Trojice melodických metalových kapel – Freedom Call, Visions of Atlantis a Seven Thorns – se v rámci svého turné zastavila i u nás. V pátek hráli v pražské Meetfactory, v sobotu pak ve zlínském klubu Masters of Rock Café.
Seven Thorns upozornili na svou novou tvorbu
Krátce po půl osmé se na pódium po jednom nastřádali všichni členové kapely Seven Thorns. Zpěvák Björn Asking se objevil jako poslední, a celá pětice spustila úvodní song Black Fortress. Jejich půlhodinový set se nesl v duchu příjemného power metalu podpořeného klávesami a doprovodnými zpěvy. Největší část setlistu tvořily skladby z loňského alba Symphony of Shadows, které je jejich čtvrtým počinem. S úderem osmé hodiny se rozloučili s diváky a pomalu se odebrali do zákulisí, aby přenechali místo následujícím Visions of Atlantis.
Visions of Atlantis se též uvedli novým albem, nezaskočily je ani technické potíže
Příprava placu pro druhou kapelu večera trvala velmi krátce, a přesně ve 20 hodin a 20 minut se spustilo tajemné intro, zatímco všichni členové přicházeli na pódium. Jako poslední doplnili zde přítomnou sestavu vokalisté, tentokrát Clémentine Delauney a Michele Guaitoli. Hned úvodní song Release My Symphony patřil letos vydanému albu Wanderers. Byl prvním ze zahraných šesti kusů z této nové desky, které tak představovaly většinu jejich setu. Clémentine i Michele se k sobě často družili a jejich vysoké hlasy se skvěle doplňovaly. Ve druhé polovině koncertu se kytaristovi Christianu Douschaovi cosi pokazilo na kytaře, což mělo za následek krátkou prodlevu. Během ní spolu oba vokalisté vtipkovali a Michele mezitím představil celou kapelu. Neopomněl též zdůraznit osobu bubeníka Thomase Casera, jediného původního člena. Vše se však dalo rychle do pořádku a pokračovalo se dál. Koncert Visions of Atlantis ukončila píseň Return to Lemuria z loňského alba The Deep & the Dark.
Freedom Call si vystačí téměř sami, Chris Bay vyučoval „metalovou abecedu“
Freedom Call, kteří byli tím hlavním důvodem, proč většina fanoušků dorazila do Meetfactory, nepotřebovali pražádný technický tým a své nástroje si připravili i naladili sami. To už samo o sobě sklidilo velký aplaus. Kapela se však nedala rozhodit, převlékla se do černých oděvů a po krátkém intru, jak je již jejich zvykem, začali pánové svůj set známým songem Union of the Strong. Již při něm se značná část publika rozezpívala. Po skladbě o něco starší, Tears of Babylon, připomněli Freedom Call své nové album M.E.T.A.L., které uvedli dvěma písněmi z něj: Spirit of Daedalus a Sail Away. Pro pestrost přišla na řadu opět starší věc, Metal Invasion z alba Eternity, následovaná titulní písní z nové desky. Frontman Chris Bay si během této několikrát vyžádal sborové zvolání všech těchto pěti písmen a vždy to zakončil dotazem, co že to vlastně znamená. Odpověď davu byla vždy více než jasná – METAL!
Číslo ďábla ne, my máme číslo andělů! Párty a Hallelujah v metalovém hávu
Chris si poté dělal legraci z ďábelského čísla 666, neboť další novou písní byla následující 111 – the Number of the Angels. Poslední novinkou byla hned poté The Ace of the Unicorn. Jak se set kapely přehoupl do druhé poloviny, došlo i na song s názvem stejným jako kapela sama, a ten byl následován ikonickou Power & Glory, která pojednává o tom, že nás všechny chtějí Freedom Call vzít na pořádně veselou metalovou párty.
Chris si následně nechal přinést akustickou kytaru, bubeník Tim Breideband se chopil tamburíny. Prvně jmenovaný začal vybrnkávat první tóny písně Hallelujah, ovšem text byl poupraven do parády – kupříkladu refrén zněl „Hallelujah, heavy metal, hallelujah, Freedom Call!“ Většina zde přítomných též rozsvítila mobilní telefony nebo zapalovače. Po této idylce přišel čas na největší hitovku Metal is For Everyone.
Opět akusticky a na závěr si zaskáčeme
Přídavek na sebe nenechal dlouho čekat – celá čtveřice začala hrát akustickou verzi songu Warriors. Nedošli však takto ani do poloviny, protože se brzy chopili svého řemesla pořádně a vypálili ho v celé své metalové kráse. Hned nato se bez průpovídek rozezněla starší věc Far Away, a jak už to bývá, zakončili Freedom Call svůj set songem Land of Light, při kterém si kapela vyžádala od přihlížejících, aby skákali, co jim síly stačí. Následovalo dlouhé loučení a společná fotka s diváky.
Až do posledního fanouška
Velmi sympatickým gestem všech tří kapel bylo, když se krátce po skončení všechny vydaly mezi fanoušky, kteří vytrvalí. S nimi všemi se rádi vyfotili a byli zde skutečně tak dlouho, dokud byl zájem. Byl to příjemný večer se společnosti melodické metalové muziky a několika stovek skvělých fanoušků.
Text: Mates Šimek, foto: Facebookový profil Freedom Call a Silvia Bartoschek
