Téměř přesně po třech letech a na stejném místě jsme měli tu čest s dánskou heavymetalovou hvězdou Volbeat. V rolích předkapel nažhavili fanoušky Bad Wolves a Skindred.
Bad Wolves dali vedle nové tvorby vzpomenout na The Cranberries
První kapelou večera byli služebně velmi mladí Američané Bad Wolves. Před frontmanem Danielem Laskiewiczem stál nelehký úkol, a sice důstojně nahradit svého předchůdce Tommyho Vexta, kterého vystřídal minulý rok. Svůj set postavili Bad Wolves na svém nejnovějším albu Dear Monsters, valná většina fanoušků po většinu času spíše jen přihlížela. Výrazně oživení přinesla cover verze skladby Zombie od The Cranberries, při které mnozí rozsvítili svítilny na mobilních telefonech, což vytvořilo krásnou kulisu.
Frontman Skindred nešetřil humorem sobě vlastním
Výrazné žánrové odbočení přišlo s druhou předkapelou, velšskými rockery Skindred. Jejich pestrý hudební projev zahrnující rock, reggae, rap a řadu samplů byl podpořen častou komunikací frontmana Benjiho Webbe s fanoušky. Ten se procházel po pódiu v typickém lesklém kabátě a brýlích opatřených ostny. Často si s fanoušků dělal legraci a rozhodně nešetřil peprnými výrazy a humorem sobě vlastním, vše však mělo své hranice. I přes tyto legrácky se však kapele povedlo vyhecovat fanoušky pouze částečně. Skindred zařadili do svého krátkého setu to nejlepší ze své tvorby včetně songů jako Nobody, Kill the Power, Rat Race nebo That’s My Jam.
Aby mohl Michael Poulsen zpívat odkudkoliv
Volbeat k nám po třech letech opět přijeli v rámci turné k novému albu. Tím bylo tentokrát jejich řadové osmé Servant of the Mind. Po celém pódiu včetně mola byly rozmístěny čtyři stojany s mikrofony, mezi kterými se frontman a kytarista Michael Poulsen často přemisťoval.
Zadní část pódia skýtala krásné projekce
Úvod obstarala známá hitovka Devils‘ Bleeding Crown, následovaná svižnou skladbou Pelvis on Fire z předchozí desky. Poté přišel čas na první z šesti skladeb z nového alba, které Volbeat do setlistu zahrnuli, konkrétně Temple of Ekur. Naplněná hala O2 Universum pak výrazně ožila při hitovce Lola Montez, během které projekce v zadní části pódia a pod vyvýšenou plošinou s bubeníkem Jonem Larsenem zobrazovala nestydaté modelky s pavučinami. Během songu Fallen jsme zde zase mohli pozorovat krásná souhvězdí.
O2 Universum zasypaly konfety, Volbeat nejspíše věděli, o jaký významný den se jedná
Michael se mezi jednotlivými skladbami příliš nezdržoval se sáhodlouhými projevy, a tak Volbeat jeli celkem plynule od jedné skladby ke druhé. To, že má rád starou klasiku, dokázal krátkým úryvkem skladby I Only Want to Be With You (Dusty Springfield), a následně zahrál i kousek Ring of Fire od Johnnyho Cashe, kde využil akustickou kytaru. Kapelu doprovázela při nové skladbě Wait a Minute My Girl a o něco starší věci Die to Live i dvojice sestávající se z klavíristy a saxofonisty. Při té první zmíněné byla navíc mezi fanoušky vyslána salva černých nafukovacích balonků s logem kapely, takže bylo opravdu o zábavu postaráno. To nebylo všechno: při dvou skladbách zasypaly O2 Universum téměř nekonečné salvy konfet, které byly často společně se světly v barvách vlajky České Republiky. Tudíž kapela nejspíše tušila, v jaký náš významný den si u nás zahrála.
Dojemné rozloučení skladbou věnovanou rodině a největší hit na závěr
Předposlední skladbu For Evigt věnoval Michael své rodině, a i přesto, že refrén je zpívaný v dánštině, se davem nesly mohutné chorály. Tečkou za tímto krásným koncertem byla hitovka Still Counting, na jejímž konci Michael zvednul českou vlajku, a po dlouhém loučení se Volbeat odebrali z pódia. Krásným gestem na závěr byl vzkaz „Děkuji, Praha“ na projekci.
Text: Mates Šimek, foto: Petr Hanč
You must be logged in to post a comment.