Wacken 2019

Wacken Open Air 2019: loučení Slayer s Evropou a největší show Parkway Drive

Na přelomu července a srpna jsme udělaly zásadní krok v našem životě metalových fans. Strávily jsme tři dny na místě, které má pro každého fanouška tvrdé muziky kultovní význam – na německém festivalu Wacken Open Air nedaleko Hamburku, pravděpodobně nejslavnějším metalovém festivalu na světě. Nápad, o kterém jsme mohly ještě před rokem jen snít, dostal konkrétnější obrysy letos na jaře – a tak jsme poslední červencový den mohly nasednout do auta a vydat se vstříc metalové zemi zaslíbené.

Full Metal Bag

Po příjezdu je samozřejmě třeba vyměnit lístek či akreditaci za látkový náramek. Podobně jako na jiných festivalech není ani zde povolen vstup do vnitřní části areálu s objemnými zavazadly. Wacken to ale řeší za vás. Kromě náramku dostanete ještě takzvaný Full Metal Bagmalý batůžek s potiskem. Ten je opravdu „full“, tedy plný různých věcí, které festivalový návštěvník potřebuje: rolovací láhev na vodu, pláštěnka, špunty do uší pro klidný spánek v kempu, maska proti prachu, a samozřejmě nějaké ty propagační materiály jako nášivka či samolepka. Vše je již v ceně vstupenky. To nezažijete nikde jinde!

Zeleninový salát za euro

První dojem, který budete mít, když se přiblížíte k Holy Ground, jak se areálu říká: Wacken je obrovský! Skutečně obrovský. Několikanásobně větší než samotný areál je však kempová plocha, které je tak rozlehlá, že cesty uvnitř ní mají svá vlastní jména související s metalovou kulturou a obyvatele VIP kempu vozí do areálu autobus. Prostoru před vstupem do areálu vévodí Kaufland Metal Markt. Pod rozměrnou stanovou konstrukcí se ukrývá obchod, kde seženete skutečně ledacos: jídlo a pití za skvělé ceny (kde u nás koupíte zeleninový salát se šunkou za euro či ledovou kávu za 45 centů?), spacáky, stany a další campingové potřeby, gumáky (ne nadarmo se ve Wackenu říká Rain or Shine), drogistické zboží, pivo v plechovkách s logem 30. výročí festivalu, a také ovoce. Třeba meloun.

Jako dítě v cukrárně

Wacken je jeden velký metalový cirkus, kde má na sobě typické rohaté lebkaté logo úplně všechno od stage přes kelímek na ranní kávu ve snídaňovém stanu až po popelnici. Vše je tu neskutečně promyšlené a do detailu doladěné. Každé povolání z dvoutisícové crew festivalu má své typické tričko – security, obsluha baru, hasiči. A samozřejmostí je vysoká úroveň péče o fanoušky.

Návštěvník se zde musí cítit jako dítě v cukrárně: tolik stánků, tolik zajímavých věcí, a to jste ještě ani nevstoupili do vnitřní části areálu, tzv. infieldu, kde se nacházejí hlavní scény. Nejvíc fanoušků přitahuje hlavní merchandise stánek vedle Kauflandu se širokým sortimentem, ve kterém vedle obligátních triček, klíčenek a zapalovačů nechybí ani úlety jako sprchový gel či plácačka na mouchy – vše s logem festivalu. Také tady ale „není problém“ stát ve frontě i dvě a půl hodiny – pod rozpáleným sluncem či v dešti. Ještě že občerstvení je tak blízko. Ale i tak může vaše výprava skončit nezdarem, když zjistíte, že vaši velikost trička či jinou věc mezitím vyprodali (nájezdy fanoušků na merch začínají nejpozději ve středu).

Nejrůznější stánky se nacházejí v zadní části infieldu, ale také po cestě ke hlavním scénám. Ta je dekorovaná rovněž nápaditými kovovými sochami umělců jako Scorpions, Doro Pesch, Alice Cooper, či dokonce maskot Iron Maiden Eddie. Po cestě stojí za zmínku ještě moc hezký stan Bullhead City Circus s mnoha typickými „věžičkami“ a po straně s obrovskou plechovou deskou ve tvaru krávy. Ten je domovem dvou menších scén. Hlouběji v areálu pak najdete různé „světy“ na téma středověk (Wackinger Village), apokalypsa (Wasteland) a další. Každý z nich také disponuje pódiem, kde hrávají většinou méně známé a žánrově vyhraněnější kapely. Kromě toho je areál na různých místech krásně vyzdoben – efektní jsou velké bílé koule na černých věžích, které večer svítí.

Rychleji, tvrději, hlasitěji

Hlavní scény jsou celkem tři, nesou jména Faster, Harder, Louder, a narážky na tyto jejich názvy provázejí festival při všech možných příležitostech. Pódií je ve Wackenu celkem devět, na menších scénách vystupují kapely méně známé, ale i takové, které by s klidem mohly hrát na hlavním pódiu velkých českých metalových festivalů. Faster, Harder, Louder jsou tu prostě jen pro ty největší z největších. A právě z těch nejslavnějších jmen je složený kompletní program těchto tří hlavních scén. Tam, kde by jiným festivalům stačilo jedno jméno této velikosti na celý den, se jimi ve Wackenu program jen hemží. Uriah Heep, Bullet For My Valentine, Parkway Drive, Rage. Tohle všechno v jeden den? Neuvěřitelné.

Průzkumný den, Press/VIP zóna a první pohled na hlavní scény

Vzhledem k rozlehlosti a rozmanitosti celého areálu musí být první den festivalu jednoduše dnem „průzkumným“, kdy se návštěvníci snaží vidět co nejvíce zajímavých věcí, ale samozřejmě si také poslechnout nejednu kapelu. Ani pro nás tomu nebylo jinak. Po základním „utáboření se“ následovala prohlídka vnějších částí areálu, nadšení v Kauflandu, zmíněná dvouapůlhodinová fronta v merchi, a co je pro nás reportérky důležité – cesta busem rovnou před vstup do Press/VIP zóny. To je servis! A to jsme ještě ani netušily, jak to tam vypadá zevnitř. Tato zóna má dvě hlavní části: press stan a restauraci. Press stan je zázemí pro reportéry, kde mohou v klidu psát či upravovat fotky, ale také se zde nachází velká místnost s lavičkami a malým pódiem. Restaurace spojuje moderní styl se starobylým – všude dřevo, umělé kožešiny na lavičkách, uprostřed dřevěný sloup, od kterého vede ke stranám spousta zavěšených červených lampiček-žárovek, které se večer rozsvěcují a dávají tomuto místu krásnou červenorůžovofialovou atmosféru. Platí se tady jedině cashless kartou: nejdříve si ji naplníte penězi z platební karty (to můžete udělat i dopředu po internetu), a pak už se nestaráte vůbec o nic – terminál jen odečítá částky a ukazuje, kolik vám ještě zbývá. A pokud se vám nechce sedět uvnitř, restauraci a press stan propojuje venkovní prostor s posezením. Ten je také celý ve dřevě, s výzdobou v podobě kovových soch roztodivných tvorů, ale třeba také Anguse Younga z AC/DC, u vstupu do restaurace vás vítá dřevěná Doro Pesch s vlkem. Nesmí chybět kráva (také s logem), která je tady ve Šlesvicku-Holštýnsku symbolem i obecněji, a místní atmosféru dokreslují vysoké štíhlé kovové kužely-pochodně (opět s vyrytým logem a nápisem), ve kterých večer hoří oheň.

Hned jsme tedy udělaly fotku u naší Press/VIP základny – u Press stanu i u brány, abychom podaly „známku života“, že jsme zdárně dorazily, a aby nám to všichni doma věřili, že jsme skutečně tady Brána do Press/VIP zóny je ozdobená – jak jinak – stylizovanou kravskou lebkou (v noci modře nasvícenou), která je symbolem Wackenu díky tomu, že svého času pronajal festivalu své louky, na kterých se pásly krávy, místní nadšenec Uwe Trede. A také díky tomu, že oba zakladatelé, Thomas Jensen a Holger Hübner, se cítí být „prostě kluky z vesnice“.

Půl dne uteklo, a nás konečně čekal vstup do infieldu. Pohled na hlavní stage s obrovským logem uprostřed musí člověka prostě převálcovat, napoprvé i každý další rok. Ve čtvrtek nás nejvíc zajímala thrashová legenda Testament, která na scéně Louder vařila metalovou kaši tak hustou, že se z toho návštěvníkům musely zouvat boty. Ale užily jsme si i písničkovější švýcarské Krokus na Faster scéně, kam jsme na chvíli odběhly, abychom postřehly co nejvíce.

Rain or Shine…?

Druhý den to chtělo trochu si přivstat, pokud jsme chtěli stihnout na hlavních scénách domácí folkmetalové Equilibrium a ukrajinské Jinjer s divokou Tatianou Shmayluk v čele. Po nich přišli očekávaní Queensrÿche, kteří hráli trochu nepochopitelně v poledne – nu což. A tohle nás hodně bavilo! O to více jsme se těšily na rozhovor, který měl přijít později toho dne. Ještě předtím však měli ve stanu Bullhead City Circus vystoupit Evergrey. Přesně na minutu plánovaného začátku jejich koncertu se však objevilo hlášení o přerušení programu kvůli blížící se bouřce, zanedlouho musel být areál dokonce evakuován. Kapela mezitím avizovala na Facebooku, že nebude nejspíš moci vystoupit, neboť musí stihnout letadlo. Také Queensrÿche museli při evakuaci zůstat ve svém autobusu a nemohli se na rozhovor dostavit. Toto jsou chvíle, které člověka mrzí.

Slayer: Čistý oheň i dojemná chvíle Toma Arayi

Náladu nám aspoň trochu spravila dvě stylově hodně rozdílná vystoupení – Anthrax a Within Temptation. Po thrashové legendě nastoupili na pódium holandští power-symfonici s energickou Sharon den Adel v čele. Jejich melodický set nepostrádal největší hity včetně Paradise (What About Us?), který Sharon tentokrát zpívala sama, bez posily v podobě Tarji Turunen, jak se někdy přihodí, když obě vystupují na stejné akci. Ale pak už jsme se soustředily na nalezení nějaké té strategické pozice pro zřejmě největší událost celého Wackenuposlední evropský koncert Slayer. Američtí titání thrashmetalu, vzory několika generací muzikantů, se loučí dlouhým turné, dalších pár vystoupení bude následovat už jen ve Spojených státech. Po červnovém pražském koncertě jsme slyšely jen superlativy, proto i v nás vzrůstalo očekávání. Nástup kapely byl od prvních tónů impozantní – takhle se prostě dělá thrash metal. Co ale dělat, když se vám nad hlavou neustále prohánějí stokiloví metalisté a něčí boty mířící každou chvíli takřka do vašeho obličeje vás ruší v soustředění na muziku? Správně, zavelely jsme k přesunu o pár řad dozadu! Ale najít klidné místečko bylo těžší, po chvíli (a pár změnách stanoviště) se nám to ovšem přece jen podařilo. Slayer se chtějí vzdát koncertování a věnovat se více svému osobnímu životu. Každopádně odcházejí na vrcholu. To, co pustili do fanoušků během svého setu, byl čistý oheň, který symbolicky hořel i na scéně. V závěru koncertu hořelo už i celé pódium a nadšení vrcholilo. Nejsilnější chvíle měla však teprve přijít…Tom Araya zůstal na pódiu na chvíli sám. Loučil se se sepjatýma rukama, zamával, děkoval… Všichni jsme měli husí kůži…toto je chvíle, na kterou se nezapomíná…

V srdci festivalu: Jaké je být hosty zpěváka Avatar

Třetí den jsme plánovaly pojmout více pracovně. Čekalo nás hned několik rozhovorů. Ten první nás zavedl až do nitra areálu, do srdce festivalu – na místo, kterému se také říká Kuhle a kde se konaly první ročníky Wackenu na místní pískovně. Právě tady mají umělci své zázemí, svou Artist Village v krásném prostředí – písek, palmy, bílý karavan se sedátky, stoleček, na něm gumové kachničky jako dekorace a voda z láhve s potiskem fotografie Wackenu servírovaná do černých pohárků Jack Daniels. Normální smrtelníci sem mají vstup zakázán, i nás sem přivedla jedna ze zaměstnankyň. Měly jsme být hosty zpěváka kapely Avatar, Johannese Eckerströma. Vysoký hubený černovlasý mladý muž kolem třicítky nás příjemně přivítal hned zkraje, a pak dlouze, ochotně a mnohdy i vtipně odpovídal na naše otázky. V soukromí vůbec nepřipomínal toho hrozivého klauna, v kterého se mění na každém koncertě. Působil jako milý kluk, kterého nesemlela popularita posledních let. Necelá společná půlhodinka tak utekla možná rychleji, než bychom si přály, a byl zase čas, aby se za námi brány Artist Village zavřely.

Rage: Nejvíc v pohodě kapela

Spontánní a milé bylo také setkání se členy kapely Rage. Po přivítání se sympatickým šedovlasým managerem Andreasem se vynořili samotní pánové muzikanti, kteří se k nám také srdečně měli. Usadili jsme se na lavičky v tiskové místnosti, které vévodilo malé pódium s logem Wacken XXX přes celou zeď. Řeč se točila především kolem večerního programu se symfonickým tělesem Lingua Mortis Orchestra složeným ze členů zlínské Filharmonie Bohuslava Martinů, a samozřejmě také kolem připravované nové desky i pražského koncertu avizovaného na únor. Po neméně srdečném rozloučení jsme se shodly: Tohle je nejvíc v pohodě kapela!

Uriah Heep: snad příště

Vytouženým přáním byl i rozhovor s Uriah Heep. Kapelu máme určitým způsobem spojenou i s Českem, už proto, že zpěvák Bernie Shaw má českou manželku a největší hit Lady in Black proslavil u nás svého času Arakain pod názvem Slečna Závist. Dostaly jsme ale časový slot bezprostředně po skončení koncertu, a tak ze strany kapely zřejmě nebylo možné rozhovor uskutečnit. Doufáme, že budeme mít více štěstí při nějaké příští příležitosti. A pak? Koupit v Kauflandu domů posledních pár sladkostí a plechovek Jacka s colou, udělat při podvečeru poslední „náladové“ fotky-siluety ve velké bráně tvořené dvěma polovinami stylizované kravské lebky, která tvořila symbolický vstup ke stánkům po straně plochy před areálem… Začalo nám docházet, že náš čas na Wackenu odpočítává finální hodiny a blíží se odjezd.

Parkway Drive: frontman podpálil scénu

Ještě předtím jsme se ale „za odměnu“ po celodenním pracovním nasazení šly podívat na koncert australských Parkway Drive. Tušily jsme, že koncert bude slibovat velkou podívanou, ale to, čeho jsme byly svědky, předčilo mnohonásobně naše očekávání. Kapela je hudebně „zas trochu něčím jiným“ mezi ostatním programem, jak se dnes až trochu klišovitě říká, k čemuž přispívá neobyčejná barva hlasu zpěváka Winstona McCalla. Parkway Drive si připravili show se stovkami světel, při které zářila a blikala celá hlavní dvojscéna, plameny šlehaly i z věží s obřími obrazovkami a fanoušci nevycházeli po celou dobu z úžasu. Kromě toho si pozvali čtveřici hráček na smyčcové nástroje, které krásně dokreslovaly atmosféru některých písní. V jednu chvíli to už vypadalo, že se kapela loučí – moment, ale do konce hracího času zbývá přece ještě docela dost minut? To by ale nesměli být Parkway Drive. Winston McCall sehrál s fanoušky nevídané divadlo. Kdo jiný si dovolí odhodit na pódiu zápalnou láhev a celou scénu tím podpálit? Ve chvíli, kdy už hořelo skoro celé pódium, kapela se na něj vrátila a frontman strhujícím způsobem přitáhl fanoušky znovu do dění. Divadelně-hudební závěr show Parkway Drive byl něčím, při čem padala brada i otrlým metalistům a co se pro nás stalo důstojným závěrem třicátého ročníku Wackenu.

See you in Wacken 2020, Rain or Shine

Před Parkway Drive došlo však ještě k jedné zajímavé události: Wacken zveřejnil první kapely na příští rok. Vévodí jim Judas Priest, ale další jména zní také zajímavě: Amon Amarth, Hypocrisy, Sodom, Mercyful Fate, Beast in Black či Nervosa. Po 21 hodinách však nezbyl z pětasedmdesátitisícového počtu vstupenek už ani lísteček – doufáme, že jste nějaký ukořistili? My jsme si letos prožily svůj „křest Wackenem“ a příští rok už tam s námi počítají. See you in Wacken, Rain or Shine.

Text: Sylva Kaplanová a Kateřina Hejčová, foto: Kateřina Hejčová

Napsat komentář