Reflections of Karma v rozhovoru nejen o debutovém albu: Máme chuť společně tvořit něco svěžího, syrového, autentického a silného

Reflections of Karma/foto: Jan Nožička

Hudebních skupin vzniká v Česku poměrně hodně, ne všechny ale jsou tak zajímavé a slibné jako Reflections of Karma. Tato superskupina, složená z ostřílených muzikantů, na sebe upozornila svým dubnovým debutovým koncertem a jelikož už na tento pátek (29. srpna) chystá vydání svého prvního alba, pozvali jsme si její členy na kus řeči.

Zdravíme, pánové, chystáme se popovídat si o vašem prvním albu. Prozradíte nám ale nejprve pár detailů o vaší skupině? Jak a kdy kapela vznikla?

Reflections of Karma vznikli koncem roku 2024 v Praze. Začalo to jako celkem vtipná, relativně veřejná konverzace na sociální síti pod jedním příspěvkem. Bylo to v době, kdy si bubeník Tomáš Hajíček ml. (Krucipüsk) a baskytarista Josh Stewart (Gaia Mesiah) dávali pauzu od svých kapel a ve chvíli, kdy se do konverzace vložil zpěvák Travis O’Neill (Pipes and Pints), tu byl zárodek kapely. Pak už jsme potřebovali jen kytaristu, a tak jsme poprosili Maťa Mišíka (ex-Tata Bojs), aby si s náma šel zajamovat a hned na první zkoušce bylo jasné, že to funguje. Tak jsme tady!

I když jsme nová kapela, každý z nás máme za sebou dlouholeté zkušenosti z tuzemské i mezinárodní hudební scény. Jsme prostě čtyři muzikanti s podobnými kořeny, společným cílem a s chutí společně tvořit něco svěžího, syrového, autentického a silného.

 

Kdo vymyslel název kapely a co odráží?

Název „Reflections of Karma“ vznikl během jednoho z těch dlouhých nočních hovorů, kde se kecá spíš o životě než o muzice. Vyjadřuje myšlenku, že jakákoli energie, kterou do světa vypustíte – dobrá či špatná – si nakonec najde cestu zpět. Cítili jsme, že to představuje jakousi emocionální rovinu, která se nachází na pozadí písní, které jsme zrovna psali a současně životy, které jsme prožili a díky nimž jsme tam, kde jsme.

 

Znali jste se všichni mezi sebou před založením kapely?

Ano. Někteří z nás jsme se v průběhu let na české scéně potkávali, hráli jsme na stejných festivalech atp. Ale až na zmíněné první jam session, jsme se všichni čtyři potkali v jedné místnosti, a navíc zjistili, že nám to spolu náramně dobře funguje. Chemie, která mezi náma okamžitě začala proudit, se nedala popřít, a to jak hudebně, tak i lidsky.

 

Každý z vás funguje ve vlastní domovské skupině. Čím je pro vás skupina Reflections of Karma?

Je to současně reset i krok vpřed. Reflections of Karma nám dává prostor experimentovat mimo naši domovskou kapelní identitu a ponořit se do něčeho, co je pocitově upřímné a hudebně nefiltrované. Není zde žádný tlak na to, abychom zněli určitým způsobem, a to nám umožňuje v daném okamžiku zachytit a tvořit něco, co je svým způsobem opravdové.

Nyní nám krátce představte vaše debutové album. Co na něm najdeme?

Venom & Velvet je směsicí kontrastů – neučesaně syrového vs. precizně propracovaného, ​​živelně agresivního vs. citlivě melodického. Na albu je cítit taková ta velká rocková energie s popovým cítěním a emocionální hloubkou. Na jedné straně uslyšíte řízné energické riffy a na druhé citlivé, až křehké momenty. Chtěli jsme zachytit celou tu paletu pocitů a emocí, které každý prožíváme, a být v tom pokud možno co nejvíc autentičtí.

 

Co symbolizuje název desky Venom & Velvet?

Je to metafora pro dualitu. Venom – jed, představuje životní boj, bolest a temnější stránky našich životů, zatímco Velvet – samet, je bezpečí, jemnost a spojení, které nás tím provede. Odráží tu emocionální pouť v písních a možná i v životě.

 

Nastaly nějaké krizové momenty během nahrávání alba? Nebo naopak? Podělte se o veselé historky z natáčení.

Žádná větší krize nenastala, ale rozhodně se objevily momenty tvůrčího napětí – což obvykle znamená, že nám na tom, co děláme, opravdu záleží. Jedním z nejzábavnějších momentů bylo nahrávání úvodu a mezihry pro Neon California. Ve studiu jsme našli krabici plnou prazvláštních hudebních nástrojů a rozhodli se z ní vytáhnout pár kousků, které vypadaly dost zábavně, a vyzkoušet je. S velkým, až dětským nadšením se toho chopil náš bubeník Tommy a asi nejvtipnější část byla, když začal loudit zvuky z peruánské nosní flétny nebo když se snažil rozeznít tibetskou mísu. Byl to naprostý chaos, ale nakonec to nějak fungovalo.

 

Chystáte se opatřit některou z písní videoklipem?

Rozhodně ano! První videoklip vyjde současně s vydáním alba a plánujeme i několik dalších. Rádi bychom vizuálně zachytili náladu písní, ale s jistým přesahem – tedy víc, než jen že kapela někde hraje. Vyprávět příběhy nebo vyjádřit postoj kapely.

 

Tvořili jste všechny skladby na album společně, nebo jste využili i skladby, které čekaly u někoho z vás v šuplíku?

Většina písní na albu vznikla spontánně, během společných zkoušek a jamů. Je tam pár skladeb, které začaly jako individuální nápady nahrané na záznamníku, útržky textů nebo nedokončená dema, ale finální verze jsme vždy dotvářeli společně všichni čtyři v jedné místnosti.

 

Co vzniká jako první, texty nebo hudba?

Hudba obvykle přichází jako první – udává náladu a směr. Text často přichází až potom, co si skladbu poslechneme a navnímáme, co se nám snaží říct. Existují však výjimky. Někdy jediný text nebo fráze odstartuje počátek celé písně.

Za zmínku stojí naše první jam session, kde jsme si vybrali několika demáčů, které nám poslal Maťo a které jsme si chtěli společně zkusit zahrát. Travis na tuto první session přišel natolik motivovaný, že měl na tyto krátké hudební nápady už připravených asi šest téměř kompletních textů včetně názvů.

 

Co vás inspiruje?

Všechno – frustrace, láska, ztráty, divný titulek v novinách, zvuk znějící v hlavě, náhodně zmáčknutý akord, dlouhé cesty autem, osobní zážitky atp. Samozřejmě i ostatní umělci. Snažíme se ovšem vždy tuto inspiraci přetvořit do něčeho, co jde čistě z nás. Když to na nás přijde, nikdy to nebrzdíme, ať už to je cokoliv a snažíme se jen následovat ten tvořivý proud, který přichází většinou znenadání.

 

Netajíte se ambicemi prorazit v zahraničí. Máte už nějaké konkrétní plány?

Rozhodně. Už jsme začali jednat s festivaly a turné v roli předkapely v Evropě i mimo ni. Dlouhodobým cílem je stát se jednou z prvních českých kapel, které skutečně prorazí na mezinárodní alt-rockové scéně. Je to ambiciózní, ale o to jde.

 

Jak mezi vámi fungovala chemie na debutovém koncertu v Café V lese?

Bylo to až elektrizující! Nikdy nevíte, jak to na prvním koncertě dopadne, ale energie v sále byla neskutečná. Cítili jsme, že jsme během koncertu hodně propojení a lidi reagovali okamžitě. Jen nám to potvrdilo, že jsme na správné cestě.

 

Rýsují se už nějaké koncerty na příští rok?

Rozhodně. Turné Venom & Velvet začíná letos na podzim a potrvá do konce roku. Na rok 2026 se zaměřujeme na letní festivaly, klubové koncerty a předkapelování na zahraničních koncertech. Další koncerty oznámíme velmi brzo. Dokonce možná dojde i na společné jarní turné s další českou kapelou… Sledujte nás a vše se dozvíte.

Jsme samozřejmě otevřeni nabídkám na koncerty a spolupráci. Už nyní máme potvrzených nebo rozjednaných několik velkých festivalů.

Otázky pokládali Magda Šotolová a Petr Hanč, fotografie poskytnuty skupinou Reflections of Karma, jejich autorem je Jan Nožička.

Author