Airbourne si podmanili pražský klub Roxy v celé jeho šíři

Pár minut po osmé hodině se na pódium nenápadně přikradlo americké trio Supersuckers. Během svého krátkého setu předvedli něco málo z loňského alba Suck It!, které je jejich jedenáctým počinem. Pozadu nenechali ani své začátky, poněvadž do setu přimíchali i pár songů z jejich debutu The Smoke Hell (1992) a z jeho o dva roky mladšího následovníka La Mano Cornuda. Všichni tři působili velmi sympaticky a jejich hard rock načichlý americkým jižanským rockem pozvolna rozpohyboval většinu zde přítomných návštěvníků. Jak je to jednoduché: tři borci, které baví hard rock a dobré pití, vydržet to spolu pár (desítek) let – a takhle „málo“ stačí k lidské radosti. Jelo se od jednoho songu ke druhému bez zbytečně zdlouhavých slovních projevů a bylo to příjemné naladění se na nadcházející divokou jízdu s Airbourne.

Následovala krátká přestavba pódia pro australské hard rockery Airbourne. Odkrytí velkých plachet odhalilo dvoje uskupení osmi beden Marshall, na jejichž vrcholu se tyčila dlouhá řada kulatých světlometů. Všechny tři stojany pro mikrofony byly ověšeny trsátky a po krátké zvukové zkoušce již nic nebránilo nástupu toho, pro co si sem všichni přišli. Za kroužení červených světel, zvuků motorů tak silných, jako by někdo startoval pořádně vypráskaný náklaďák, a hromujících úderů bicích se celá čtveřice v čele s Joelem O’Keefem přihnala na pódium. Svůj set odstartovali songem Raise the Flag z alba No Guts No Glory.

První hitovka na sebe nenechala dlouho čekat. Okamžitě, bez zbytečných řečí, spustili Airbourne jako druhý jeden ze svých nejoblíbenějších kusů – Too Much, Too Young, Too Fast. A protože k rock’n’rollu patří i pořádná auta, song Burnout the Nitro se v této kombinaci krásně vyjímá. A pro řádný kontrast končila první třetina koncertu starou známou Back in the Game. Tak jako se děti rády vrací k rodičům, tak i Airbourne se rádi vrací k tomu, s čím začínali – z jejich počinu Runnin‘ Wild se dostalo na Girls in Black. Který rocker by neměl rád krásné ženy v černém metalovém hávu? To je to, o čem tento song pojednává. A byl tu první nevšední kousek – Joel si i s kytarou „osedlal“ člena ochranky, který s ním prošel celé spodní patro klubu.

Ještě pár dní bude aktuálním albem Breakin‘ Outta Hell staré tři roky, než ho ke konci měsíce října vystřídá pátá deska Boneshaker. Z prvně jmenované se tahle australská čtveřice pustila hned do titulního songu, a po jeho konci si Joel vzal do parády lahev Jacka Danielse plus několik plechovek Coca Coly. Samozřejmě proto, aby se spoluhráči uctili památku Lemmyho Kilmistera, frontmana legendárních Motörhead, od jehož smrti brzy uplynou již čtyři roky. Několik rund poslali dokonce i do předních řad publika. Další song s názvem It’s All For Rock ‚N‘ Roll je totiž věnován právě jemu. Text praví například: „His ghost still haunts the stage“ – „Jeho duch se stále plíží po pódiu“.

Kdo už viděl Airbourne a dostal se blíže k podiu, téměř jistě neunikl tomu, aby ho frontman Joel pořádně „nahodil“ pivem. Tentokrát si však nerozmlátil několik plechových piv o hlavu, jak je jeho zvykem, ale spokojil se s obyčejnými kelímkovými, ze kterých se vždy napil a „poslal“ dál do davu. Nutno říci, že se trefoval až na balkon, a od pohledné blondýny na ramenech jednoho fanouška si dokonce vyžádal, aby ukázala své přednosti. To pochopitelně způsobilo pořádný aplaus zejména v mužské části osazenstva. Joel ji následně zchladil postříkaním několika pivy.

Devátým songem v pořadí byl ten titulní z nového alba Boneshaker. Jak se koncert blížil k závěru, přišel čas na nejslavnější song – Live It Up. Jako už tradičně si nechali na pódium přinést část motoru se hřídelí, kterou kytarista Harri Harrison roztáčel, co to šlo, přičemž se ozývaly mohutné zvuky sirén. A když už začaly pozvolna utichat, Airbourne spustili svůj největší hit. Před svým odchodem a následným návratem zahráli ze svého debutu ještě Stand Up for Rock ‚n‘ Roll. Uprostřed písně se však frontman Joel ztratil, což vedlo k pořádně zmatenosti jeho spoluhráčů i pódiových techniků, kteří na to nevěřícně zírali a snažili se Joela najít. Ten se vynořil na balkonu plném fanoušků a zahrál si chvilku přímo mezi nimi.