Basinfirefest 2025, den čtvrtý: deathové legendy Carcass doplnilo hardrockové duo The Dead Daisies a D-A-D

Hned zkraje dne se o pořádně rázný úvod postarali němečtí metalcoristé Tenside. Prezentovali se údernou corovou tvorbou zejména ze své nové desky Come Alive Dying. Frontman Daniel Kuhlemann střídal growl s čistým vokálem, celá kapela na pódiu pořádně pařila. Hluboké breakdowny rozhýbávaly první příchozí u pódia, což kapele jistě dělalo radost. Daniel ke konci vyjádřil vděk všem, kteří přišli kapelu podpořit v takto časnou hodinu, a nejen svoji lásku k muzice kapela stvrdila závěrečným songem This Is What We Die For.

Hned nato přišli na řadu jejich krajané – thrashmetalová legenda Assassin. Byla to jedna velká jízda od začátku až do konce, sestava kolem dlouholetého kytaristy Jürgena Scholze valila jednu vypalovačku za druhou, především z debutového alba The Upcoming Terror. Rozjel se též první circle pit dne a zpěvák Stefano Smura při skladbě Assassin nechal jednoho fanouška místo sebe zpívat refrén. Assassin se nakonec rozloučili svým nejnovějším singlem Skullblast.

Na poledním slunci nebylo na škodu trochu zvolnit, o změnu tempa se postarala třetí německá kapela – symphonic metalová Xandria. Hned na úvod sáhla formace v čele s pohlednou Ambre Vourvahis do své poslední desky The Wonders Still Awaiting pro skladby You Will Never Be Our God a Reborn. Příjemný symfonický metal lahodil i mnoha fanouškům, kteří odpočívali po obědě. Na řadu přišel i song 200 Years z nového EP Universal Tales. Ambre vyjádřila prosbu, abychom všichni bojovali za dobro, a protože kapela neměla tolik času, v jednom sledu následovala trojice hitovek Ravenheart, Nightfall a Valentine.

Poté přišla na řadu chvilka nostalgie… Další na programu byl totiž tříčlenný projekt Master Boot Record, jenž ve své tvorbě do metalové podoby přetavuje soundtracky devadesátkových 8bitových videoher. Trio v čele s frontmanem, který si říká Victor Love, tak přehrálo kupříkladu znělky z her Doom nebo Castlevania a několik dalších instrumentálních skladeb inspirovaných počítačovou tematikou. Tento „kybernetický útok“ byl dalším zpestřením festivalového programu.

Návrat na vlnu ostřejšího metalu obstarala nizozemská thrashdeathová pětice Legion of the Damned. Kapela to odstartovala peckou pojmenovanou po sobě samé, potom už následovala dvojice vypalovaček Beheading the Godhead a Progressive Destructor z poslední desky The Poison Chalice. Tahle „prokletá legie“ jela celý koncert v rychlém tempu a již řádně rozehřáté fanoušky před pódiem téměř nenechala vydechnout. A to se frontman Maurice Swinkels ještě provokativně ptal, zda mají ještě zrychlit. Legion of the Damned svůj set ukončili starší peckou Sons of the Jackal a přenechali pódium deathmetalové veličině Benediction z Velké Británie.

Tito veteráni letos vydali své další album Ravage of Empires a právě to dominovalo jejich setu. K novinkám jako A Carrion Harvest nebo Crawling over Corpses však Benedicton přidali třeba i Violation Domain z kultovní desky Transcend the Rubicon. Tento oldschoolový death metal byl tím pravým, za čím sem mnozí fanoušci přijeli, a i po více, než pětatřiceti letech kapela stále šlape jako dobře namazaný stroj. Úsměvným momentem bylo, když zpěvák Dave Ingram poprosil fanoušky v kiltech, ať nesurfují po davu, s tím, že nemusí vidět všechno.

O něco pohodovější a méně divokou atmosféru po této jízdě nastolili australsko-američtí The Dead Daisies, kteří zde zakončovali své evropské turné. Do sestavy kapely se navrátil kytarista Doug Aldrich, který vynechal loňský pražský koncert z důvodu nemoci. V začátcích skladeb nechával často zpěvák John Corabi vyniknout chorály fanoušků, kupříkladu v chytlavé Make Some Noise. Hitovku I´m Gonna Ride pak věnoval všem motorkářům a připomněl též nedávno vydané album Lookin´ For Trouble. Pohodový hard rock s hodně kytarovými sóly v podání této zkušené pětice zněl krásně areálem a kapela též přidala coververze skladeb Fortunate Son (Creedence Clearwater Revival) nebo závěrečnou Helter Skelter od Beatles. John pak ještě představil celou kapelu, na bubenické stoličce za domácího Tommyho Clufetose zaskakoval sympatický Brent Fitz (SMKC).

Na řadě nyní byli američtí thrashoví veteráni Sacred Reich. Po intru v podobě Boys Are Back In Town (Thin Lizzy) přišel na pódium jen tak v triku a kraťasech frontman Phil Rind a trojice jeho kolegů, a uvedli se skladbou The American Way. Z debutové desky Ignorance kapela vytáhla pecku Death Squad. Koncert měl přes tento řízný thrash celkem pohodový náboj, dobrá nálada vládla na pódiu i v publiku. Phil si vyžádal aplaus pro své kamarády Carcass, kteří byli na programu později, a s kapelou zahrál coververzi hitovky War Pigs od Black Sabbath. Sacred Reich svůj koncert zakončili songem Self Nikaragua.

Kdo si užil set The Dead Daisies, musel být nadšený i z dánské hardrockové formace D-A-D. Další pohodovou hodinu melodického hardrocku odstartovala kapela starší peckou Jihad. Mnohé zaujal baskytarista Stig Pedersen a jeho extravagantní nástroj s průhledným tělem a jen dvěma strunami. Poté se dostalo i na titulní skladbu loňské desky Speed of Darkness. Kytarista Jacob Binzer se často prezentoval dlouhými táhlými sóly, což však na rockový drajv kapely nemělo žádný zpomalující vliv, spíše naopak. V druhé polovině koncertu se D-A-D zaměřili zejména na starší tvorbu, nejvíce skladeb vybrali ze šestatřicet let staré desky No Fuel Left for Pilgrims. A to včetně závěrečného songu Sleeping My Day Away.

S nastupující nocí se nyní připravovali britští mistři „patologického death metalu“ Carcass. Frontman Jeff Walker nedávno shodil své dlouhé vlasy a hned zkraje tahle legenda vypálila svoji největší hitovku Unfit For Human Consumption. Světla na pódiu též odhalila v zadní části plachtu s motivem lidských žeber a chirurgických nástrojů. Jeff se nezdržoval žádnými dlouhými projevy a Carcass tak plynule přecházel z jedné skladby do druhé, především ze své patrně nejlepší desky Heartwork z roku 1993. Ještě dále do historie kapela sáhla pro song Corporal Jigsore Quantary. Koncert byl po instrumentální i zvukové stránce vyšperkovaný, kytarista a původní člen Bill Stee nešetřil svými parádními sóly. Tahle smršť death metalu s příměsí goregrindu, nasáklá patologickými výjevy, zkrátka pořád táhne. Skladbou 316L Grade Surgical Steel Carcass svůj set muzikanti završili.

Festival rychle spěl do svého finále. Na poříčskou louku se snesla tma a přesně na to čekali portugalští gothic metaloví velikáni Moonspell. Na oslavu třiceti let od vydání kultovní desky Wolfheart ji kapela fanouškům přehrála celou, setlist kopíroval pořadí skladeb na albu. Na tento milník odkazovala i plachta s úplňkem za pódiem a intro v podobě vytí vlků. Charismatický zpěvák Fernando Ribeiro často hecoval fanoušky a tahal z nich poslední síly. Na skladbu …of Dream and Drama (Midnight Ride) si kapela též pozvala operní zpěvačku. Tajemné a táhlé riffy těchto portugalských mágů se plíživě nesly areálem, zatímco se blížil konec akce. Fernando též v jedné mezipauze vyjádřil respekt legendám českého metalu jako Master´s Hammer, Debustrol nebo Root. Při skladbě Ataegina si mnozí fanoušci zaskákali, po ní následovala hitovka Vampiria. Na samý závěr svého koncertu si Moonspell nechali hitovku Alma Mater, při které vynikly chorály masy fanoušků u pódia, k čemuž je Fernando nasměroval.

Závěr festivalu patřil finským folkmetalovým bojovníkům Ensiferum. Ti se uvedli skladbou Fatherland z loňské desky Winter Storm a hned od začátku nenechali své fanoušky téměř ani vydechnout. Rychlé, svižné a chytlavé hymny se zpěvnými refrény vybudily řadu fanoušků ke crowd surfingu, který se rozjel už při druhé skladbě Rum, Women, Victory. Frontmana Petriho Lindroose též často ve zpěvu doplňoval klávesista Pekka Montin. Petri označil dav fanoušků před sebou za svoji pohanskou hordu, což předznamenávalo song Heathen Horde. Při chytlavé skladbě Andromeda si i mnozí zaskákali, jejich chorály vynikly během zpěvné Way of the Warrior. Ensiferum se se všemi rozloučili hitovkou In My Sword I Trust, a to byla tečka za dalším vydařeným ročníkem Basinfirefestu.