Basinfirefest 2024, den třetí: Kataklysm ovládli festivalový areál, In Extremo spustili ohňostroj

Do druhé poloviny festivalu jsme vstoupili s mladou groove-thrashovou pěticí Deadroots. Ti svou rychlou a údernou salvou ze svého prvního EP Trapped probudili všechny, kdo ještě v přilehlém kempu podřimovali. Zarputilé spáče následně dorazila post-hardcoreová kapela Shogun Tokugawa, která po jedenácti letech obnovila svou činnost. A byl to návrat se vší parádou, její rázný hardcore obohacený samply rozhýbal mnohé fanoušky pod pódiem. V nastoleném žánrovém trendu dále pokračovali britští As Everything Unfolds. Hráli především novou tvorbu z loňské desky Ultraviolet, zpěvačka Charlie Rolfe, kombinující growl s čistým vokálem, děkovala fanouškům, že chodí na koncerty a podporují tím své oblíbené kapely. Kapela se s námi rozloučila skladbou On the Inside a po ní přišli na řadu black/sludgemetaloví Celeste z Francie. Jejich set by určitě lépe vynikl v nočních hodinách, ale i tak jejich rituální a melancholické pojetí metalu, kombinující klidné pasáže s těžkými valivými sludgovými riffy, mnohé uhranulo. Kapela čerpala především ze své předloňské desky Assassine(s).

Po této těžké váze bylo na čase opět pořádně prásknout bičem, o což se postarali thrashoví řezníci Suicidal Angels z Řecka. Po čtyřech měsících od pražského koncertu nám opět přehráli mimo jiné i nový materiál z desky Profane Prayer. Pořádný circle pit, o který často žádal frontman Nick Melissourgos, neustále nabíral na síle, na závěr pak kapela tuto thrashovou smršť uzavřela hitovkami Apokatilosis a Capital of War. Následně se na pódiu objevila česká formace Niakara, která přilákala větší dav hlasitých fanoušků. Metalový projekt baskytaristy Zdeňka Kuba nabídl klasické autorské skladby, ale i novější singl Zlatá generace, zvláště pak potěšilo zařazení písně 311. peruť, kterou pánové rozpoutali pořádný thrash. Štědrou dávku pozitivní energie poté vlili mnohým příchozím do žil islandští folkmetalisté Skálmöld. Jejich chytlavá tvorba vyprávějící o mytologii jejich rodné země přímo vybízela k tanci, příjemně se poslouchaly i sborově zpívané refrény. Nová deska Ýdalir, která tvořila většinu setlistu, se kapele opravdu povedla, stejně tak i koncert zde na „Basinu„.

Největší divočina celého festivalu se dle očekávání strhla následně během koncertu kapely Gutalax. Dopředu se prodrali fanoušci v bílých jednorázových kombinézách s arzenálem toaletních papírů, záchodových štětek a různorodých nafukovacích plážových propriet, a tancovačka mohla začít. K tomu přičtěme pořádně peprný humor zpěváka Matyho, vtipné názvy jednotlivých skladeb, téměř neustávající circle pit a v neposlední řadě také velké teplo… Opět jsme si s Gutalaxem užili mnoho srandy. Ale zpět k folk metalu! Místo ruské Arkony, která nemohla dorazit z logistických důvodů, přišla adekvátní náhrada v podobě českých Deloraine. Mnohočlenná kapela se širokým arzenálem nástrojů oděná v pohanských kostýmech a s přírodními rekvizitami na pódiu si svou chytlavou muzikou pohrávala s fanoušky, kteří v jednu chvíli vytvořili i hromadnou veslici. Na výzvu kapely si také třeba zatancovali v kruhu nebo společně zaskákali. Kapela zahrála i několik skladeb inspirovaných ságou Zaklínač Andrzeje Sapkowského, hitovku Ragnarok, během které se po pódiu procházela vědma věštící konec světa, nebo na závěr svůj nejnovější song Sabat.

Čas pokročil a vrchol pátečního programu se blížil. Italské symphonic deathmetalové těleso Fleshgod Apocalypse spustilo svou nezastavitelnou směsici death metalu s operními vokály a orchestrálními pasážemi. Frontman Francesco Paoli oznámil, že se kapela brzy chystá vydat nové album, jehož součástí bude i nejnovější singl Bloodclock, který se do setlistu také vešel. Poslední skladbou pak byla ta nejznámější, The Violation. To, co následovalo poté, byl zkrátka a dobře jeden velký deathmetalový válec. Kanadská legenda Kataklysm opět pustila z uzdy svého Goliáše (jak zní název jejího nového alba) a v nekompromisním sledu valila jeden drtivý song za druhým. To vybudilo i fanoušky, kteří započali oblíbený „crowdsurfing„. Mauriziův vokál burácel areálem, kapela se pustila i do známějších skladeb jako Thy Serpents Tongue nebo Narcissist, naprostý chaos začal se skladbou As I Slither. Tak jako loni na Brutal Assaultu, i tentokrát během ní fanoušci surfovali v takovém počtu, že ochranka před pódiem téměř nestíhala. Tuto jízdu pak ukončili Kataklysm skladbou The Black Sheep.

Finále se pomalu blížilo. Po šesti letech jsme přivítali německou kapelu In Extremo, která mísí folk metal se středověkou hudbou, k čemuž využívá neobvyklé nástroje jako flétny, harfy, dudy nebo šalmaj. Před pódiem měla připravený široký arzenál plamenometů a pyrotechniky, který pravidelnými zášlehy ohříval fanoušky v předních řadách. Chytlavým tempem a zpěvnými skladbami v němčině In Extremo mnohé pořádně roztancovali, frontman Michael Robert Rhein bavil mj. i vtipnými průpovídkami. Muzikanti nám zahráli i nový singl Weckt die Toten, ke konci poslední skladby Pikse Palve se spustil ohňostroj a také déšť konfet. Posledním aktérem třetího dne festivalu, před jehož koncertem se už areál začal lehce vyprazdňovat, byla kanadská blackmetalová mašina Panzerfaust. Ta v noční atmosféře skvěle vynikla, zpěvák Tom Remigio, zahalen v kápi, kázal svá poselství do smrště chladných a řízných kytarových riffů. Často vystupoval z husté mlhy zahalující pódium a s dozněním posledních tónů krátce po půl druhé kapela zmizela z pódia jako skupina přízraků. Komu ještě zbyly síly, pokračoval na afterparty v partystanu, kde to žilo až do čtvrté hodiny ranní.