Olympic a Argema v Hluku: koncert valil tempem rozjetého vlaku

Kombinace Olympiku a Argemy přitáhla velké množství diváků, a tak se ještě ve třičtvrtě na sedm táhla z hlucké Sportovní haly ven stopadesátimetrová fronta čekajících fanoušků. Dostat je dovnitř se však podařilo v rekordním čase a koncert mohl začít takřka bez zpoždění. Hodinu a půl dlouhý set naplnila Argema svými největšími peckami… těch mají totiž tolik, že budou mít úspěch, ať už do setlistu vyberou cokoli. Kytarista Ivo Ledabyl byl na pódiu nepřehlédnutelný díky svému řádění, fanoušci se dobře bavili, výběr předskokana byl tentokrát skutečně šťastný. Velkou chválu si zaslouží zvukař, protože tohle se i po technické stránce opravdu skvěle poslouchalo (to platí i pro následující koncert Olympiku). Jediný mírný zádrhel – ve vyprodané hale bylo nedýchatelno, pořadatelé museli otevřít všechny možné i nemožné cesty ven.

Turné Olympiku se nese v duchu hesla Vlak, co nikde nestaví, a i jevištní stránka koncertu tomu odpovídala. Průvodčí odmávl začátek a rozjela se stejnojmenná píseň, skladby byly výborně zkoordinované s projekcemi. Frontman a kytarista Petr Janda zraje jako víno. Odehrát a odzpívat po osmdesátce hodinu a půl s takovým nasazením a v takové kvalitě – klobouk dolů. Moc toho nenapovídal, o to víc písniček jsme slyšeli – koncert valil kupředu skutečně tempem rozjetého vlaku. Olympic zahrál výběr skladeb od starých pecek jako Dynamit a Želva až po Pálím tvář z nejnovějšího alba Kaťata, potěšil například vzácně hranou orchestrálkou Stýskání, vyzvednout je třeba též sólo Milana Brouma. Po krátké pauze zahráli ještě tři vály. Přítomní fanoušci byli nadšení, při produkci žádné z kapel se nenudili, dle rozhovorů s nimi nenašli žádné hluché místo večera a doporučují navštívit další termíny turné. Neprohloupíte.