Ještě než vypuklo to, kvůli čemu sem jejich fanoušci mířili, odstartovala v sedm hodin svůj zhruba půlhodinový set alternativně-rocková předkapela Panoptikum. Pak už ale přišla osmá hodina a s ní Stromboli. Něco takového jsem dlouho nezažil na žádném koncertě. Dvouhodinový příval energie, kterou kapela prala do lidí naplno – a publikum zpívalo úplně všechno. Dav pod pódiem byl složený ze samých pravověrných fanoušků, kteří mají rádi Stromboli již dlouho, chodí na koncerty, znají texty. To ještě umocňovalo atmosféru.
V programu zazněly klasické písně z repertoáru Stromboli jako Sandonorico, Ivanhoe či Veliké Lalulá. Nesměl samozřejmě chybět ani Vilém Čok za mikrofonem, který přišel klasicky na písničku Ó hory, ó hory. Dokonce se v jedné chvíli vydal mezi fanoušky, což působilo zvlášť sympaticky. Kapela se přišla poděkovat dokonce dvakrát. Poprvé po jednom z největších hitů Košilela (pokud se u takto neprvoplánové kapely dá mluvit o hitech), který uzavíral regulérní část koncertu, a podruhé po přídavku Okolo ohňů.
Je třeba také dodat, že takto kvalitní muzika si žádá i perfektní zvuk. To bylo v Brně bezezbytku splněno. Po koncertě neměl nikdo z kapely problém přijít do stánku s merchandise, popovídat si, podepsat se, vyfotit. Členové Stromboli jsou velmi příjemní lidé, zvláště hudební mozek kapely Michal Pavlíček je noblesní pán.
