Radvanická rocková rokle: Witch Hammer, Erin, GATE Crasher či Ingott na novém místě

Oproti prvním dvěma letům se letošní ročník konal ve zcela novém prostředí, které bylo velmi dobře zvoleno – v areálu Sokol u Slípka v Ostravě-Bartovicích. Praktická byla i možnost přijet na festival místní dopravou. Počasí bylo trochu strašidelné, první vystupující kapela Grog odehrála celý svůj set za vydatného deště. Na výkonu kapely to však nebylo vůbec znát, zahráli parádně. Jelikož jsem Grog už dlouho neslyšel, bylo pro mě překvapením obsazení bubenického postu – nebyl tam nikdo jiný než Didi Hajdučák, který se do toho pořádně opřel.

Jako druzí v pořadí nastoupili Solar System, které jsem kdysi dávno slyšel naživo, a tehdy měli v sestavě klávesy. Při letošním setu klávesy nebyly, ale ani mi tolik nechyběly. V průběhu jejich vystoupení se i počasí umoudřilo.

Následoval host ze Slovenska – kapela Mad Frequency. Hudební styl této kapely je oproti předchozím dvěma kapelám o dost jiný. Ale docela jsme si je užili a spousta přítomných je neslyšela poprvé.

Po Mad Frequency následoval Ahard. Svůj set kapela zakončila songy od Helloween: Future World a I Want Out.

Další v pořadí nastoupili brněnští GATE Crasher. Tito pánové hrají hodně často a je to na jejich produkci znát. Zvuk byl jako břitva a znělo to hodně dobře. Byli v pohodě a všichni přítomní se dobře bavili, prostě GATE Crasher.

Po GATE Crasher se na podiu objevil Vixlaivant. To není přímo můj šálek kávy, ale dle ohlasů, se to přítomným líbilo, tvorbu znali a zpívali s kapelou.

Čas pokročil a zbývaly poslední tři kapely. Na scénu přišli Witch Hammer. Přiznám se, že na ně jsem se hodně těšil a byl jsem hodně zvědavý. Vím, že už nějakou dobu hrají opět ve čtyřech, ale já jsem je v této sestavě ještě neslyšel. No, hned po prvních tónech jsem byl u vytržení, prostě paráda. Druhá kytara je v jejich soundu hodně slyšet. Kapela trochu omládla, ale Vojta Chobot působí, jako by byl s kapelou odjakživa. Witch Hammer zahráli průřez posledními dvěma deskami, ale nechyběly ani hity Rebel a Dirty rock and roll. Prostě jim to šlape jako stroj. Celý set strašně rychle utekl.

Jako další měl nastoupit Ingott, ale došlo k prohození a místo Ingott nastoupili Erin. Tato partička mě fascinuje už delší dobu, ale nějak jsme se dosud míjeli. Dříve se jmenovali – pro spoustu lidí komplikovaně – Reconquista, ale teď působí jako Erin. Jejich tvorba je velmi zajímavá, právě dokončují své první album. Co bylo zajímavé – jejich kytarista, který měl přiletět z USA, kvůli zrušenému letu nedorazil, zaskočil za něj tedy jejich kamarád, který vše nacvičil za pouhé tři dny. Klobouk dolů, na výkonu kapely to nebylo vůbec poznat. Kapela si navíc při jedné skladbě na pódium pozvala pět diváků v čele s pořadatelem Romanem Hyrdelem a dala jim do rukou odpalovací konfety, které v průběhu skladby vystřelili. Pro ty, kdo jejich tvorbu znají, zahráli Savage Game, Overture, Any Way Around, Drugs, Strider a další.

Jako poslední se představil Ingott. Ingott je u nás prostě klasika, která tady vždy má své fans. Je těžké vyjadřovat se o nich nějak šířeji a hlouběji, protože to do vás nasypou a je to. Co mě trochu překvapilo, byla scéna. Jejich tři velké kříže jsou sice impozantní, ale z pódia kluky za těmito kříži není tak dobře vidět. Ale hudebně se nedá nic vytknout. Prostě to jede a nic to nezastaví. Každý se vždy přijde na kluky rád podívat a poslechnout si je. Kéž by tady hráli častěji.