební nosiče, které jsi získal. Když to takto půjde dál, budeš mít místo, kam to všechno dát?
Určitě! Mám celkem velkou stěnu. (smích) Člověku tyhle věci udělají radost. Vážím si toho, že si lidi kupují naše nahrávky a že tyto ceny dostáváme. Je to prostě radost a doufám, že si je lidé budou kupovat nadále, protože mám ještě spousty místa na té stěně. (smích)

Vím, že máš velmi rád Freddieho Mercuryho. Měl jsi tu čest vidět jej někdy živě?
Bohužel ne. Při tom jediném koncertě, na který bylo možné se dostat – v roce ’86, když byli Queen v Budapešti – mi bylo osmnáct let a tou dobou jsem se nějak nezajímal o to, abych tam mohl jet. Dodnes mě to velmi mrzí. Jak jsi sám říkal, že jsou někteří lidé nenahraditelní, tak Freddie Mercury je zaručeně nenahraditelnou osobností. Pro mě je to vrchol rockového zpěváka. Takových lidí jako Freddie se rodí velmi málo.

Náš rozhovor vzniká na festivalu v Pohořelicích. Jak bys hodnotil pořadatele, prostředí a fanoušky? Jezdíte většinou po velkých festivalech, a tady je to přece jen menší a komornější.
Tady v Pohořelicích jsme hrávali často, tady to je vždy super. Za mě určitě „za jedna“. Každý festival má něco svého, něco specifického, a svou atmosféru. Tady je to vždy přátelské a člověk se sem rád vrací. Jsem moc rád, že jsme se sem po nějaké době zase tady.

Tondo, děkuji ti za rozhovor. Ať se ti daří v životě i na hudební scéně. Doufám, že se v budoucnu třeba někde znovu setkáme.
I já moc děkuji!