Metalfest Open Air, den první, část 2.: prvnímu dni vévodilo trio female-fronted kapel Lacuna Coil, Epica a Within Temptation

Nyní nás čekala trojice kapel s krásnými ženami za mikrofonem. Jako první se představila italská alternative metalová Lacuna Coil. Kapela zde odstartovala své turné k nové desce Sleepless Empire, na začátek koncertu ovšem připadla starší skladba Layers of Time a hitovka Trip the Darkness. Zpěvačka Cristina Scabbia s čistým vokálem a growlující frontman Andrea Ferro se parádně doplňovali. Představil se nám též nový kytarista v kapele Daniele Salomone. Příjemné melodické pasáže střídaly úderné i houpavé rytmy – i pro tuto hudební pestrost jsou Lacuna Coil oblíbení. Cristina pár dní před koncertem oslavila 53. narozeniny a na pódium jí přišly pogratulovat Simone Simmons (Epica) a Sharon den Adel (Within Temptation): předaly jí krásný dort a poblahopřály jí. Cristina neskrývala slzy dojetí.

Z nové desky Sleepless Empire jsme jako první slyšeli song Hosting the Shadow, nemohla chybět coververze hitovky Enjoy the Silence od Depeche Mode. Cristina ocenila energii, které se kapele od fanoušků dostávalo, a také to, že právě díky nim může zažívat tyhle krásné momenty při hudbě. Pozvala všechny i na říjnový koncert ve Zlíně. Skladbu I Wish You Were Dead věnovali Lacuna Coil všem, kdo byli někdy zrazeni. Během ní se začali objevovat nad hlavami přítomných i surfující fanoušci. Na závěr si Lacuna Coil nechali hitovku Blood Tears Dust a celé to zakončili další z nových skladeb Never Dawn.

První den Metalfestu spěl do svého finále, nyní nás čekala nizozemská symphonic metalová hvězda Epica. Oproti loňskému koncertu v Moravském Krumlově kapela připravila nový design pódia. Za vyvýšenou plošinou v zadní části osazené vepředu světlomety, po které jezdil se svým nástrojem klávesista Coen Janssen, byla připravena LED stěna s projekcí. Vpředu i vzadu byly umístěny sestavy plamenometů. Fanoušci byli upozorněni, aby se během koncertu vyvarovali surfování, jelikož některé plamenomety byly umístěny v těsné blízkosti zábran.

Epica letos vydala nové album Aspiral, které vyplnilo většinu setu, a koncert začala právě skladbou Cross the Divide z této desky. Na projekcích jsme často mohli vidět úryvky textů nebo motivy tématické k jednotlivým skladbám. Půvábná zpěvačka Simone Simmons poté všechny pozdravila; její operní vokál a hluboký growl kytaristy Marka Jansena spolu vytvářely parádní kontrast.

Krátce poté přišel čas i na první singl T.I.M.E. z nové desky, během kterého jsme na projekci mohli vidět běžící hodiny. Kapela do svého koncertu zařadila i téměř čtrnáctiminutový opus Kingdom of Heaven, na projekci se objevovaly vesmírné motivy. Kytarista Isaac Delayahe využil i akustickou kytaru. Během koncertu vytvářelo opravdu majestátní show společné působení více prvků: kombinace různých zpěvů, orchestrální aranže, instrumentální preciznost, projekce a ohně. Nemohla chybět skladba Cry for the Moon, vůbec první, kterou kapela napsala. Na závěr si pak Epica nechala novější song Beyond the Matrix, při které si mnozí fanoušci zaskákali. Kapela završila svůj set starším kusem Consign to Oblivion.

Nizozemská symphonic metalová veličina Within Temptation svou grandiózní show obstarala finále pátečního programu. Už před začátkem nás upoutaly kulisy v podobě obřích nafukovacích sloupů v zadní části pódia a též LED stěna. Po spuštění tajemného intra jsme na ní mohli vidět kupříkladu záběry na hřbitovy, což mohlo souviset s protiválečným zaměřením kapely v posledních letech.

Zpěvačka Sharon den Adel s korunkou a jejích pět kolegů poté nastoupili na pódium a spustili úvodní skladbu We Go to War z posledního alba Bleed Out. Následovala jeho titulní skladba, při níž na projekci stékaly kapky krve. Sharon poté všechny pozdravila – a další tóny kytar značily nadcházející hitovku Faster, během které byly na projekci k vidění automobilové závody. Stejně jako v případě vystoupení kapely Epica, i zde jsme byli svědky impozantní show jak po hudební, tak vizuální stránce. Sharon měla později krátký projev, ve kterém vyzývala k tomu, ať si nenecháme nikdy vzít svobodu, načež fanoušci rozsvítili své telefony, a ona tuto kulisu nazvala „světlem naděje“.

Následovala rychlejší pecka In the Middle of the Night, kdy fanoušci jako jeden velký sbor pomohli Sharon se zpěvem. Během další protiválečné skladby Wireless jsme na projekci pozorovali lidi chodící po obří lebce a padající dolů, poté následoval další projev. Sharon totiž zde v plzeňské zoo v tento den pokřtila mládě želvy obrovské a nyní zmínila dřevěný talisman ve tvaru želvy, který jednou darovala svému otci, a ten s ním pak dlouhá léta cestoval. A právě jemu a všem, kdo přišli o někoho blízkého, věnovala následující song Supernova. Během této písně se na projekci střídavě otevírala a zavírala jakási vesmírná brána.

Koncert Within Temptation dále gradoval, po dlouho nehrané skladbě Lost přišla na řadu hitovka Paradise (What About Us?), při které jsme na projekci viděli zpívající Tarju Turunen. Pódium poté potemnělo, najednou se objevily videozáběry z letecké bitvy o Británii za druhé světové války a legendární projev Winstona Churchilla předznamenal neméně známý song Our Solemn Hour. A celé toto vystoupení kapela uzavřela krásnou záležitostí Mother Earth, během které jsme na LED stěně pozorovali příjemné záběry na nedotčenou přírodu.