Rock for People 2025, den první: zahájení v režii Shinedown a Avenged Sevenfold

Jubilejní třicátý ročník prestižního festivalu Rock for People přinesl letos svým návštěvníkům spoustu kvalitní muziky a spolu s ní i úžasné zážitky. Na padesát tisíc lidí se sjelo do areálu Parku 360 v Hradci Králové, aby uprchlo z reality každodenního života a užilo si celkem pět dní plných vystoupení svých oblíbených interpretů. Vystoupily světové hvězdy i méně známí muzikanti a každý návštěvník si zde našel to své. Festival přilákal nejen Čechy, ale i fanoušky ze Slovenska, Polska, Německa, Maďarska či z Velké Británie, což jen potvrzuje jeho vysokou úroveň a skutečně mezinárodní charakter.

Na návštěvníky čekal rozsáhlý areál s desítkami stánků se skvělým jídlem, pitím a dalšími službami, ale také mnoho míst k relaxaci, odpočinku a zábavě. Nespornou výhodou Parku 360 je jeho rozlehlost (jedná se o část bývalého vojenského letiště), takže se člověk v areálu necítí stísněně a může volně dýchat. Rock for People bývá každoročně čtyřdenní, ale letos pořadatelé přidali ještě pátý, narozeninový den jako oslavu svého výročí. Hudebníků během těchto pěti festivalových dnů vystoupilo nesčetné množství a často se kryla vystoupení více zajímavých interpretů, takže se člověk musel chtě nechtě rozhodnout, co si vybere. Níže následuje výběr kapel, které autora každý den zaujaly.

Po deštivé noci se všichni probudili do sychravého středečního rána. První festivalový den nejprve vypadal docela pochmurně – bylo zataženo, chladno a opět hrozil déšť. I tak se již před jedenáctou hodinou u vstupu do areálu srocovaly zástupy lidí netrpělivě čekajících na otevření bran festivalu. A brzy se dočkali, neboť dokonce sám Michal Thomes, jeden ze zakladatelů Rock for People, všechny přivítal s megafonem v ruce a všem popřál, ať si festival užijí. Společně s fanoušky poté slavnostně odpočítal poslední vteřiny a brány jubilejního ročníku Rock for People se otevřely. A snad jako zázrakem se během pár chvil rozsvítilo slunce – a tak to zůstalo po celý festival.

Kroky řady návštěvníků vedly k jedné z menších stagí, kde se předvedl Poly Noir, dark country projekt frontmana známé tuzemské kapely Insania Petra Polyho Pálenského. Kapela nastoupila s povedenou skladbou Padá hvězda a ihned vytvořila pochmurnou, melancholickou a tajemnou atmosféru, která je pro dark country tak typická. A povedlo se to na jedničku. Polyho ikonický hlas a občasné mluvené pasáže v některých písních pak tuto skvělou atmosféru podtrhovaly. Fanoušci se dočkali i písně Hvízdání, která je původně od Insanie, ale kapela ji živě nehraje. Skvěle zněla i český zpíváná cover verze skladby God’s Gonna Cut You Down od legendárního Johnnyho Cashe.

V pravé poledne se na řadu dostali WETHEGODS, nadějná metalcore sestava z Uherského Hradiště. A přitáhla velký počet lidí – až by člověk řekl, že v jenom z šapitó stanů umístěná Conference stage, na které kapela vystoupila, pro ni byla malá. Kombinace čistých, melodických vokálů s typickým metalcorovým screamem zněla výborně a po instrumentální stránce také nebylo co vytknout. Již při druhém songu se utvořil moshpit, který vydržel divočet až do samého závěru koncertu. Byla to opravdu solidní metalcorová jízda. Je potřeba zmínit song Alone I Stand s úžasným, chytlavým refrénem.

První kapela, která se návštěvníkům představila na velké stagi, byla Normandie, altrocková sestava ze Švédska, kterou si přišlo poslechnout velké množství fanoušků. Tato parta zaujala mnohé svými chytlavými a emotivními melodiemi, solidními refrény a procítěnými vokály.

Trophy Eyes, punkrocková skupina z Austrálie, začala svůj set písní Blue Eyed Boy a řadě lidí jistě ihned připomněla některé z legendárních punkrockových kapel z počátku tisíciletí, jejichž odkaz okořenila trochou moderního rocku. Dynamické, syrové a rychlé songy střídaly pomalejší, melancholičtější a temnější písně.

Další kapelou z daleké Austrálie, která na letošním RfP vystoupila, byli Polaris, hrající velmi precizní metalcore doplněný o elektronické prvky. Videoprojekce s texty písní skvěle doplňovala vystoupení. Bylo pořádné horko, ale kapela jela naplno, frontman neustále hecoval publikum a celkově vkládal – stejně jako celá kapela – do svého výkonu úplně všechnu energii, především ohlušující refrén písně The Remedy se musela všem v publiku vrýt do paměti.

Středeční odpoledne patřilo Austrálii, tedy alespoň pro autora tohoto článku. Na programu totiž dále byla relativně mladá kapela The Southern River Band, která předvedla poctivý, nespoutaný rock’n’roll jako ze staré školy s občasnými záchvěvy blues rocku. Pochválit je třeba úžasný kytarový zvuk a výtečná sóla, celkově to byla neuvěřitelně chytlavá a energická rocková smršť. Silný australský přízvuk frontmana a jeho časté (většinou přisprostlé) průpovídky dodávaly vystoupení na šarmu.

V podvečer přišla na řadu sestava Shinedown, na kterou již v příjemném chladu čekalo velké množství lidí – už podle jejich počtu bylo jasné, jak moc je kapela žádaná. Shinedown předvedli, že dokážou perfektně skloubit svižnější, drsnější skladby, jako například úvodní Cut the Cord, s hluboce emotivními, klidnými písněmi, jako třeba úžasnou Monster, do jednoho perfektně uceleného setu. Nechyběl ani cover písně Simple Man od nesmrtelných Lynyrd Skynyrd, který v podání Shinedown zněl samozřejmě skvěle. Dojemný proslovy frontmana Brenta Smithe, excelentní světelné a ohňové efekty, videoprojekce, to všechno dotvořilo skvělý dojem z tohoto koncertu.

Vrcholem večera byla pro mnohé dobře známá kalifornská kapela Avenged Sevenfold. Už samotný začátek vystoupení naznačil, že se bude na co těšit. Pódium se halilo v husté mlze, světla reflektorů se míhala po pódiu a fanoušci netrpělivě očekávali, co bude dále. Poté se spustila klidná, akustická skladba, která ale po pár chvílích skončila, na stage se za jásotu publika přiřítila celá kapela a hned na začátek naservírovala dvě písně z nejnovějšího alba – Game Over a Mattel. Součástí videoprojekce byly, především na začátku, opravdu neortodoxní filtry, které v reálném čase kompletně měnily vzezření členů kapely. Frontman M. Shadows odlehčeně přiznal, že měl obavy, jak jejich hudbu publikum přijme, protože v tomto koutě světa často nevystupují. Nadšené reakce publika však jeho obavy rozptýlily, takže se nejen on, ale i celá kapela budou do Čech určitě rádi vracet. Fanoušci se dočkali známých písní jako Afterlife, Buried Alive, monumentální osmiminutové The Stage, ale také hluboce emotivní So Far Away, napsané na památku zesnulého člena kapely. Frontman také připomněl, že jejich album City of Evil nedávno oslavilo 20 let, zahráli z něj ikonickou Bat Country. Song Unholy Confessions si pak s kapelou střihl Sullivan King, což bylo příjemné překvapení. Avenged Sevenfold předvedli svůj progresivní metal v plné parádě a naplno využili i úchvatné efekty mlhy, světel a pokročilé videoprojekce.