I v zahraničí slaví úspěchy křemžští Gutalax a jejich fekální goregrind. Kde zahrají, tam se vzduchem prohánějí toaletní papíry, záchodové štětky, nafukovací panny a podobné zvrhlosti. Zkrátka nic pro slabší povahy – kdo byl na letošním Brutal Assaultu anebo se aspoň podíval na několik záběrů z jejich koncertu, moc dobře ví, o čem je řeč.
Surfující toika
Budiž tomu důkazem surfující Toi Toika, což frontman Maty okomentoval slovy „Bacha, je v tom moje hovínko… Tak schválně, kam až dojede.“ Neméně pozoruhodné jsou i názvy některých songů jako Š**ání p**ele za slunné neděle, a protože jezdí i do světa, tak i pár těch s anglickým názvem jako Sh*t Beast nebo Assmeralda. A nedávno vypustili do světa i svůj nový klip Shitbusters. Během jejich letošního koncertu na Brutal Assaultu byl ke zhlédnutí na projekci mezi oběma hlavními pódii.
Gutalax jako neohrožená armáda
Videoklip začíná celkem nevinně. Do městečka Křemže, které leží kousek od Českého Krumlova, vjede zelený popelářský vůz. Následně se nám naskytne pohled na jeho náměstí a vskutku odstrašující citát: „When there‘s no more place in toilet…the shit will walk the Earth!“ Zatím je vše v klidu – dělník si jde na záchod číst noviny, mladá a roztomilá dívenka s copy sedí na míse o nějaký ten metr dál a v ruce má krásné a obrovské lízátko. O kousek vedle sedí u počítače mladá blondýna a něco si píše. Vtom její útroby začnou protestovat. Zaujme tedy rovněž místo „na trůnu“, a stejný záměr má i jeden její kolega. Všichni čtyři zdárně vykonají potřebu s patřičným úsměvem na rtech se vrací ke své činnosti.
Vtom se začnou dít věci. Nevím, jestli jim nikdo neřekl, že splachovat se má pořádně, ale ze všech čtyř „míst činu“ se začne cosi zvedat. Někomu to může evokovat zombie apokalypsu, realita je však mnohem horší. Tyhle zombie jsou trochu víc hnědé než obvykle, a ihned se vydají terorizovat město. Všechny mladé dámy, ať už s kočárky nebo bez, berou roha. To se donese k místnímu, který má na starosti klid ve zdejších ulicích. Ihned vyšle směrem k nebi signál, který je vlastně logem kapely, a zatímco si jeden jejich člen v poklidu seká trávu a pije u toho pivko, všimne si onoho symbolu. No co, bílou kombinézu a plynovou masku nasadit a do práce! Signál se přenese i do telefonu dalšího ze členů kapely, který zrovna nakupuje v drogérii dětské plenky, a zachová se po vzoru jeho kolegy. A zatímco v nedaleké hospodě do sebe několik borců láme jedno pivko a rum za druhým, „Gutalax Alert!“ dostihne i je, a to na televizní obrazovce. I oni se hodí do gala a vyrazí. Zbývá jediný a poslední – frontman Maty se cpe klobásami a vypadá opravdu spokojeně. Potom, co ho upozorní telefon stejně jako jeho kumpány, pustí všechny dobroty na stůl, obleče se stylově jako jeho kamarádi, a hurá na ně! To už se z města ženou děti, mladí, staří, dokonce i psi to nemohli vydržet. Zombie se neohrabaně ženou za nimi, když vtom to jedna z nich schytá do hlavy.
Amatér by si řekl, že to byl asi kámen – ale to ještě nepoznal, co svede takový toaleťák. Tento projektil byl vypálen z pomyslného raketometu. Munici ale zastupoval onen zmíněný produkt, bez kterého si náš každodenní život již nedokážeme představit. V tu chvíli už byla celá kapela připravena zaútočit jako jeden muž, vyzbrojena zvony a velkými štětkami, kterými se běžně čistí mísy (při koncertech Gutalaxu ale slouží jako létající rekvizity). Jedna z nich je dokonce teleskopická! Zombiím to nedělá evidentně nejlíp a jejich vnitřnosti začnou pracovat. Maty mávne zvonem, což dává povel k útoku, a pomocí štětky a pomyslného raketometu to jejich nepřátelé schytávají jedním toaleťákem za druhým. V tu chvíli ukážou obří štětky a zvony svojí ničivou sílu a ze zombií zbyde doslova a do písmene…víte co. Celá pětice bojovníků, která zachránila Křemži před hnědou apokalypsou, se potom za poplácávání se po ramenou odebírá směrem někam do neurčita. A pro veselý konec se na vás ještě jedna záchodová mísa začne smát, aby to mělo nějakou tu optimistickou tečku.
Fanoušci v bláznivých převlecích
Gutalax minulý rok oslavili deset let od založení a i přes relativně krátkou dobu existence si získávají srdce fanoušků i v zemích jako jsou Mexiko, Argentina nebo Španělsko. Jejich styl je vskutku unikátní a není moc kapel, při kterých by se naskytl tak vtipný pohled na fanoušky pod pódiem – běhají tam v bílých průsvitných oblecích, plynových maskách a nejrůznějších kostýmech od kartonových krabic až po dinosaura, vzduchem létají nafukovací míče a lehátka, circle pit neustává… Jak již ale bylo řečeno, není to nic pro fanoušky měkčích podžánrů metalu. Zkrátka a dobře – kluci od hovenné řeky opět nezklamali.
Text: Mates Šimek, foto: Veronika Špundová