Marco Mendoza v rozhovoru: Sólová kariéra je pro mne tím nejšťastnějším životním obdobím

Marco Mendoza/foto: Petr Dio
Uplynulých čtrnáct dní měli čeští a slovenští fanoušci světoznámého baskytaristy Marka Mendozy jedinečnou příležitost potkat svého idola naživo. Ten totiž brázdil naše kluby v rámci svého evropského turné. A byl to náš reportér Petr Dio, kterému se podařilo domluvit si s tímto sympatickým a skromným muzikantem interview po jeho koncertě v moravských Svatobořicích.

Nejprve bychom Vám chtěli popřát k narozeninám, které budete mít 3. května. Přejeme mnoho úspěchu ve všem, co vás tento rok čeká.
Díky, tento rok začal velmi dobře.

Jste velmi charismatický. Dcera, která je Vaším velikým fanouškem, by ráda věděla, zda máte nějaké španělské předky.
Ano, mám španělské předky, má rodina pochází ze Španělska. Mendosa Correa, první příjmení mám po otci a to druhé po matce. Vyrostl jsem v Mexiku, ale narodil jsem se v Kalifornii, mám v sobě španělskou a mexickou krev… ale také francouzské a německé předky.

Na které životní (hudební) období nejraději vzpomínáte? Dead Daisies, Thin Lizzy, Whitesnake…?
To, co prožívám právě teď, je nejlepší! Sólová kariéra je pro mne tím nejlepším obdobím, právě teď si to moc užívám. Moje první album vyšlo před patnácti lety, kdy jsem měl spoustu práce a cestování s Thin Lizzy, Whitesnake, Dead Daisies… ale jako umělec, hudebník sám sebe nejlépe otestuješ, když začneš psát vlastní muziku a když ji začneš hrát naživo… je to velká výzva, ale je to také naplňující.

Nové album jste nahrával ve Frontiers Records? Kolik je na něm písní a jak dlouho jste ho nahrávali? 
Nahrávali jsme to v roce 2019. Můj spolupracovník, který se podílí na psaní, nahrávání a produkování, je Soren Andersen. Má studio v Dánsku, v Kodani. Udělali jsme spolu Viva la Rock (2018) a pak jsme pracovali na tomhle albu, nazvaném Take It To The Limit. Začali jsme v roce 2019 a vydání alba bylo plánováno na duben 2020… a všichni víme, co se stalo… Takže nahrávání bylo hotové, osmdesát procent práce na albu bylo hotových, v únoru jsem měl letět do Kodaně vše dokončit a vydat před začátkem léta roku 2020. Pak udeřila pandemie, takže dokončit album jsem letěl až v červenci 2021, protože předtím byl zákaz cestování. Takže jsme album dokončili loni a vyjít by mělo letos v srpnu. Venku je stejnojmenný singl Take It To The Limit, vyšel 15. dubna. Video má velkou sledovanost a velký, pozitivní ohlas.
Další singl – zatím ještě nepublikovaný – je skvělý song s videem, který půjde ven za měsíc, a celé album pak v srpnu. Takže album už je nějakou dobu hotové.

Až dokončíte tohle sólové turné… pokud dostanete nabídku na účinkování v nějaké kapele, přijal byste ji?
No, to záleží… Jsem v tomhle směru hodně vybíravý. Pokud by podmínky byly odpovídající a byla by to muzika, kterou bych hrál rád a sedl bych si s kolegy, asi bych tu nabídku přijal. Ale teď kutíme něco s kapelou zvanou Iconic. Ale rád bych strávil více času se svým sólo projektem. Opravdu to chci doslova dotáhnout až na limit, chci cestovat a hrát úplně všude. Zúčastním se třeba „Barking Cruise“, anglický Barking Folk Festival plánuje pořádat okružní plavbu, já se jí budu účastnit, budu jedním z headlinerů. To bude paráda!

Kdo Vás hudebně ovlivnil? Jaké jsou Vaše hudební vzory, ikony, ke kterým vzhlížíte? 
Ovlivnila mě první deska, kterou jsem dostal. Vyrostl jsem v Mexiku a úplně první deska, kterou jsme společně s bratrem dostali od otce k Vánocům, byla Abbey Road. Takže Beatles pro mne vždycky byli velkou inspirací a ovlivnili mě nejvíce, jsem velkým fanouškem Paula McCartneyho, Johna Lennona, George Harrisona a Ringa. A mám přátele, kteří spolupracovali s Paulem McCartneym a s Ringem, takže se k nim i přibližuji, ale ještě jsem je nepotkal. A opravdu, až dodnes jsou to oni, kdo na mne po hudební stránce měl největší vliv. Paul McCartney – jako baskytarista, jako zpěvák… Pochopitelně těch vlivů je tam mnoho, třeba Cream – Jack Bruce, Eric Clapton a Ginger Baker, The Rolling Stones a také jižanský rock. Grand Funk Railroad, The Allman Brothers Band, Ted Nugent, se kterým jsem nakonec spolupracoval… A z Anglie samozřejmě Deep Purple, Led Zeppelin a spousta dalších, které mám rád… A Aerosmith! Jel jsem turné s Aerosmith, po Austrálii, spolu s Dead Daisies… každý večer s Tylerem, Joem Perrym, Joeym Kramerem… bylo to úžasné! A musím dodat, že jsme hodně jezdili také s Kiss, a ti mne odrovnali pokaždé, když jsme s nimi hráli. Je až neskutečné, jak jsou dobří! Scéna, show, hudba… S Paulem jsme dobří přátelé, samozřejmě i s ostatními, s Genem, Ericem a Tommym… Kiss jsou prostě nedostižní, kdykoliv vylezli na pódium, svoji show pojali originálně, nikdy se neopakovali, vždy odevzdali výkon na sto deset procent, jsou prostě ta nejvyšší liga.

Krom baskytary – kolik hudebních nástrojů ovládáte?
Trochu hraju na kytaru, trochu na klávesy, když skládám, trochu na bicí… Ale vždycky jsem měl štěstí, že jsem hrál s těmi nejlepšími z nejlepších, takže mi ty znalosti stačily na zapsání nápadu – a pak jsem mohl povolat ty nejlepší hráče.

Čím byste se stal, kdybyste nebyl muzikantem?
Asi bych našel uplatnění v letecké branži, třeba jako pilot nebo astronaut, kdo ví, protože můj otec pracoval v této oblasti a já si myslel, že bych také mohl jít touto cestou… nakonec si tu cestu zvolil můj syn, je pilot a také baskytarista. Takže si myslím, že bych skončil v letectví. Ale… (úsměv) …kdybych si mohl vybrat jiné poslání než hudbu, chtěl bych být kytkou. Jen si tak sedět a dělat lidi šťastnými… (směje se) …já o tom vždycky vtipkuji, ale vlastně je to pravda.

A co bylo tím impulzem, který Vás nasměroval k muzice?
Vyrůstal jsem v rodině, kde matka byla zpěvačka, měla v Mexiku kariéru společně se svými sestrami a otec hrál na klarinet, miloval Bennyho Goodmana, Glenna Millera… (notuje si první takty písně In the Mood) …vyrůstal jsem obklopený touhle muzikou. A maminka měla ráda písničky, takže milovala všechny ty zpěvačky jako Ellu Fitzgeralldovou, Sarah Vaughan, všechna ta show, kabarety… The Wizard of Oz, The King and I, Carousel… Když se rozvedli, nastěhovala se k nám do Tijuany babička z Mexico City, která byla učitelkou hry na klavír. Takže dávala lekce klavíru a já si to naposlouchal, něco jsem se naučil, ale hra na klavír pro mne byla příliš svazující, náročná na disciplínu… Takže jsem popadl bratrovu kytaru a schovával jsem se s ní, kde se dalo, a učil se. A bylo to… Takže to byla babička, ta pro mne otevřela tu pomyslnou skříňku, přivedla mě k muzice.

S kým nebo v jaké skupině byste si rád zahrál?
Robert Plant, Jimmy Page – Led Zeppelin, Aerosmith, Paul McCartney, Ringo Starr… je jich mnoho. Měl jsem opravdu štěstí, protože jsem hrál s mnoha úžasnými kapelami a umělci, ale zahrát si s těmi vyjmenovanými by bylo prima. Nebo The Rolling Stones. Můj kamarád, Darryl Jones, vynikající baskytarista, tam hraje už roky… to by byl splněný sen, položka odškrtnutá ze seznamu životních přání. Zvednout telefon a slyšet: „Ahoj, chceš si s námi zahrát?“. To by byl sen… nebo basové linky pro Aerosmith, však víte…

A naopak s kým byste si velmi rád zahrál z těch umělců, kteří už nejsou mezi námi? 
Jimi Hendrix, Janis Joplin, John Lennon, Jim Morisson, Freddie Mercury… dělal jsem tributní album kapely Queen, a to byl absolutně nejlepší materiál, tak hluboký, úžasné basové linky, prostě nádhera… je to orchestrální. Také to trochu zkouším, když hraju naživo, příště s sebou na turné vezmu klávesáka, uvidíme… Je jich hodně… teď jsem si vzpomněl právě na tyhle umělce, kdybyste se mě zeptali zítra, určitě bych vyjmenoval zase další. Aretha Franklin…

Jak se Vám spolupracovalo s Dolores O’Riordan z Cranberries? 
Bylo to úžasné! Udělali jsme spolu dvě alba, vyjeli jsme na turné a ona to milovala. Trochu ji to vyvedlo ze stínu Cranberries, chtěla hudebně vyrůst, zkusit něco jiného… a měla toho v sobě tolik… Její manžel Don, když ještě byli svoji, mi zavolal a my se s Dolores sešli. Musím říct, že jsme si okamžitě padli do oka, ona jako umělkyně, jako zpěvačka, stala se mojí malou sestřičkou, byli jsme si velmi blízcí. Udělala mě svým basákem a vydali jsme její první sólové album Are You Listening? Slyšel jste ho? Je úžasné! Šla opravdu do hloubky! A pak No Baggage… (druhé sólové album Dolores O’Riordan – pozn. překl.) Pracovali jsme právě na třetím albu, když se stalo to neštěstí, kdy zemřela. Mluvil jsem s ní pár týdnů předtím… a stále je těžké uvěřit, že tu s námi není. Děsí mě to dodnes, zlomilo mi to srdce… Moje žena a rodina o mne měly strach… Ona byla úžasná, spolupráce s ní byla jedinečným zážitkem, byla výjimečná…

A něco z rodinného kruhu – máte děti, a potatily se?
Ano, mám pět dětí. Můj nejstarší syn Marco je baskytarista, velmi úspěšný. Hraje v kapele zvané Caifanes. Jmenuje se Marco Renteria, nemá mé příjmení, protože jsme se s jeho matkou rozvedli. Ona se v Mexiku znovu vdala, takže syn má příjmení svého otčíma. Je úžasný baskytarista, muzikant, producent, skladatel… už mě udělal dvojitým dědečkem, má dvě děti. A má dcera Eva se nikdy hudbě nevěnovala, protože má pět dětí. A její nejstarší ze mne udělala už trojnásobného pradědečka! A má nejmladší dcera Faith je zpěvačka a hraje na kytaru.

Jste sportovním fanouškem? Jaký sport vás zajímá?
Mám rád americký fotbal. Sleduji NFL (National Football League – nejvyšší profesionální liga amerického fotbalu ve Spojených státech amerických – pozn. překl.), The Chargers, The Rams z Los Angeles, Tampa Bay Buccaneers…

Máte rád rychlá auta nebo jste spíš motorkář?
Spíš motorkář, dřív jsem hodně jezdil… Jak všem říkám – namísto do drahých aut jsem investoval do dětí. (smích)

Jste dobrý tanečník?
Tančím rád a myslím, že to umím.

Existuje muzika, kterou nemáte rád?
Miluji veškerou muziku, záleží na aktuální náladě, ale miluji ji všechnu. Líbila se mi ta muzika, co dělají Bulvaar (předkapela – pozn. překl.). Fakt se mi líbili. Viděl jsem, že je to bavilo, bylo to melodické, sice jsem nerozuměl textům, ale byla to dobrá muzika.

Děkujeme za rozhovor, přejeme úspěch i ve zbytku turné, ať se Vám daří.
Také děkuji.

Nedá mi to, abych na závěr nepodotkl, že rozhovor s Markem Mendozou byl pro mne opravdovým zážitkem. Proslulý muzikant, který by se mohl chovat jako namyšlená celebrita, vystupoval velmi přátelsky, skromně a civilně, a žádné téma pro něj nebylo tabu. Třicet minut přátelské konverzace uteklo jako voda a já mu za jeho bezprostřednost a ochotu ještě jednou moc děkuji.

Ptal se a fotil: Petr Dio
Překlad: Magda Šotolová