Po více než roce jsme se opět sešli s kapelou Ferat, tentokrát s baskytaristou Romanem Velinovem, abychom si popovídali o aktuálním dění v kapele. Na konci rozhovoru jsme konstatovali, že povídání, které zabrousilo taktéž do historie, by se vlastně dalo souhrnně nazvat Vzpomínky na budoucnost.
Ahoj Romane, mám spoustu otázek, tak se do toho rovnou pustíme… Po oslavě v Šeříkovce (r. 2017) a vystoupení na loňském Basinu jste nám v rámci rozhovoru prozradili, že Ferat něco chystá, ale nechtěli jste specifikovat blíže… Dneska mi už prozradíš, o co se jednalo?
No, chystali jsme se zužitkovat tu energii a čas, které jsme dali přípravě na vystoupení. Ty staré písničky, které se ve své době nikdy pořádně nenahrály a máme je jen na záznamech z kazeťáků ze zábav, jsme se rozhodli nahrát ne ponovu, ale se současným soundem, jako vzpomínku na staré časy, prostě příběh skupiny Ferat. Připomenutí pro nás, kteří jsme už skoro zapomněli a pro fanoušky, kteří nezapomněli i pro fanoušky, kteří zapomněli, ale třeba si rádi vzpomenou, jako jsme si vzpomněli my.
Byla deska výsledkem nadšení z opětovného koncertování? Co bylo impulzem k jejímu vzniku?
Impulzem ke tvorbě desky bylo to, že jsme po dlouhé době opět hráli spolu, že nás to strašně bavilo, že jsme se na sebe těšili… Že jsme zjistili, tedy já jsem zjistil, budu mluvit za sebe, že ty písničky nejsou tak morálně staré, jak jsem si myslel, a že by se dneska vlastně ještě většina z nich dala zahrát, protože jejich témata jsou aktuální stále.
V jaké sestavě jste album nahrávali?
Ta sestava Feratu se na svém začátku hodně měnila, ale dá se říct, že jsme nahrávali v té sestavě, ve které kapela strávila nejvíce času za ty první tři roky své existence, tzn. Marcel Šaman Persy – zpěv, Daniel Krob a Radek Kroc – kytary, Alan Reisich – bubny a já basa.
Jak se deska jmenuje a proč?
Deska se bude jmenovat První příběh a vymýšlel jsem ho poměrně dlouho… Je tak trošku o tom, že ta titulní písnička se jmenuje Noční příběh a také proto, že jsem velký fanda ságy Star Wars… (smích) První příběh kapely Ferat se vlastně nahrával až po šestatřiceti letech od vzniku těch písniček, a to mi přijde strašně legrační…
Máš na mysli fakt, že se Star Wars točily zpětně?
Ano, že Star Wars nezačaly první ságou, ale dějově první trilogie se vlastně točila až jako prequel, 20 let po uvedení prvního filmu, že ty trilogie vlastně vznikaly na přeskáčku a s tím Feratem je to také tak…
Kde jste album nahrávali, kdo produkoval?
Nahrávali jsme ve studiu GallerySound ve Vejprnicích, u Jardy Brouzdy a dá se říct, že jsme si to produkovali sami.
Jaký byl průběh nahrávání, jak to klapalo, když jednotliví členové mají své domovské projekty?
Kdyby mi někdo dopředu řekl, že tu desku budeme nahrávat rok, tak bych si zaklepal na čelo, řekl si, že je úplný blázen, a že do toho nikdy nepůjdu, a že je to úplný nesmysl… Ale opak byl pravdou… Začali jsme v září 2022, dokonce myslím 1. září 2022, kdy se nahrávaly bubny a basa, a někdy na konci září 2023 se nahrával za docela stresových podmínek poslední zpěv, protože zpěváka Marcela čekal chirurgický zákrok, který vypadal docela problematicky nebo že nemusí dopadnout úplně dobře, a skoro to vypadlo, že pokud to nenazpívá ten poslední možný den, už to nemusí nazpívat nikdy… Vše dopadlo naštěstí dobře, takže teď už o tom můžu takhle silácky a v nadsázce mluvit, ale přiznám se, že jsme měli všichni stažený nejen hrdla z toho… bylo to dost dramatické, a i když dneska už to tak nevypadá, báli jsme se všichni, aby to třeba neskončilo o písničku míň…
Kolik a jaké písně na CD nalezneme?
CD obsahuje písničky, které vznikly mezi lety 1987 a 1990, a dokonce jsme si vypůjčili i písničku z Faty Morgany, kde jsme ale, ve své podstatě, téměř všichni hráli, a to Televizní zpracování války se satanem. Ona je trošku vlastně i vzpomínkou na bývalého zpěváka Karla Knilla Ďábla, který ji s námi ve Fatě a potom tedy chviličku i ve Feratu zpíval, a dával tomu neuvěřitelné kouzlo a feeeling a něco navíc, co nemůžu ani říct, že je zpěv anebo řev, ale prostě něco z něj v té písničce je, a proto jsme si ji půjčili sem do Feratu.
Písničky na albu pokrývají cca roky 1986 až 1989, tedy to první, „předthrashové“ období Feratu, proto se to vlastně i jmenuje První příběh, ještě, než začal zpívat kytarista Ota Husák, takže s původním zpěvákem Marcelem Šamanem, dneska Persym. První bubeník, Michal Pošvář, tedy bohužel s námi nenahrával bubny, ale nahrál alespoň vokál refrénu v pomalé písničce Na nádraží stojím, takže tedy bude na desce alespoň slyšet… To nahrávání zase bylo trošku divočejší, ale prostě já jsem chtěl, aby tam Michal byl, aby tam jeho hlas byl. Jim ty hlasy s Marcelem vždycky šly dobře dohromady, a bez Michala by tam té písničky kus chyběl, alespoň v mých uších a mém srdci.
Na jakých nosičích album vyjde a kde bude možné je zakoupit?
Bude CD v každém případě, jinak samozřejmě album najdete na streamovacích platformách jako je např. Spotify. Fanoušci nás tlačí, abychom vydali vinylové LP… Byla by to krásná věc, všem by se nám to líbilo, ale tak bohatá kapela zase bohužel nejsme. My vlastně nejsme ani kapela… (smích) Album by mělo vyjít už za pár dní, 17. listopadu a informaci o jeho prodeji najdete na facebookovém profilu kapely.
Dočkáme se opět živých koncertů Feratu?
No, nikdy neříkej nikdy… (smích) Budeme doufat a pevně věřit, že to není úplně vyloučené, ale zatím je to velmi nepravděpodobné…
V devadesátých letech byl Ferat thrashovou hvězdou…
Řeknu ti to tak, jak to vidím nebo spíš cítím já… V osmdesátých letech byl Ferat plzeňskou nebo západočeskou hvězdou, ale takovou spíš metalovou… Tou thrashovou hvězdou se stal až v devadesátých letech, ale skoro více hvězdou českou obecně než plzeňskou, je to takové zvláštní… Ten thrashový Ferat byl známější celorepublikově než ten první Ferat plzeňský s Marcelem, ale ten plzeňský byl tady u nás zase známější a profláklejší, měl větší fanouškovskou základnu atd.
Před samotným rozhovorem jsme se spolu zapovídali, a z tebe padaly úžasné historky ze začátků Feratu. Minimálně o tu s erťákem (autobus Škoda 706 RTO MTZ vyráběný mezi lety 1958–1972, pozn. redakce) nemůžeme čtenáře ochudit.
S tím erťákem to bylo tak… Člověku vlastně z té staré doby, z těch osmdesátek, vytanou na mysli věci spojené s tou kapelou třeba i jinak než muzikou, třeba když jsme si sami černou barvou přemalovávali bílo-modrého erťáka na černého, kdy se při zápisu změny barvy v techničáku, tehdy ještě na policajtech v Luně v Plzni, přišlo celé oddělení podívat na parkoviště, protože černé byly tehdy jen Volhy a Tatry, takováhle papalášská auta… A potom tedy ještě dvanáctsettrojky, na ty jsem vlastně zapomněl… Největší zdravení na silnicích bylo s dvanáctsettrojkami od pohřební služby, protože prostě jako… (smích) Takže celé oddělení policajtů z plzeňské Luny se šlo na parkoviště podívat na černého erťáka, protože takový blázen se tu přece nemůže najít, který přemaluje erťáka na černo… no on se našel… (smích) Tímto zpětně děkuji Milanovi Novotnému, majiteli erťáka, že měl v sobě tolik odvahy, že nás to nechal přemalovat a nechal namalovat veliký nápis Ferat z boku atd. Možná i tím byla ta kapela jedinečná a jiná… a ty pozdravy od těch funebráků byly taky úplně super… (smích) Tehdy nám to přišlo jako strašná legrace, dneska mi to už přijde trošku morbidní, ale dneska je jiná doba…
Název Ferat byl odvozen z „Nosferatu“ nebo to bylo podle filmu Upír z Feratu?
Bylo to podle filmu Upír z Feratu… a tak trošku v tom byla i symbolika, protože Ferat vznikl vlastně po tom, co byla celá Fata Morgana vyhozená ze zkušebny Danielovým tátou, takže i to, že tam zůstalo to „F“ na začátku, bylo trošku symbolické… a pamatuji si na tehdejší heslo Dáni Švarce, který vždycky říkal: „Ferat, poslouchám nerad!“ I to logo, efko s těmi netopýřími křídly, je ještě tak trochu pozůstalost z Faty Morgany, dalo by se říct takový odkaz na Fatu.
Aha, tak tohle jsem nevěděla… vy jste hráli ve zkušebně Faty?
Ne, my jsme byli Fata Morgana. My jsme Fata Morgana římská jedna. Po roce a něco zkoušení a hraní v domě pana Švarce s malým Dáňou Švarcem na kytaru, jsme jednoho krásného dne na jaře roku 1987 přišli před zkušebnu a tam stály naše aparáty venku na chodníku… (smích) …a takhle jsme vlastně byli odejiti, takže malý Dáňa zůstal doma u táty, zpěvák Luboš Hubinger šel do Média, nevím, jestli my už jsme zkoušeli s Marcelem Šamanem, ale každopádně jsme už spolu nějak fungovali, no a na základě tohohle jsme v podstatě celá kapela, krom jednoho kytaristy, byli na chodníku a říkali jsme si, co vlastně budeme dál dělat… Tak prostě uděláme kapelu jinou. A takhle vlastně vznikl Ferat…
Hmm, takže to eFko vám tam zůstalo z Faty Morgany…
Ano, Ota Husák hrál na kytaru, ale záhy odešel na vojnu, za Otu pak přišel Dan Krob, pak Radek (Kroc) pak bubeník Michal Pošvář odešel za něčím lepším… ale je to právě tak dávno, že si pamatuji, jak jsme malovali eRťák, jak jsme vařili prakťák, jak jsme s osvětlovačem Láďou Hrubým vyráběli světla z relátek z telefonní ústředny a z halogenek, a takové tyhle věci, které se ve mně mísí s těmi odchody a příchody členů, kteří vždycky tu kapelu po příchodu zabrzdí, ale později ve výsledku posunou trošku jinam… Ta muzika ustupuje a vzpomínky na muziku se mísí s těmi zážitky… Hráli jsme třeba v Horní Plané, a tam úplně hučel sál, všech šest set lidí skandovalo Fe-rat! Fe-rat!, dodneška z toho mám husí kůži… Já jsem si připadal jako Iron Maiden… (smích)
A jak se v té době vlastně pořizovaly kytary a aparáty, když se všechno dělalo doma a vyrábělo svépomocí…?
No blbě, samozřejmě… (smích) Někdo měl nějaké kontakty ze západu, něco bylo v Tuzexu, samozřejmě se to překupovalo od lidí tady… Já jsem sice měl Jazz Bass Ibaneze basu a Marshall zesilovač, ale bednu dělanou k tomu… (smích) Pamatuji si, že Michal Pošvář měl bubny stočené z nějakého plechu ze Škodovky, prostě dělalo se to, tak jak to šlo… Nikdo z nás nebyl tak bohatý a neměl takové možnosti si to všechno koupit nové zvenku, navíc se to sem různě pašovalo atd. Takže jsme si pořizovali to nejlepší, na co jsme měli, a co bylo v dané situaci možné… V dnešní době nechápu, jak jsem z tehdy z výplaty dva tisíce korun dal jedenáct tisíc za basu, dneska bych za ní musel dát půl milionu… (smích) Bylo to naprosto nesouměřitelné s dnešními možnostmi a dnešními penězi… Taky asi tu muziku dělali fakt větší blázni, bez toho nadšení se to dělat nedalo…
Krásná slova na závěr, díky za milé povídání!
Otázky pokládala: Magda Šotolová, titulní foto poskytnuto kapelou Ferat, autor: Daniel Krob, fota v textu: Magda Šotolová
You must be logged in to post a comment.