Arch Enemy, In Flames a Soilwork: trio švédských metalových veličin ovládlo Prahu

Zatímco se poslední příchozí vyrovnávali v prostorách před pódiem i na tribunách, šestičlenná formace Soilwork odstartovala hudební večer hitovkou Stabbing the Drama. Zpočátku se kapela potýkala s lehkými problémy se zvukem, ty naštěstí neměly dlouhého trvání. Frontman Björn Strid se poté zeptal, zda jsou všichni připraveni na vydatnou salvu švédského metalu, odpovědí mu byl souhlasný aplaus celé arény. V krátkém setu našel místo i nový singl Spirit of No Return, na který si Björn vyžádal circle pit, s jehož vytvořením fanoušci neváhali. Mnohé skladby osazené údernými breakdowny a chytlavými, mnohdy i zdvojenými kytarovými vyhrávkami nám připomněly, proč nám jsou tito Švédové tak sympatičtí. Na závěrečnou hitovku Stålfågel si Bjorn ještě vyžádal od fanoušků crowd surfing, nemalý počet statečných si to tedy nad hlavami ostatních nasměroval přímo k pódiu.

In Flames se v Praze představili po dvou letech, kdy zde odehráli koncert v Malé sportovní hale. Tentokrát měli k dispozici daleko více prostoru i pro svoji světelnou show, které vévodily tři lajny světlometů umístěné v patrech nad sebou. Hned po doznění intra se muzikanti jeden po druhém ukázali v záběru reflektorů a své vystoupení zahájili peckou Cloud Connected, po níž následovala rychlá a úderná skladba Take This Life. Charismatický frontman Anders Fridén, který na pódium přišel v tričku a teplákách, často hecoval fanoušky k pohybu a circle pitu. Ostatně k tomu jejich našlapaný setlist plný melodických a hutných songů často vybízel. In Flames vzpomněli i na starší tvorbu prostřednictvím songů jako Food for the Gods, Coerced Existence nebo Only for the Weak. Anders též apeloval na fanoušky v předních řadách, aby nekoukali neustále do telefonů, ale místo toho si naplno užívali koncert, což zde bylo na místě. Ke konci koncertu představil celou kapelu a na závěr nás In Flames vyprovodili hitovkou I Am Above a poslední skladbou My Sweet Shadow.

Pódium zahalila opona s nápisem Pure Fucking Metal a za ní se začalo připravovat velké finále. Po obou stranách bicích se tyčily konstrukce osazené devíti reprobednami Marshall, nad bicími poutal pozornost velký pentagram. Hasnoucí světla a intro v podobě songu Ace of Spades od Motörhead vyvolaly mohutný aplaus fanoušků, poté spadla opona a Arch Enemy odstartovali svůj koncert peckou Deceiver, z dosud poslední desky Deceivers. Poprvé jsme u nás viděli i novou akvizici, kterou je kytarista Joey Concepcion, jenž nahradil Jeffa Loomise. Celý set Arch Enemy by se dal nazvat jedním nezastavitelným metalovým válcem, který pohání řízný growling zpěvačky Alissy White-Gluz a skvělá souhra obou kytar i basy s bicími, to vše podpořené výborným nazvučením. Krátce po doznění skladby The World Is Yours pak Alissa pozdravila fanoušky, během hitovky My Apocalypse je vyzvala ke hromadnému skákání.

Své místo v setlistu měla i dvojice nových singlů Dream Stealer a Liars & Thieves, kterými nám kapela připomněla, že pracuje na novém albu, jež by mělo vyjít v průběhu příštího roku. Během skladby The Eagle Flies Alone nechala Alissa fanoušky několikrát zpívat refrén; sborové zpěvy celé arény vynikly také během klidnější pasáže pecky Sunset Over the Empire, kde jim k tomu kapela dala opravdu mnoho prostoru. Kapela následně položila dotaz, pro koho z přítomných se jedná o první koncert Arch Enemy. A nutno dodat, že těch, kdo viděli svoji oblíbenou metalovou formaci poprvé, opravdu nebylo málo. Mnozí si opět zaskákali při hitovce No Gods No Masters a svůj koncert Arch Enemy zakončili peckou Nemesis.

Text: Mates Šimek, foto: Honza Švanda