Metallica, Five Finger Death Punch a další zaplnili pražské Letňany

I přes úmorné vedro se již v jednu hodinu, hned po otevření vchodů, začal areál mohutně zaplňovat fanoušky, z nichž naprostá většina vyhlížela především velké finále. Line-up odstartovala úderem druhé hodiny odpolední ukrajinská formace The Hardkiss, kombinující rock s elektronickou hudbou. Na pódiu je vystřídala mladá americká hardrocková kometa S8nt Elektric. Třetí v pořadí zahráli jejich stoner rockoví krajané Red Fang. To už bylo na letňanském letišti pořádně rušno, protože druhou polovinu festivalu Prague Rocks zahájili Steel Panther. Mnohým nápadně připomínají Mötley Crüe v jejich nejdivočejších letech. Jak jsme u těchto ztřeštěných rockerů zvyklí, nebyla nouze o zpěvné refrény na téma sexu, alkoholu a zábavy, a ani o vtipné, až odvážné průpovídky kytaristy Satchela.

Vedle těch, kteří se těšili především na Metalliku, jste mohli potkat i podstatnou část publika v tričkách Five Finger Death Punch – ti jsou u nás též velmi oblíbení. Frontman Ivan Moody se procházel po pódiu v okovaném červeném hávu a neustále hecoval své fanoušky, kterých zde byl opravdu slušný zástup. V setlistu nemohly chybět hitovky jako Wash It All Away, rychlejší věc Burn MF Burn nebo pomalejší Wrong Side of Heaven, kde refrén zůstal čistě v režii fanoušků. Samotné finále setu FFDP obstarala další známá skladba The Bleeding, jednu malou fanynku též Ivan obdaroval podepsanou baseballovou pálkou, což od něj bylo velice krásné gesto.

Velké finále Prague Rocks odstartovalo intro sestávající ze skladeb It’s a Long Way to the Top (If You Wanna Rock’n’Roll) od AC/DC a The Ecstasy of Gold z dílny Ennia Morriconeho. Metallica postavila svůj set především na prvních dvou deskách Kill ‚em All a Ride the Lightning, což mnozí přítomní jistě ocenili. Celá kapela měla k dispozici molo, na kterém byli všichni v těsném kontaktu s fanoušky v předních řadách. Po krátké projekci v zadní části pódia odstartovali James Hetfield a spol. svůj set vypalovačkou Whiplash z první jmenované desky, kterou hned nato následovala další, neméně řízná skladba Creeping Death. Mohutný aplaus nemusel ani utichat, protože třetí skladbou setlistu byla jedna z těch nejznámějších – Enter Sandman, kdy refrén zněl sborově po celém letňanském letišti a země se otřásala pod fanoušky, kteří skákali do rytmu. Podstatně novější desku Death Magnetic připomněla poněkud rychlejší věc Cyanide. Do setlistu byla přiřazena, k radosti mnohých přítomných, i čtveřice songů z veleúspěšné desky Ride the Lightning. Tou první byla Trapped Under Ice, následovala o něco novější píseň No Leaf Clover. Jak atmosféra gradovala, spustila se v zadní části pódia trojrozměrná projekce, která umocňovala zážitek z koncertu. James pak nechal vyniknout chorály fanoušků při pomalejší skladbě Sad But True, tempo výrazně zrychlilo při vypalovačce Dirty Window z kontroverzního alba St. Anger.

Následné krátké akustické sólo kytaristy Kirka Hammetta přešlo plynule v úvodní tóny notoricky známé skladby Nothing Else Matters, na kterou celé Letňany očekávaně odpověděly obrovským aplausem. Na konci pak James prohodil krátký epilog, kterým potvrdil filozofii tohoto songu – věřme si a na ničem jiném nezáleží. Ti pozornější poté mohli zaslechnout ozvěny zvonů, což signalizalo opět návrat k desce Ride the Lightning: tentokrát byla na řadě For Whom the Bell Tolls. Dosud poslední desku Hardwired připomněla další skladba z těch rychlejších, a sice Moth Into Flame inspirovaná osudem zpěvačky Amy Winehouse. Název byl poměrně tématický, jelikož mnozí fanoušci v předních řadách se (kdovíproč) ocitli pod nálety chroustů. Těžko říct, zda šlo o záměr kapely, či přírody. James následně mluvil o tom, že pokud zde kdokoliv přemýšlí o sebevraždě, ať na to rychle zapomene, protože Metallica za svými fanoušky stojí a všechny své příznivce následně označil za jednu velkou a šťastnou rodinu. Následovala pomalejší příjemná skladba Fade to Black. Před krátkou pauzou kapela rozezpívala celý stadion jednou z největších hitovek Seek & Destroy.

Závěrečný „trojboj“ odstartovala další rychlá věc Damage Inc., následovala jedna z nejdelších skladeb kapely One, při které projekce v zadní části pódia vyobrazovala vojáky a hrůzy druhé světové války. Díky tomu, že čas již pokročil, vynikla propracovaná světelná show. A jak jinak by Metallica mohla zakončit svůj koncert, než tím nejlepším ze své tvorby – tedy skladbou Master of Puppets. Při sborovém zvolání desítek tisíc fanoušků „Master! Master!“ až naskakovala husí kůže. James, Kirk, Robert i Lars poté jeden po druhém promluvili ke svým fanouškům a Lars také slíbil, že se Metallica do Čech velmi brzy vrátí, což samozřejmě značí, že se na tuto americkou metalovou legendu můžeme v horizontu jednoho až dvou roků, možná i pár měsíců opět těšit.

Text: Mates Šimek, foto: Honza Švanda