Metalfest Open Air po třech letech přivítal tisíce rockerů

Prostředí kolem Lochotína se opět na nějakou dobu stalo domovem metalové muziky. Mnozí fanoušci dorazili s předstihem už v úterý večer či během středečního odpoledne, kdy už kolem festivalového areálu bylo pořádně živo. Novinkou byl letos cashless systém, díky kterému se dalo pohodlně platit přiložením čipu na náramku, v areálu poté bylo vše při starém. Čtvrteční program potěšil fanoušky thrash metalu, to když na pódiu řádila řecká thrashová kometa Suicidal Angels a hned poté němečtí Exumer. Se svým projektem Cyhra vystoupil bývalý zpěvák Amaranthe Jake E, první vodou na mlýn powermetalových fanoušků byli švédští oblíbenci Bloodbound. Vrcholem prvního festivalového dne byla německá thrashmetalová legenda Kreator. Jejich koncert provázely mohutné, velmi vysoko šlehající plameny, děsivým dojem působily figuríny nabodnuté na kůlech. Kreator do svého setlistu zařadili ty největší hitovky a došlo i na dosud málo hrané novější skladby 666 – World Divided, či novinku Hate über alles.

Páteční line-up nabídl zkraje první českou formaci 100na100, poté následovali další oblíbenci tuzemských fanoušků Dark Gamballe. V novém složení a s novou tvorbou přijeli Rage, pořádně divokou, zábavnou a energickou show se již tradičně prezentovali jejich krajané Saltatio Mortis. První zahraniční štaci po třech letech s noblesou absolvovali Battle Beast, kteří pozvali fanoušky na svůj zářijový koncert. Pořádnou dávku dobré nálady a power metalu dostali fanoušci od velmi oblíbených Freedom Call. Závěr pátečního večera patřil švýcarským folkmetalovým Eluveitie. Opět o sobě daly řádně vědět plamenomety, pestré nástrojové obsazení dokresloval hromující growl frontmana Chrigela Glanzmanna s nádherným vokálem Fabienne Erni. Během koncertu se ovšem spustila mohutná průtrž mračen a koncert tak musel být předčasně ukončen kvůli výpadku elektřiny. Kapela poděkovala fanouškům za podporu navzdory této situaci.

Festival se přehoupnul do své druhé poloviny, návštěvníci se při sobotním poledni bavili např. „veslováním“ při koncertu maďarské formace Dalriada, thrashmetalové fanoušky potěšili po sobě hrající Toxik a Heathen. Kytarista Sabatonu Tommy Johansson zahrál se svým powermetalovým projektem Majestica. Nechyběly klasické vtípky z jeho strany, kdy uklidňoval fanoušky, že covery Sabatonu rozhodně hrát nebudou, či pití piva na ex. Poté byli na řadě další Švédové, tentokrát deathmetalová formace Hypocrisy v čele s Peterem Tägtrenem. Těm bohužel na letiště nedorazila včas výbava, koncert tedy odehráli na vypůjčené nástroje. I tak šlo o pořádný deathmetalový válec. Následně přišla na pódium metalová královna Doro Pesch, která si zde atmosféru pořádně užívala a oslavila tím své narozeniny, jež shodou náhod připadají právě na datum Metalfestu. Mimoto dala vzpomenout i na známé skladby z dob svého působení v kapele Warlock. Sobotní noc poté patřila powermetalovým pirátům Running Wild. Ti potvrdili svůj status jedné z předních powermetalových kapel. Vedle nezbytných nesmrtelných klasik zahráli Rolf Kasparek a spol. i novou tvorbu ze svého aktuálního alba Blood on Blood.

Poslední den Metalfestu zahájila veleúspěšná slovenská Symfobia. Kapela pokračuje v úspěšném festivalovém tažení z minulého roku. Dvojkoncert si střihnul kytarový virtuos Herman Frank (ex-Accept) s kapelou Victory a následně se svým vlastním projektem. Při koncertu Night Flight Orchestra se i kapela samotná bavila „vláčkem“, který vytvořili fanoušci po obvodu velké části sezení. Další na řadě měli být folkmetaloví Ensiferum, kteří bohužel z důvodu nemoci jednoho z členů nemohli dorazit, naštěstí však byli zrovna tou dobou v pohotovosti jejich žánroví kolegové z Itálie Elvenking, kteří si chtěli festival užít jako fanoušci. Rychle tedy zmobilizovali síly a pobavili fanoušky řádně rychlým a energickým koncertem. Shodou náhod byli zrovna na turné s Gloryhammer, kteří hráli hned po nich, šlo rovněž o první český koncert s novým frontmanem Sozosem Michaelem. Gloryhammer vtáhli fanoušky do svého fiktivního světa a potěšili velkou část powermetalových příznivců. Stejně tak tomu bylo při setu finské stálice Sonata Arctica, kteří svůj koncert proložili i příjemnými pomalejšími skladbami jako Tallulah nebo I Have A Right.

Úplný závěr festivalu patřil nizozemských velikánům Within Temptation. Zadní část pódia odhalila obří LED stěnu, kde během koncertu probíhala velmi propracovaná a hezká projekce. Celá stage též dostala úplně nový háv, včetně mohutné světelné produkce a vyvýšených plošin. O slovo se však opět přihlásil vytrvalý déšť, který ovšem fanoušky neodradil, a ti si opět díky tomuto vysloužili od kapely řádné uznání. Sharon den Adel se sice potýkala s lehkým nachlazením, na jejím nádherném vokálu to ovšem téměř nebylo znát. Chybět nemohla veleúspěšná skladba Paradise (What About Us?), kdy se na projekci objevila Tarja Turunen, prostor dostaly i nesmrtelné skladby jako Faster, In the Middle of the Night nebo Our Solemn Hour, začínající legendárním projevem Winstona Churchilla. Zážitek na celý život si odnesly dvě dívky, které Sharon pozvala na pódium, aby zde setrvaly až do závěrečné skladby Mother Earth.