Vzhledem k rozlehlosti a rozmanitosti celého areálu musí být první den festivalu jednoduše dnem „průzkumným“, kdy se návštěvníci snaží vidět co nejvíce zajímavých věcí, ale samozřejmě si také poslechnout nejednu kapelu. Ani pro nás tomu nebylo jinak. Po základním „utáboření se“ následovala prohlídka vnějších částí areálu, nadšení v Kauflandu, zmíněná dvouapůlhodinová fronta v merchi, a co je pro nás reportérky důležité – cesta busem rovnou před vstup do Press/VIP zóny. To je servis! A to jsme ještě ani netušily, jak to tam vypadá zevnitř. Tato zóna má dvě hlavní části: press stan a restauraci. Press stan je zázemí pro reportéry, kde mohou v klidu psát či upravovat fotky, ale také se zde nachází velká místnost s lavičkami a malým pódiem. Restaurace spojuje moderní styl se starobylým – všude dřevo, umělé kožešiny na lavičkách, uprostřed dřevěný sloup, od kterého vede ke stranám spousta zavěšených červených lampiček-žárovek, které se večer rozsvěcují a dávají tomuto místu krásnou červenorůžovofialovou atmosféru. Platí se tady jedině cashless kartou: nejdříve si ji naplníte penězi z platební karty (to můžete udělat i dopředu po internetu), a pak už se nestaráte vůbec o nic – terminál jen odečítá částky a ukazuje, kolik vám ještě zbývá. A pokud se vám nechce sedět uvnitř, restauraci a press stan propojuje venkovní prostor s posezením. Ten je také celý ve dřevě, s výzdobou v podobě kovových soch roztodivných tvorů, ale třeba také Anguse Younga z AC/DC, u vstupu do restaurace vás vítá dřevěná Doro Pesch s vlkem. Nesmí chybět kráva (také s logem), která je tady ve Šlesvicku-Holštýnsku symbolem i obecněji, a místní atmosféru dokreslují vysoké štíhlé kovové kužely-pochodně (opět s vyrytým logem a nápisem), ve kterých večer hoří oheň.
Hned jsme tedy udělaly fotku u naší Press/VIP základny – u Press stanu i u brány, abychom podaly „známku života“, že jsme zdárně dorazily, a aby nám to všichni doma věřili, že jsme skutečně tady Brána do Press/VIP zóny je ozdobená – jak jinak – stylizovanou kravskou lebkou (v noci modře nasvícenou), která je symbolem Wackenu díky tomu, že svého času pronajal festivalu své louky, na kterých se pásly krávy, místní nadšenec Uwe Trede. A také díky tomu, že oba zakladatelé, Thomas Jensen a Holger Hübner, se cítí být „prostě kluky z vesnice“.
Půl dne uteklo, a nás konečně čekal vstup do infieldu. Pohled na hlavní stage s obrovským logem uprostřed musí člověka prostě převálcovat, napoprvé i každý další rok. Ve čtvrtek nás nejvíc zajímala thrashová legenda Testament, která na scéně Louder vařila metalovou kaši tak hustou, že se z toho návštěvníkům musely zouvat boty. Ale užily jsme si i písničkovější švýcarské Krokus na Faster scéně, kam jsme na chvíli odběhly, abychom postřehly co nejvíce.
