Brněnská jízda: Amaranthe, DragonForce a Infected Rain dovezli nové desky i skvělou show

Agentura Pragokoncert předem avizovala, že je koncert zcela vyprodán, a tak majitelé lístků mohli tušit, že se bude jednat o výjimečný zážitek. Hodinu před otevřením samotného klubu, které bylo stanoveno na šestou hodinu večerní, se už před vchodem táhla dlouhá fronta nadšenců oděná do teplých bund a kabátů. Většina z nich třímala v rukou své vstupenky a čekala na „hodinu H“. Jakmile se brány otevřely, fanoušci se rozběhli jako o závod, aby si zabrali svá vytoužená místa v prvních řadách, anebo balkonech.

Jako otvírák středečního večera zvolili Infected Rain skladbu The Realm of Chaos. Skupina v čele se zpěvačkou Lenou Scissorhands publikum nešetřila a sršela energií. I když se zpočátku zdálo, že se jim v Brně dostane spíše vlažnějšího přijetí, fanoušci postupně pookřáli a s kapelou patřičně spolupracovali. Lena vybízela dav a házela svou barevnou hřívou. Během skladby Because I Let You se pod pódiem dokonce utvořil i menší moshpit, který skupina ocenila poděkováním. Závěr setu patřil písni Sweet, Sweet Lies, kterou Infected Rain svoji show tradičně uzavírají.

Fanoušky velmi očekávaní Angličané DragonForce startovali těsně před osmou večerní. Pódium upravené ve stylu arkádových her a fantasy tematiky se zahalilo do tmy, kterou v přední části prosvěcovaly úzké paprsky světel. Zadní část pódia zakrývalo promítací plátno. Během úvodního intra na scénu postupně nastupovali jednotliví členové kapely v barevných svítících brýlích, poslední, doprovázen mohutnými ovacemi publika, přišel zpěvák Marc Hudson, a show mohla začít.

DragonForce celý set otevřeli skladbou Revolution Deathsquad, a hned po ní následovala skladba Cry Thunder, která krásně shrnula vše, co DragonForce ten večer Brnu nabídli. Jejich styl totiž definují především rychlá kytarová sóla a fantasy texty, inspiraci nalézají taktéž v počítačových hrách. Zazněla i skladba The Last Dragonborn, kterou zpěvák Marc Hudson věnoval své oblíbené hře Skyrim. Kytaristé Herman Li a Sam Totman běhali z jedné strany pódia na druhou, předváděli svá složitá kytarová sóla a bavili halu rozvernými vtípky.

Nejzábavnější část celé show následovala poté, co zpěvák Marc Hudson hodil do davu plyšové kuře. To během několika vteřin začalo lítat na rukou fanoušků po celém sále a doputovalo dokonce až do nejvyššího patra klubu. Dalším skvělým momentem byla závěrečná část, kdy se na pódiu objevily velké nafukovací dračí hlavy, které krásně doplnily koncept pódiové show DragonForce. Nutno podotknout, že v Brně mě DragonForce bavili o něco více než při jejich poslední zastávce v Praze, kde vystupovali v rolích předskokanů Powerwolf (2022).

Poslední hvězdou večera byla švédsko-dánská parta Amaranthe, která do Brna přijela podpořit své nové album nesoucí název The Catalyst. The Catalyst je podle filozofie skupiny doslova katalyzátor, který odstartuje velké věci a změní svět. V případě Amaranthe se jedná o jakousi podobu robota s vlastní myslí.

Amaranthe spustili svůj set kolem desáté večerní. Klub se opět ponořil do tmavých barev a mohutné intro nás přeneslo do fantastického světa, ve kterém lidstvo stojí na pokraji vyhynutí. Svůj hodinu a půl dlouhý set odstartovali Amaranthe skladbou Fearless, během které se na pódiu postupně objevovali jednotliví členové souboru. Následovaly další pecky Viral a Digital World. Přestože v tu dobu už v klubu panovalo neskutečné vedro, začala skákat celá hala. Zpěváci Elize Ryd a Nils Molin poskakovali po pódiu, měnili si svá místa a roztleskávali dav. Ani nováček Mikael Sehlin, který teprve nedávno obsadil prázdné místo growlera, nezůstával pozadu, házel hřívou a ohromoval dav svým zpěvem.

Převážnou část setu postavili Amaranthe jak na své novince The Catalyst, tak i na své starší tvorbě. Mohli jsme slyšet skladby jako Amaranthine, při které kytarista Olof Mörck vyměnil kytaru za klávesy a klubem zazářila jemná světla mobilních telefonů nebo třeba všemi oblíbenou futuristickou skladbu The Nexus. Závěr setu tradičně patřil přídavkům, které si fanoušci doslova vytleskali.

Text: Šárka Vlachová, foto: Honza Švanda