Rock for People 2025, den třetí: programu vévodili oblíbení Skillet a znovuzrození Sex Pistols v čele s Frankem Carterem

V pátek v jednu hodinu odpoledne přišla řada na další deathcore mlátičku, představili se totiž Fit for an Autopsy z amerického New Jersey. Publiku předvedli precizní kytarový zvuk, drtivé riffy a úžasné breakdowny. Zpěvák Joe Badolato perfektně střídal growl a scream a k tomu ještě přidával výborné melodické, atmosférické pasáže. Fit for an Autopsy předvedli špičkový deathcore a sklidili úspěch. A fanoušci byli taktéž nadšení – nechyběl moshpit a oblíbený crowdsurfing.

Chvíli před druhou hodinou odpolední spustili svůj set Horkýže Slíže, známá rocková sestava ze slovenské Nitry. Stejně jako v případě Vypsané FiXy, i tato kapela přitáhla během horkého odpoledne opravdu hodně fanoušků a taktéž patří na festivalu mezi stálice. Horkýže zahráli akční, energický rock, s vtipnými texty a chytlavými refrény. Mezi songy zase publikum bavily vtipné komentáře frontmana – jeden příklad za všechny: „Pesničkou Horí ti maštaľ si pripomíname zajtrajšie výročie 66 miliónov rokov od vyhynutia dinosaurov.“

V podvečer vystoupil Jerry Cantrell, známý svým působením v kapele Alice in Chains. Se svým sólovým projektem přinesl atmosférický a stylový grunge/rock s perfektně vyladěným kytarovým zvukem a elegantními sóly. Jerryho podmanivý hlas skvěle doplňoval příjemný zážitek z tohoto vystoupení. Jerry se příliš nezdržoval mluvením a hrál jeden song za druhým. Nešlo v žádném případě o rychlou a drsnou hudbu, jakou předvedla řada předchozích kapel, naopak šlo o pohodovou záležitost, kdy člověk mohl zavřít oči a nechat se unášet.

Krátce před sedmou hodinou večer se návštěvníkům festivalu naskytl nečekaný a jedinečný zážitek – nad areálem se objevila formace čtyř letadel, která za sebou zanechávala stopy bílého kouře. Letecká show Flying Bulls se okamžitě stala středem pozornosti a pohled na ladné manévry strojů proti večerní obloze byl doslova dechberoucí.

Mnozí fanoušci netrpělivě vyhlíželi vystoupení švédské metalové legendy In Flames, která nastoupila po krátkém intru a okamžitě rozpoutala vlnu energického melodic death metalu. Chytlavé riffy se skvěle doplňovaly s dynamickými vokály frontmana Anderse Fridéna, což dohromady tvořilo excelentní melodeath kombinaci. Po půl hodině Anders poznamenal, že někdo musí zavolat jeho matce, ať vidí, co dokázal. Běžně prý mluví na koncertech docela dost, ale tenhle večer téměř není schopen slova – dával tím najevo své nadšení z publika, které bylo velmi živé a opravdu početné. V záři zapadajícího slunce zahráli In Flames spoustu skvělých písní, jako Only for the Weak nebo I am Above. Fanoušci si show očividně užívali – v publiku vlály švédské vlajky, nechyběl solidní moshpit ani tradiční crowdsurfing. V polovině setu ožil i vizuál – na pódiu se zjevil ikonický Jesterhead, maskot kapely, který po nějaké době opět zmizel. Celý koncert pak uzavřel menší ohňostroj, který stylově podtrhl závěr jednoho z nejsilnějších setů večera.

Se západem slunce přišel i příjemný večerní chlad – a s ním se začalo houfovat publikum očekávající vystoupení americké skupiny Skillet. Po krátkém, ale dramatickém intru kapela nastoupila a okamžitě rozjela svůj charakteristický, epický a dynamický rockový nářez. Jedním z největších taháků Skillet je souhra hlasů frontmana Johna Coopera a jeho manželky, bubenice Korey Cooper, jejichž kombinace mužského a ženského vokálu dává kapele skvělý zvuk. Nechyběl crowdsurfing na nafukovacím jednorožci, circle pit, stroje připevněné k rukám zpěváka, ze kterých vypouštěl mlhu anebo třeba plošiny, které na chvíli vyvezly některé členy kapely několik metrů nad pódium, což byla skvělá podívaná. Nezapomněli zahrát pecky jako Hero nebo Monster, jako přídavek se pak fanoušci dočkali songu Resistance.

Páteční večer patřil znovuzrozeným Sex Pistols, kteří se na pódium vrátili ve spolupráci s britským zpěvákem Frankem Carterem. Ten se své role zhostil s respektem i energií – jeho výkon byl sebevědomý, autentický a zároveň dokázal výborně pracovat s publikem. Ostatní členové kapely už tolik aktivní nebyli, přece jen se zde ukazoval jejich vyšší věk. Ona příznačná agresivita a nespoutanost punku v jejich podání už jaksi nezněla tak přesvědčivě, mnozí dokonce považovali comeback Sex Pistols za poněkud zbytečnou záležitost. I tak ale kapela zahrála své největší hity jako God Save the Queen nebo Anarchy in the U.K, publikum si poslechlo i dva covery – My Way původně od Claude Françoise a No Fun od The Stooges, které nebyly nejhorší. Na videoprojekci zase fanoušci mohli mimo jiné vidět fotky ze starších koncertů kapely. Ve výsledku šlo především o příležitost slyšet živě punkovou legendu – a právě to byl pro mnohé důvod, proč k pódiu dorazili.