Izzi (Doga) v rozhovoru: Na Route 66 nejvíc záleží na tom, s kým jedeš

Jak vznikl nápad jet natáčet do USA?
Písnička Route 66 si o to sama říkala, protože jít natáčet klip k písni Route 66 na dé jedničku je blbost. (smích) Ale kvůli covidovém období se nám to protáhlo o rok a půl. Ale nevadí, mezitím jsme natočili klip na singl Dobrej chlap, a až pak, když padla většina těch restrikcí, jsme letěli natáčet do Ameriky.

Dostali jste se tam tedy v pohodě? Některá omezení přece jen stále ještě přetrvávají…
Museli jsme mít ta osvědčení, testy, tuším ne starší 24 hodin, a mělo nás letět devatenáct lidí, takže ano, byly to nervy – kdyby náhodou někdo z nás byl pozitivní, tak by to bylo celé v háji…

Devatenáct lidí? To už je slušná výprava. Kdo všechno se jí účastnil?
Původní plán byl, že by letěla jen kapela s kameramanem Davidem Havlenou a jeho ženou. Pak se k tomu postupně začali přidávat další, například někteří skalní fanoušci, kteří se dověděli, že letíme do Ameriky, a chtěli se připojit. No a samozřejmě naši partneři, kteří nám tuto cestu umožnili – splnit si tenhle sen.

Splnit si tenhle sen. Byli jste tedy v USA poprvé?
Já jsem byl v Americe už počtvrté. Ale kluci z kapely letěli do USA poprvé.

Jaká známá místa jste navštívili?
Nejdřív jsme přiletěli na západní pobřeží, do Los Angeles. Strávili jsme tam dva dny, byli jsme na těch klasických místech jako Hollywood Boulevard, molo v Santa Monice, kde končí Route 66… Navštívili jsme Universal Studios, kde mají spoustu skvělých atrakcí a věcí k vidění, co se týče filmového průmyslu. To bylo strašně zajímavé. Užili jsme si to tam jak malé děti. (smích)

Co jste si z Route 66 a vůbec z USA přivezli?
Tak třeba náš bubeník (Petr Vajda alias Mrňus – pozn. red.) si přivezl zpřetrhané vazy. V říjnu jde na operaci. Teď je festivalová sezóna, hrajeme spoustu koncertů, a naštěstí mu to při hraní nevadí. Ale té operaci se nevyhne.

Ajaj. A co ty?
Já jsem si z Ameriky přivezl dvě nové kytary.

Takže to jsi to vyhrál líp. (smích) Prozradíš jaké?
Dva Flyingy, já hraju na „véčka“. Jedno, to zlaté, je vidět v klipu.

Klip jste točili tedy přímo na Route 66. Ta je určitým symbolem, pro motorkáře asi splněným snem, po ní jezdit?
Já jsem už dřív jezdil na Route 66, a nejel jsem ji celou, spíš na tom západním pobřeží. Ale je to krásný. Ta část, co jsme sjeli, je super. A ta příroda, co vidíš kolem sebe – říkáš si, že pojedeš těma scenériema tak půl hoďky, hoďku, a ono je to půl dne, celý den. Je to fakt veliká země. (smích)

Co čeká toho, kdo chce jet na Route 66? Co s sebou, na co se připravit, co třeba nedělat…?
Tak to je individuální. Nejdůležitější ale je, s kým jedeš. Když jedeš s cizími lidmi, neznáš je, můžou vzniknout konflikty, a to je pak očistec. My jsme se samozřejmě dobře znali, bylo to fajn. A bylo super spojit příjemné s užitečným – pracovali jsme, natáčeli jsme, a při tom jsme jezdili na motorkách.

Takže v kapele jezdíte všichni na motorce?
Technicky vzato jezdíme v kapele na motorce tři. Kromě bubeníka. Ale v klipu jezdíme dva, já a basák (Jozef Inger alias Pepsi – pozn. red.)

Cítíš se být součástí té moto subkultury?
Prožívám to hodně, jsem v klubu H-DCM (Harley-Davidson Club Moravia). Když mi to čas dovolí, účastním se akcí, motosrazů – i tam, kde třeba nehrajem. Přijedu tam na motorce, účastním se jako člen klubu.

Kultovním filmem motorkářů se stal Easy Rider, u nás známý jako Bezstarostná jízda…
Jasně, já tohle miluju, tyhle starý věci. To byla vlastně asi první slavná filmová role Jacka Nicholsona? Ale i další, i třeba motorkářské seriály, Zákon gangu… jakmile se něco objeví, sleduju to.

Závěrem – co je na jízdě na motorce nejlepší, nejsilnější? Co ti to dává především?
To je těžký takhle říct. Když jedeš na motorce, cítíš ten vítr ve vlasech – v některých státech v Americe není povinnost nosit přilbu. Cítíš vůně krajiny… i smrad. (smích) Cítíš teplo i chlad. To je něco, co v autě nezažíváš. Je to strašně krásný.

Moc díky za rozhovor na zajímavé téma a uvidíme se zase někdy na koncertě!
Já taky děkuji za rozhovor.